VÝZNAMNÉ MESTÁ 22.diel: Soul /Južná Kórea/

Město Soul je hlavní a největší město Jižní Koreje. Na úvod musím uvést, že námi dnes používané označení jako "Severní Korea" a "Jižní Korea" nejsou přesné. Oficiální název korejského státu nacházející se v severní části korejského poloostrova, který se často označuje jako "Severní Korea" zní jako Korejská Lidově Demokratická Republika" ve zkratce KLDR. Naopak zas oficiální název korejského státu nacházející se v jižní části korejského poloostrova, který se často označuje jako "Jižní Korea" zní jednoduše jako Korejská republika" ve zkratce KR. Jinými slovy tedy přesné vyjádření této první věty by mělo znít, že "Město Soul je hlavní a největší město Korejské republiky". Potažmo pro ty, kteří si tyto oficiální souvislosti neuvědomují, a proto by je to mohlo plést, tak abychom předešli riziku eventuálního nedorozumění, uvedeme tuto větu s pomocnou berličkou v malé závorce jako že "Město Soul je hlavní a největší město /Jiho/korejské republiky". Město Soul je pánevní město nacházející se ve středozápadní části Korejského poloostrova na 37° 34′ severní šířky a 126° 59′ východní délky. Středem města protéká řeka Han a v centru Soulu jsou Namsan (270 metrů) a Inwangsan (338 metrů). Hora Bukhansan (836 metrů), hora Gwanaksan (629 metrů), hora Dobongsan (740 metrů), hora Suraksan (641 metrů), hora Buramsan (510 metrů), hora Guryongsan (306 metrů), hora Umjeonsan (293 metrů), hora Achasan (295 metrů) a hory Jijangsan obklopují město Soul a tvoří přirozenou hranici s Gyeonggi-do a metropolitním městem Incheon. Vzdálenost mezi východem a západem je 36,78 km, vzdálenost mezi severem a jihem je 30,3 km a oblast je asi 605,25 km/2. Rozloha města Soulu je 0,6 % rozlohy Korejské republiky a 0,265 % rozlohy Severní a Jižní Koreje. Nejsevernější částí města Soulu je Dobonggu Je to Dobong-dong, nejjižnějším bodem je Wonji-dong, Seocho-gu, nejvýchodnějším bodem je Gangil-dong, Gangdong-gu a nejzápadnějším bodem je Ogok-dong, Gangseo-gu. Soul se nachází v oblasti, kde se setkávají kopce Goyang a Yangju a nížina Gyeonggi, s Bukhansanem (hora Samgaksan) označeným jako národní park jako nejvyšší bod. Je to kotlina obklopená horami a kopci s výškou kolem 500 metrů, jako je hora Bukhansan (836 metrů), hora Dobongsan (717 metrů), hora Inwangsan (338 metrů) a hora Gwanaksan (629 metrů), jako přírodní hradba. Hora Dobongsan, větev pohoří Gwangju, je spojena s horou Bukhansan, kde se tyčí tři vrcholy Baegundae, Insubong a Nojeokbong. A je tu Naksan (125 metrů) na pohoří táhnoucím se východně od hory Bukaksan a hora Inwangsan na pohoří táhnoucím se na západ. Mezi pohořími táhnoucími se od hory Inwang, ta, která se táhne na jih, prochází Sungnyemun a napojuje se na Namsan (265 metrů) a Eungbong (175 metrů), zatímco na západě prochází Anbu u Muakjae a napojuje se na Ansan (296 metrů), z nichž všechny jsou kopcovité hory. Na jih od řeky Han se rozprostírají kopcovité oblasti o délce necelých 100 m a na jihu se na předměstí města Soulu tyčí hory Gwanaksan (629 metrů), Cheonggyesan (618 meetrů), Guryongsan (306 metrů) a hora Umjeonsan - přírodní pevnost (293 metrů) atd. Kromě toho se ve východní části města Soulu nacházejí hory Bulam, Surak, Mangwusan a Acha. V centru města Soulu teče