VÝZNAMNÉ MESTÁ 27.diel: Saraj-Batu /Zlatá Horda/

Toto je hlavní město Saraj-Batu. Toto hlavní město kdysi velmi mocné mongolské Zlaté hordy Saraj-Batu, která ovládala velkou část východní Evropy od poloviny dvanáctého do poloviny patnáctého století po Kristu, kdy bylo Saraj-Batu neuvěřitelným výtvorem legendárního mongolského velkého chána Čingischána. Zlatá horda byla rozsáhlý mongolský státní útvar, nebo jak si myslí a říkají někteří mongolsko-tatarský státní útvar. Zlatá horda byla mongolská veleříše na ohromném prostoru východní Evropy, Ruska a Sibiře. Velký chán Čingischán byl sjednotitelem mongolských kmenů, prvním Velkým chánem Mongolů a jedním z nejslavnějších vojevůdců a dobyvatelů na světě, narozen pravděpodobně v roce 1162, zemřel 18. srpna 1227, pocházel z klanu Bordžiginů. Jako znak moci a státnosti, první mince zde v městě Saraj-Batu byly vydány asi 30 let po založení tohoto města Saraj-Batu. Jak naznačují jak občasné odkazy na Saraj Batu („Saraj Batu“ i Sarāy-i Bātū ) tak i výslovné prohlášení od františkána Viléma z Rubrucku, který Batu navštívil v roce 1253 nebo 1254 na své cestě na dvůr velkého chána Möngkeho v Qaraqorum, Williamův výrok, „Saraj, nové město, které Baatu dělá na Etilii“ je považován za zajímavou historickou zmínku o městě; o několik pasáží později odkazuje na stejnou osadu jako „Saraj a palác Baatu“ popisuje tuto osadu jako „tábor“ (muḫajjam ) i jako „město“ (šahr), což odráží její dvojí funkci, postupný vývoj a možná i preference životního stylu jeho různých obyvatel. Sarai-Batu byl skutečně nejprve nomádský tábor, který se nakonec rozrostl ve veliké město. A toto veliké město Sarai-Batu bylo pak později hlavním politickým centrem Zlaté hordy. Mongolská Zlatá horda v té době byla jednou z nejmocnějších říší, která se prohnala světem a podřídila své až neuvěřitelně obrovské vojenské i politické moci četné národy, státy a jejich vládce. Pokud jde specificky konkrétně o město Saraj-Batu, tak různí - zejména - ruští velmožové přicházeli do města Saraj-Batu i s drahocennými dary pro chána mongolské Zlaté Hordy, aby slíbili věrnost chánovi mongolské Zlaté Hordy a obdrželi tak od chána mongolské Zlaté Hordy potvrzovací patent panovnické autority dotyčného chánova velmože - jarlyk. Jarlyk byla speciální státoprávní listina, zhotovená na kůži a opatřená zlatou pečetí, kterou vydávali mongolští chánové svým podřízeným velmožům. Jarlyky specificky konkrétně v Saraj-Batu udělovali ve středověku chánové mongolské Zlaté hordy zejména ruským knížatům, aby tato knížata potvrdili jako oprávněné vládce v jejich panovnických postech. Aby ruská knížata získala tenhle chánův právní "jarlyk", musela přinášet chánovi drahocenné dary. Město Saraj-Batu založil sice ještě samotný velký chán Čingischán, nicméně geopolitický význam tohoto města Saraj-Batu významně stoupl teprve až zhruba v polovině 13. století, kdy toto město Saraj-Batu bylo fakticky povýšeno na hlavní město mongolské Zlaté hordy od té doby, kdy Batu Khan, vnuk samotného Čingischána v letech 1227 až 1255 po Kristu vládl mongolské Zlaté Hordě. Ačkoli obyčejní Mongolové byli sice věčně kočující pastevci dobytka, jejich mocní vládci chánové tak jako tak potřebovali nějaký svůj oporný bod, nějaké své sídlo, které se tím pádem jako centrum státní moci fakticky stalo hlavním městem mongolské říše zvané Zlata horda. Tuto roli hrálo starověké město známé jako "Saraj", respektive za vlády Batu Khana toto město "Saraj" je právě tímto městem Saraj-Batu nebo-li Stará Saraj, což bylo starověké město ležící na dolním toku řeky Volgy, o kterém z dnešního hlediska lze říci, že se dnes nachází na území Ruské Federace na katastrálním území malé vesnice Selitrennoje, což je vesnice v rámci okresu Charabalinskyj v regionu Astrachaňské oblasti. Jako hlavní sídlo byla Saraj-Batu fakticky hlavním městem velké mongolské říše, ačkoli samotný mongolský vládce - mongolský chán