řeka Han z východu na západ. Vzhledem k tomu, že je po proudu, je její spád mírný a proudění vody je pomalé, ale při povodních hladina stoupá díky vodě stékající z horní a střední oblasti povodí. Jeouido je nákladový ostrov, kde se ukládá půda přepravovaná proti proudu. Voda z řeky Han je také dodávána jako voda z vodovodu pro obyvatele města Soulu. V minulosti byly odběry vody v Ttukseom a Seonyudo, ale nyní je voda dodávána z jezu Jamsil a nádrže Paldang. Řeka Han nebyla udržována až do japonské koloniální éry, ale po 60. letech 20. století se začaly realizovat projekty na zlepšení koryta řeky Han. Po vyhození Bamseom do povětří v roce 1968 byl vyvinut Yeouido a v letech 1970 až 1975 Jamsil. V rámci plánu rozvoje byla jižní vodní cesta (řeka Songpa) ostrovů Jamsil a Burido zablokována a přeměněna na pevninu. Prostřednictvím vývojového projektu Hangang, který začal v roce 1982, bylo vytvořeno nábřeží a na obou stranách řeky byly položeny dálnice Gangbyeon a Olympijská dálnice. V roce 2006 byla oblast řeky Han reorganizována pod názvem "renesance řeky Han". Mezi hlavní řeky jiné než je řeka Han patří Bulgwangcheon, Anyangcheon, Jungnangcheon, Cheonggyecheon, Tancheon, Yangjaecheon, Yeouicheon a Hongjecheon. Lesní plocha v Soulu je od roku 2006 157,35 km/2, z čehož 51,5 % je národní les a 49,5 % soukromý les. Rozložení lesů je 17,73 km/2 v hornatém Nowon-gu , 17,53 km/2 v Gwanak-gu a 16,11 km/2 v Gangnam-gu, což představuje 32,6 % z celkové plochy lesů. Velká část tohoto lesa je ohraničena vývojovými omezeními, takže les je dobře chráněn, ale plocha lesa se každým rokem postupně zmenšuje. V blízkosti centra města Soulu byly úpatí Bukaksanu a Namsanu vyvinuty v důsledku nepřetržité eroze potoka Cheonggye, který prochází městem, což má za následek topografii s mnoha vzestupy a pády. Gurigae v Euljiro a Hwangtohyeon před chrámem Chosunilbo nelze nalézt kvůli výstavbě ulic a městské zástavbě. Kvůli těmto vzestupům a pádům v této oblasti zůstává zeměpisný název Go-go nebo Hyeon (峴). Tyto názvy míst zahrnují průsmyk Pulmu nebo průsmyk Daejang poblíž základní školy Chungmu, Inhyeon/Jonghyeon/Jingogae a Gwansanggamhyeon kolem Gye-dongu a v oblasti Gahoe-dong jsou Maenghyeon, Honghyeon, Anhyeon, Songhyeon a Baegogae. Tato topografie byla dobře používána během dynastie Joseon. Podle teorie feng shui se palác Gyeongbokgung, palác Changdeokgung, palác Changgyeonggung a svatyně Jongmyo nacházejí na úpatí hory Bukaksan a palác Deoksugung se nachází na úpatí hory Inwangsan, který byl postaven a prostor mezi paláci byl využíván jako sídlo dvořanů, šlechty a vysokých úředníků. Půda transportovaná erozí v této oblasti byla uložena podél potoka Cheonggye a tvořila plochou městskou oblast. Nejrovnější místo v centru města je proto severní pobřeží Cheonggyecheonu, Jongno mezi Dongdaemun a Sejongro, a v topografii nejsou téměř žádné vzestupy a pády. Po průjezdu Galwol-dong, který je 20 m nad mořem od Samgakji, topografie postupně stoupá a začíná dále stoupat, když dorazíte před Soul stanici a nadmořská výška poblíž Sungnyemun je asi 40 metrů nad mořem. Toto místo se stává rozvodím (36,6 metrů nad mořem) a proud Cheonggyecheon teče na východ a připojuje se k proudu Jungnangcheon. Pokud jde o podnebí, tak město Soul patří do chladného zimního vlhkého klimatu dle Köppenovy klimatické klasifikace Dwa nebo mírného podnebí Howu a je také klasifikován jako vlhké kontinentální klima. Město Soul má kontinentální klima s velkými ročními teplotními rozsahy. Průměrná teplota nejchladnějšího měsíce je kolem -2,4 °C, a nedávno Korejský meteorologický úřad změnil klima na mírné dešťové klima (Cwa). Je to však způsobeno fenoménem tepelných ostrovů a je to přechod mezi mírným klimatem a studeným klimatem, protože vnější oblast stále klesá pod -3 °C a normou pro průměrnou teplotu nejchladnějšího měsíce chladného klimatu se často považuje za méně než 0 ° C. Protože roční teplotní rozdíl mezi letními a zimními teplotami je v městě Soul velmi velký, 28,1 °C, zimy jsou velmi chladné a léta velmi horká. Na základě posledních 30 let (1991 až 2020) je roční průměrná teplota ve městě Soulu 12,8 °C, průměrná teplota v srpnu, nejteplejším měsíci je 26,1 °C a průměrná teplota v lednu, nejchladnějším měsíci je -1,9 ° C. Zejména průměrná teplota nejchladnějšího měsíce je nižší než v jiných městech ve stejné zeměpisné šířce. Rozložení teplot ve městě Soul je nejvyšší v oblastech, kde jsou hustě osídlené domy, jako je Jung-gu , podél hlavních silnic s mnoha auty vypouštějícími výfukové plyny a dlážděných silnic v centru města. Teplota v centru města Soul je každým rokem vyšší s výjimkou letních měsíců června, července a srpna. Za předpokladu, že v tomto stavu bude teplota dále stoupat, se očekává nárůst průměrné teploty o 1,8 °C a roční průměrné denní minimální teploty o 3,1 °C za cca 100 let. Na druhou stranu vlhkost ve městě postupně klesá. Sezóna je ve městě Soul nejdelší v létě, následuje zima a jaro a podzim je nejkratší. Jaro začíná v městě Soul v polovině března, kdy průměrná měsíční teplota stoupne nad 5 °C a počasí se stává slunečným a teplým. Když však ve městě Soul proudění fouká od západu, může se objevit žlutý prach. V létě se teploty v městě Soul nadále pohybují nad 20 °C a v červenci a srpnu je ve městě Soul mnoho horkých dnů kolem 30 °C, v těžkých případech i přes 35 °C. Škody způsobené povodněmi jsou v městě Soul navíc velké, protože v období dešťů nebo přívalových dešťů spadne ve městě Soul hodně srážek. Na podzim je v městě Soul obloha vysoko a pokračují jasné dny, teplota postupně klesá a začíná chladné počasí. V zimě ve městě Soul trvají chladné dny poměrně dlouhou dobu, cca 100 dní, kdy minimální teplota ve městě Soul klesne pod 0 °C, ba dokonce, kdy minimální teplota ve městě Soul klesne pod -10 °C. Na základě posledních 30 let v období let 1991 až 2020 byli průměrné roční srážky asi 1 417,9 mm, ale v roce 1990 to bylo 2 355,5 mm. V roce 1949 spadlo 633,7 mm srážek a roční srážky jsou tak ve městě Soul značně nerovnoměrné. Sezónní srážky jsou ve městě Soul 892,1 mm v létě a 67,3 mm v zimě, což ukazuje velkou koncentraci srážek v létě. Vzhledem k tomu, že Korejský poloostrov patří do monzunového pásma, ve městě Soul často vane jihovýchodními větry v létě a severozápadními větry v zimě. Silniční vítr vanoucí přes silnici z centra města Soul fouká nejsilnější poblíž Toegye-ro, protože studený vzduch vyvíjený na severním svahu Namsanu prochází přes podzemní nákupní centrum Chungmuro a pohybuje se směrem ke vstupu do