a jeho dvůr občas sídlili i na jiných místech. Sem na teritorium někdejšího hlavního města kdysi mocné mongolské Zlaté hordy Saraj-Batu se můžete sami dostat autem, je to ve vzdálenosti cca 135 km od města Astrachaň, která je regionálním hlavním městem Astrachaňské oblasti. Z geografického hlediska město Astrachaň je město na jihu evropské části Ruské federace poblíž Kaspického moře. Leží v deltě řeky Volga, cca 1 270 km jihovýchodně od Moskvy a je správním střediskem Astrachaňské oblasti, v městě Astrachaň Žije přibližně 524 tisíc obyvatel. Samotný název tohoto starobylé města Saraj-Batu pochází z perského výrazu „saraj“, což znamená „palác“ nebo „nádvoří“, což jasně naznačuje jeho význam jako hlavního města velkého chána. Zda město mělo ještě i nějaký jiný, ryze mongolský název zůstává neznámé. Postupem času se však stal běžně známým jednoduše jako Saraj nebo Sarai-Batu. Strategická poloha města Saraj-Batu na křižovatce hlavních obchodních cest přispěla k jeho přeměně v živou metropoli, což podnítilo čilý obchod a kulturní výměnu. Do města Saraj-Batu přijížděli obchodníci, vědci a umělci z celého světa a posílili tak její postavení hlavního politického a kulturního centra celé mongolské říše. Hlavní město Saraj-Batu se díky své výhodné poloze rychle proměnilo v oblíbené regionální centrum. Mělo různorodé obyvatelstvo – muslimy, křesťany, židy a buddhisty. Tato starobylá metropole zosobňovala multietnickou kosmopolitní společnost. Slavný muslimský cestovatel Ibn Battuta poznamenal: "Mezi jejími obyvateli jsou různé skupiny lidí: Mughalové - původní obyvatelé a vládci země, z nichž někteří jsou muslimové; Alané, kteří jsou také muslimové; Kumáni; Čerkesové; Rusové; a Cikáni. Každá skupina žije v samostatné čtvrti s vlastními bazary. Ve čtvrti obehnané ochrannou zdí pro svůj majetek žijí obchodníci a cizinci z obou „Iráků“, Egypta, Sýrie a dalších zemí." Uspořádání města Saraj-Batu sledovalo typický mongolský sídelní vzor s centrálním palácovým komplexem obklopeným soustřednými zdmi, propojenými ulicemi a trhy. V hlavním městě Saraj-Batu samotný palácový komplex, známý jako Altun-Taš, což znamená „zlatá hlava“, byl obklopen různými budovami a nádvořími, které sloužily jako sídlo vládnoucího chána a jeho dvora. Architektura města Saraj-Batu byla jedním z jeho nejpozoruhodnějších rysů. Město Saraj-Batu se pyšnilo modlitebnami, paláci a veřejnými budovami zdobenými složitými mozaikami, řezbami a dalšími dekorativními prvky. Architektonický styl města Saraj-Batu se stal jedinečnou kombinací mongolských, perských, arabských a tureckých vlivů, což odráží rozmanitost kulturních tradic regionu. Hlavní město Sarai-Batu navíc hrálo klíčovou roli v tehdejší diplomacii a politice, a přitahoval zástupce sousedních států a království, kteří byli neustále ve městě. Navzdory všemu byla vláda Zlaté hordy krátkodobá a postupem času se stala zranitelnou vůči novým státům. V roce 1395 bylo město zpustošeno, když bylo vypleněno vojsky jiného mongolského vojvůdce Tamerlána (1336–1405), který je také známý i jako Timur Lenk. Navzdory svému tragickému konci zůstává Sarai významným historickým městem, které slouží jako svědectví o bohaté a složité minulosti regionu a také jako významná část odkazu Zlaté hordy. Saraj-Batu se táhlo podél levého břehu řeky v délce 10-15 km. Jeho rozloha byla podle F. V. Balloda asi 36 km², což může být spolehlivé pouze tehdy, vezmeme-li v úvahu panství a statky obklopující vlastní město; městské bloky podle moderních archeologických údajů zabíraly plochu přibližně 10 km². V Saraj-Batu žilo asi 75 tisíc lidí. Obyvatelstvo města Saraj-Batu bylo mnohonárodnostní: žili zde Mongolové, Kipčakové, Čerkesové, Rusové, Bulhaři, Byzantinci i Tataři. Každá etnická skupina se usadila ve své čtvrti, kde bylo vše, co jste potřebovali: škola, chrám či modlitebna , tržiště, hřbitov. Ve městě byly čtvrti řemeslníků: hrnčíři, klenotníci, skláři, řezači