Euljiro. Pokud jde o absolutní teplotní rekordy zaznamenané ve městě Soul, tak absolutně nejnižší zaznamenaná teplota ve městě Soul byla -23,1 °C, která byla zaznamenána dne 31. prosince 1927 a absolutně nejvyšší zaznamenaná teplota ve městě Soul byla 39,6 °C, která zas byla zaznamenána dne 1. srpna 2018. Pokud jde o etymologii samotného jména "Soul", existují různé teorie o etymologii „Soulu“, ale akademický svět obecně přijímá teorii, že je odvozen ze Seorabeol, rodného jazyka Silla, což znamená "hlavní město". V současné době existuje několik teorií o původním významu Seorabeolu, což je čínský znakový zápis gacha. Existuje názor, že Seorabeol je také označen jako Venuše v Samguk Sagi a že je do něj vyrytý význam „Seol [Nové: 新, 金]-Bul [Země: 羅, 城]“, tedy „nová země“. “, včetně Silla. Neexistuje žádné potvrzení přesné výslovnosti Seorabeol ve starověké - středověké korejštině a výslovnost byla známá poté, co se objevil zápis „ Seoᄫᅳᆯ “ po vytvoření Hunminjeongeum. Přepis čínských znaků pro Soul zahrnuje dvacet jedna dohoegosi, Hankyungjiryak, Jeungboheonheonbigo Soul (徐菀), Dongdong Gangmok, Bukhakuiův Soul (徐蔱), Daedongjiji (吾 Soul) a Angyeopgiho Seool a další. Soul jako takový během dynastie Joseon zahrnoval Soul (Seo ᄫᅳᆯ), Gyeongdo (京都), Gyeongbu (京府), Gyeongju (京師), Gyeongseong (京城) , Gyeongjo (京兆) byl také nazýván a jak lze vidět v Kim Jeong-hoově Suseonjeondo, existuje příklad označený jako Suseon (首善). Mezi nimi, kromě Hanyang a Hanseong, jsou všechna obecná podstatná jména znamenající hlavní město, což dokazuje, že 'Soul' bylo původně obecné podstatné jméno znamenající hlavní město, nejen oblast Soulu - uvnitř čtyř hlavních bran a Seongjeosimni. Slovo Soul se také používá jako běžné podstatné jméno v korejštině. Korejský slovník definuje obecné podstatné jméno 'Soul' jako 'město, kde sídlí ústřední vláda země a které je nejdůležitější z hlediska ekonomiky, kultury a politiky'. Když Japonci 1. října 1910 přejmenovali Hanseong-bu na Gyeongseong-bu, Soul se během japonské koloniální éry jmenoval hlavně Gyeongseong. Pokud jde o romanizaci Soulu, ano, název 'Soul', pocházel původně od francouzských katolických misionářů, kteří psali Soul jako Sé-oul v 19. století. Dnes se ve Francii Soul píše jako „Séoul “ a ve španělsky mluvících zemích se píše jako „Seúl “, ale každý ho čte jako „Seoul“. Také v anglicky mluvících zemích se obecně píše jako 'Soul' a znamená to v naší češtině jako 'duše', tedy slovo 'Soul', které znamená duše. Vezmeme-li toto v úvahu, dokonce i metropolitní vláda Soulu označila 13. listopadu 2006, během funkčního období starosty Oh Se-hoona město Soul za „duši Asie“, a toto se stalo dílčím sloganem města Soul. Vzhledem k tomu, že Soul je čistě korejské místní jméno, čínský znak pro Soul neexistuje, takže v Číně se Soul nazýval Hancheong, v zjednodušené čínštině: 汉城, v tradiční čínštině: 漢城, pinyin: Hànchéng, Hanseong, a olympijské hry v Soulu v roce 1988 byly také nazývané Hanseong Olympiáda. V roce 2005 metropolitní vláda Soulu označila 'Shu'er' v zjednodušené čínštině: 首尔, v tradiční čínštině: 首爾, Pinyin: Shǒu'ěr, Sui, která má podobnou výslovnost jako Soul, jako oficiální čínské písmo pro Soul a tento zápis se postupně šíří. Japonské hláskování je 'souru'. Po osvobození od japonské nadvlády v roce 1945 byl po skončení druhé světové války v Asii oficiální anglický název města Soulu v dokumentech americké vojenské vlády psán doslova v angličtině jako 'Seoul Independent City'. Pokud je to přeloženo přímo, je to „Nezávislé město Soulu“, ale z korejského pohledu, že výraz "nezávislé město" je vnímán u Korejců jako dosti trapný, a tak překlad jako „zvláštní město“ se modifikovalo a stalo se z toho nakonec „Zvláštní město Soul“. Oficiální anglický název na webových stránkách města Soulu pak zní doslova jako „Seoul Metropolitan Government“. Pokud jde o město Soul z geologického hlediska, město Soul se nachází v masivu Gyeonggi vytvořeném v prekambrickém období na Korejském poloostrově, které se skládá hlavně z prekambrických rul a druhohorní žuly, které do nich pronikly. Nejvýraznější z prekambrických hornin je PCEbngn, tj. prekambrická biotitická rula, definovaná v Soul Dopok z roku 1982. Topograficky tvoří nížinnou oblast a je rozšířen v Gangseo-gu, Hwagok-dong, Seodaemun-gu, Mapo-gu, Jongsan-gu, Eunpyeong-gu, Yeongdeungpo-gu, Dongjak-gu, Gangnam-gu a Seocho-gu. Tato hornina je součástí komplexu ruly Gyeonggi a tvoří základ nejstarší horniny v regionu města Soulu. Ve východní části města Soulu se horniny prekambrického období dále dělí na okulární ruly (PCEagn) distribuované v oblasti Nonhyeon-dong a slídové břidlice (PCEms) distribuované v Gangnam-gu, Songpa-gu a oblasti Gangdong-gu. Žula druhohorní éry je definována jako biotitická žula (Jbgr; Jurská biotitická žula, Soul Dopok z roku 1982) nebo Soulská žula (Jsgr; Jurská Soulská žula, Ttukseom Dopok z roku 1981) v této oblasti a v oblasti Bukhansan. Tato žula v městě Soul je součástí žuly Daebo, nejrozšířenější hlavní žuly v Koreji, a zasahuje do prekambrické ruly. Ve městě Soul zlom Singal je 130 km dlouhý úderný zlom, který se táhne od Yeoncheon-gun v masivu Gyeonggi na Korejském poloostrově do Pyeongtaek-si přes město Soul a Seongnam-si a Bundang-gu. Je součástí zlomové zóny Chugaeryeong a geologická mapa poskytnutá od Korejského Institutu geologických věd a nerostných zdrojů /archivováno 24. října 2021/ – ve východní a severní části města Soulu, včetně Procházejí Dobong-gu, Seongbuk-gu , Dongdaemun-gu , Gangnam-gu a jižní Seocho-gu atd. Zejména v oblasti severně od řeky Han, téměř Jungnangcheon následuje, a její existence byla zmíněna, byť nepřímo, již v Ttukseom Dopok z roku 1981. Ačkoli termín Singalský zlom nebyl v korejské příručce výslovně použit, bylo vysvětleno, že se jedná o velký zlom s orientací sever-jih, vedoucí k Uijeongbu Dopok (2005) na sever a Dunjeondopok (1982) na jih, což naznačuje, že by prošla rozsáhlá porucha. Žula je ve městě Soul hrubozrnná, ale na rozdíl od jiných hornin má dobře vyvinuté spoje a je slabá vůči povětrnostním vlivům. Vrcholy jako hora Dobongsan, vrchol Baekundae a vrchol Insubong vytvářejí podivně skalnaté útesy, z nichž je jedinečný výhled na město Soul. Až do 90. let 20. století se jako stavební materiál používala žula z Hongje-dongu, Anam-dongu, Changsin-dongu a Jangwi-dongu. Přestože je žulová rula pevná hornina, snadno se zhroutí kvůli své nízké adhezi a netvoří vrchol, ale vykazuje starou topografii s malými vzestupy a pády. Zejména žulová rula u Dongjak-dongu se