kostí, slévači a kováři. Paláce a veřejné budovy byly postaveny z pálených cihel s vápennou maltou, zatímco domy obyčejných obyvatel byly postaveny ze surových cihel a dřeva. Člen archeologické výpravy, historik Vadim Leonidovič Egorov, připomněl vykopávky paláce, který zřejmě patřil některému z potomků Čingischána: „Je tam asi 30 pokojů. Existují kamna, kde si můžete lehnout. Stěny uvnitř jsou pokryty dlaždicemi s plátkovým zlatem (takto jsou pokryty kopule kostelů) a pomalovány perskými poetickými liniemi. Podlaha je rovněž vydlážděna šestihrannou cihlovou dlažbou. Město Sarai-Batu sloužilo také, alespoň občas, jako pohřebiště velkých mongolských chánů: když zemřel v roce 1266, byl pohřben v městě Sarai-Batu, podle ilchánidského vezíra Rašīd ad- Dīn Faḍlullāh město Sarai-Batu pokračoval ve vývoji svého města. Dokonce v roce 1261 se Saraj-Batu stalo centrem nově vytvořené sarajské diecéze ruské církve a v roce 1315 centrem také katolické diecéze, katolického biskupství. Město Saraj-Batu podporovalo vyrovnání s Mohamedány a přitahovalo muslimské literáty, vést pozdnější muslimské účty připsat jemu založení města; to pravděpodobně vedlo ke zmínkám o „Saraj z Berke“, i když je pochybné, že kdy existovalo zcela samostatné město zvané „Saraj z Berke“ - dvě města, Sarāj-i Bātū a Sarāj-i Barka, jsou pouze zmiňované perským autorem z 15. století Muʿīn-ad-Dīn Naṭanzī, který je často zmaten z historie Zlaté hordy - správný název Saraj-Batu je prý Saraj-al-Jadid nebo-li nový Saraj. Je nám těžké uvěřit, že před ještě sedmi stoletími zde ve městě Saraj-Batu vřel život jednoho z největších měst té doby? Vždyť přes město Saraj-Batu, respektive na tu dobu doslova přes velkoměsto Saraj-Batu šly obchodní karavany Velké hedvábné stezky v nekonečném sledu, žilo tam v tom velkoměstě Saraj-Batu asi 75 tisíc obyvatel. Mimochodem, v Londýně a Paříži v té době nebylo více než 25 tisíc lidí! Je nám těžké uvěřit, že odsud z tohoto velkoměsta Saraj-Batu mongolští chánové vládli celému Rusku po celá dlouhá století? Je nám těžké uvěřit, že do tohoto velkoměsta Sarai-Batu chodili s "prosíkem" ruská knížata pokorně se doprošovat mongolského vládce o jeho "jarlyky", kterými jim mongolský chán jako panovník podřízenému vazalovi milostivě svěřoval "k vládnutí" coby léno jejich původně v "předmongolské" minulosti de facto jejich kdysi ještě vlastní knížectví? Ještě nám těžší je uvěřit, že tato rozkvetlá ruská step jsou ty vykopávky, které archeologové zachovali na zimu a brzy zahájí novou sezónu a místo ovcí a tulipánů se zde objeví obrysy dalších mongolských paláců, chrámů, modliteben, ale i domů měšťanů a dílen řemeslníků mongolské Zlaté Hordy? Co mám Vám zde ještě říci nakonec? Ono je již tomu hodně let, kde pouze jen já byl tam mezi nimi jediný cizinec a oni všichni ostatní kromě mně byli občané Ruské Federace, a navíc shodou okolností ve své většině tito Rusové byli sami o sobě tatarské národnosti, ostatně možná též snad i proto byl ten jejich zvědavý zájem o historii tohoto starobylého města Saraj-Batu tak moc veliký, když oni, stejně jako i mnozí jiní Zlatou Hordu vnímají spíše jako starodávnou historii tatarskou než mongolskou, a tak se zvědavostí svou vlastní jsme si sem i my zajeli, My, jeden český doktor, jeden ruský docent, dva ruští doktoři a několik ruských studentů jsme se sem jeli podívat jako skupina různých, zejména ale mladých lidí do této vesnice Selitrennoje, které se tam nachází 130 km severně od Astrachaně, ve stepi. Těsně za okrajem, po rozbité cestě, auto s obtížemi vyšplhá na vysoký břeh Ašuluku a my se ocitáme na kopci, pod kterým je palác kdysi všemocného uzbeckého chána Zlaté hordy. Je těžké tomu uvěřit: kde nic, tu nic, kam oko dohlédne, táhne se kopcovitá a prázdná step, a jen opodál je stádo ovcí, které pase Kazach sedíc si pokojně ve svém velmi starém, ještě sovětském žiguli a kolem něj běhá obrovský pastevecký pes