dala snadno odloupnout do tvaru desky a použít jako pole pro ondol a zvětralá hlína ze žulové ruly v Cheonho-dongu byla široce používána jako surovina pro výrobu cihel a keramiky. S tím, jak ve městě Soul přibývají škodliviny, jako jsou saze z velkých budov a továrních komínů a výfukové plyny z automobilů, sluneční paprsky nedopadají správně na zem, a proto množství slunečního záření dopadajícího na město Soul každým rokem klesá. Pokud se na město Soul podíváte z letadla nebo z vysoké hory, vzduch je pokrytý protiprachovou čepicí, vrstvou znečištěného vzduchu, která obsahuje kouř a prach, bránící výhledu na město Soul. V roce 2011 byla v důsledku šetření látek znečišťujících ovzduší v sedmi velkých městech ministerstvem životního prostředí průměrná koncentrace jemného prachu na celostátní úrovni 51 μg/m/3 a v Soulu 49 μg/m/3. Od roku 2013 se město Soul umístilo na 8. místě (7.: Daegu, 9.: Jeonbuk) v 16 provinciích celostátně (Soul, Busan, Daegu, Gyeonggi, Jeju, Jeonnam atd.) a 4. místo mezi metropolitními městy a zvláštními městy (3. místo: Daegu 5. místo: Ulsan. (Umístění uprostřed) v posledních letech se však město Soul soustředilo na aktivity zlepšování kvality ovzduší, jako je rozšíření dodávek čistých paliv, dieselových vozidel s nízkými emisemi, čištění silničního prachu a rozmetání prachu na staveništích. Kvalita ovzduší se ve městě Soul s postupujícím vývojem začala zlepšovat, ale oblast se nachází v blízkosti Žlutého moře. Kvalita ovzduší ve městě Soulu je nejhorší v zimě a na jaře kvůli výfukovým plynům z mnoha továren v Číně a koncentrace jemného prachu daleko přesahují 100 μg m3. Kvůli situaci COVID-19 v roce 2020 a vůbec nejdelšímu období dešťů se však jemný prach ve městě Soulu po dobu 110 dní nacházel pod normálními úrovněmi. Ke konci května 2022 má město Soul 25 autonomních obvodů a 426 správních obvodů. Existuje 11 okresů jižně od řeky Han a 14 okresů severně od řeky Han. Ke konci dubna 2020 zde ve městě Soulu žilo 9 726 787 obyvatel. Nejlidnatějším je Songpa-gu a nejméně osídleným je Jung-gu. Toto město Soul bylo rozděleno do 49 volebních obvodů založených na 21. volbách národního shromáždění. Podle registračního počtu obyvatel (tedy bez cizinců) má autonomní obvod s méně než 295 000 obyvateli jeden obvod, autonomní obvod s 295 000 nebo více a méně než 590 000 obyvateli má dva obvody a autonomní obvod s více než 590 000 obyvateli má tři obvody. Z historického hlediska po pádu Goryea a přesunu hlavního města do Joseonu v roce 1394 byla populace za vlády korejského krále Taejonga z Joseonu asi 100 000 a zůstala kolem 200 000 až do roku 1900. Od japonské koloniální éry se počet obyvatel města Soulu rychle zvýšil kvůli koncentraci místního obyvatelstva ve městech, což má za následek přelidnění. V roce 1919 zde ve městě Soul žilo 250 000 obyvatel a hustota zalidnění 6 874/km/2, ale v roce 1925 to ve městě Soul bylo 340 000 obyvatel a hustota zalidnění 9 297/km/2, v roce 1930 to bylo ve městě Soul 330 000 a hustota zalidnění 9,824/km/2, v roce 1935 mělo město Soul 400 000 obyvatel a hustotu zalidnění 11 172/km/2. V souladu s tím byla oblast města Soulu v roce 1936 rozšířena, počet obyvatel v městě Soul vzrostl na 730 000 a hustota obyvatelstva klesla na 5 430/km/2. V době osvobození v roce 1945 zde ve městě Soul žilo 900 000 obyvatel a hustota zalidnění byla 6 628/km/2, ale v roce 1946 se počet obyvatel města Soul rapidně zvýšil na 1 270 000 v důsledku návratu ze zahraničí a lidí ze severní části Korejského poloostrova, a hustota obyvatel ve městě Soul byla 9 309/km/2. V roce 1948 zde ve městě Soul žilo 1,71 milionu obyvatel a hustota zalidnění ve městě Soul byla 12 055/km/2. V důsledku toho se v roce 1949 rozloha města Soul, která byla 136,05 km/2 , rozšířila na 268,35 km/2, počet obyvatel města Soul byl 1,42 milionu a hustota obyvatelstva města Soul byla 5 284/km/2. V roce 1951 se v důsledku korejské války počet obyvatel města Soul rapidně snížil na 650 000 a hustota obyvatelstva na 2 416/km/2. V roce 1953 se však počet obyvatel ve městě Soul začal opět rychle zvyšovat díky příměří a návratu uprchlých obyvatel, a v roce 1955 činil počet obyvatel města Soul 1,57 milionu a hustota obyvatelstva města Soul byla 5 869/km/2 a v roce 1960 to bylo ve městě Soul 2,45 milionů obyvatel, tj. 10 % z celkového počtu obyvatel a hustota zalidnění ve městě Soul byla 913 osob/km/2, počet obyvatel města Soul bylo 5,43 milionů v roce 1970 tj. 18 % z celkového počtu obyvatel, hustota zalidnění města Soul byla 9 013 osob/km/2, počet obyvatel města Soul bylo 8,36 milionů osob v roce 1980, hustota zalidnění města Soul byla 13 074 osob/km2, počet obyvatel města Soul bylo 10,61 milionu lidí v roce 1990, hustota zalidnění města Soul se stala 15 532 osob/km/2. Populace, která se ve městě Soul tímto způsobem dále zvyšovala, začala klesat poté, co dosáhla svého vrcholu v roce 1992 s 10,97 miliony obyvatel a hustotou zalidnění 18 121/km/2. To je v souladu s vládní politikou rozptylu obyvatelstva z města Soulu. Na předměstích města Soulu byla vybudována nová města první fáze, jako je Bundang, Ilsan, Pyeongchon, Jungdong a Sanbon, a dokonce i ta jsou nasycená, což je způsobeno migrací po rozvoji nových měst druhé fáze, jako je Unjeong, Pangyo a Dongtan. Počet obyvatel města Soul, který nadále klesal, vyvrcholil v roce 2003 s počtem obyvatel 10,28 milionu a hustotou zalidnění 16 975/km/2 a začal se ve městě Soul opět zvyšovat. Ke konci prosince 2009 zde ve městě Soul žilo 10 464 051 lidí a 4 116 660 domácností a hustota zalidnění města Soul je 17 289 osob/km/2. Když se podíváme na populační růst ve městě Soulu, od 60. let 20. století se spolu s ekonomickým růstem Korejské republiky rozvinula různá průmyslová odvětví a zvýšila se zaměstnanost. V důsledku toho se venkovské obyvatelstvo rychle stěhovalo do hlavního města Soulu. Bylo to tedy díky venkovskému obyvatelstvu, které lehkomyslně přišlo do města Soulu kvůli potížím s obživou ve venkovských oblastech. Město Soul tak dosáhlo stavu přelidnění spíše kvůli sociálnímu než přirozenému nárůstu. Kromě toho je ve městě Soulu mnoho vzdělávacích institucí, takže studenti, kteří v hlavním městě Soulu vystudují univerzity, většinou najdou práci v městě Soulu, respektive ve městě Soulu žijí. V roce 2010 však byla míra čistého odlivu obyvatel z města Soulu v důsledku vysokého rizika města Soulu nejrychlejší mezi korejskými městy a od května 2016 klesl počet obyvatel města Soulu pod hranici 10 milionů. Ve skutečnosti počet obyvatel města Soulu, který v roce 1988, kdy se konaly olympijské hry v městě Soulu, přesáhl 10 milionů, za 28 let klesl pod 10 milionů. V květnu 2018 mělo město Soul 9,8 milionu obyvatel. Většina obyvatel opouštějících město Soul se stěhuje do Gyeonggi-do a existuje fenomén kontraurbanizace, který se stěhuje do Sejong-si nebo Jeju-do. Teritorium dnešního města Soulu bylo osídleno již od pravěku, ale tato historie začíná Wiryeseongem, prvním hlavním městem Baekje. Během období tří království jej střídavě obsadily Goguryeo, Baekje a Silla jako strategický bod. Z ryze historického hlediska dnešního města Soulu se korejská prehistorická éra vztahuje k době, kdy se lidé objevili na Korejském poloostrově a neexistoval ještě žádný psaný jazyk. Na rozdíl od Evropy nebo oblasti Středomoří je prehistorie Korejského poloostrova velmi obtížné zařadit do „systému tří věků“ vnímané jako "starověk, středověk a novověk" organizovaného Christianem Jurgensenem Thomsenem, a nadto ještě ta úplně nejstarší doba spoléhá se na archeologické, geologické a paleontologické studie. Podle obecné historické a archeologické věkové klasifikace odpovídá době kamenné a doba kamenná se dále dělí na dobu paleolitu, mezolitu a neolitu podle charakteristiky vykopaných pozůstatků. Oblast je převážně na Korejském poloostrově, ale v této souvislosti studovány jsou i kultury Ruska, Mandžuska, Liaoningu a východní Číny, které souvisí s jejich původem a rozšířením. Geologická prehistorie je nejstarší částí minulosti nejen teritoria dnešního města Soul, ale i celého Korejského poloostrova. Nejstarší horniny na Korejském poloostrově pocházejí z období prekambria. Tomu odpovídá i geologický systém Jeoncheon, který se táhne od okolí dnešního města Soulu až po Jeoncheon-gun severovýchodním směrem. Dělí se tedy na horní a spodní část a skládá se z amfibolu - křemen - živcové břidlice a mramoru, vápenného silikátu, křemence, grafitové břidlice, slídy - křemen - živcové břidlice, slídové břidlice, křemence, okulárové ruly a granátu galvanická žula. Nejen teritorium dnešního města Soul, ale celý korejský poloostrov měl aktivní geologické prehistorické období v druhohorách a vznikla zde řada horských pásem, která se v kenozoické éře postupně ustálila. Je to hlavní místo vytvořené v druhohorách, včetně Gyeongsang-do, a zahrnuje biotitickou žulu, břidlici, pískovec, konglomerát andezit, čedič. Skládal se z ryolitu a tufu, který pokrýval dnešní provincii Gyeongsang. Svrchní paleolit nebo Horní paleolit je nejranější fází paleolitického období. Zhruba před 2,5 miliony let se v archeologických záznamech objevují první důkazy o dělbě práce a používání kamenných nástrojů ranými lidmi, které pokračují až do velké evoluční a technologické změny vedoucí ke střednímu paleolitu asi před 100 000 lety. Přestože jsou kamenné nástroje kulturními památkami, souvislost mezi kamennými nástroji a biologickým vývojem člověka je velmi důležitá. Je to proto, že první lidé jedli vegetariánskou stravu až do doby před 2,5 miliony let. S vynálezem kamenných nástrojů se však lidé stali masožravci a mohli jíst svaly a vnitřnosti zvířat, která lovili, a tato změna měla velký vliv na vývoj lidského mozku. Pozůstatky Homo habilis, jako je Olduvaj Gorge, usnadňují pochopení lidstva. Použití kamenných nástrojů bylo vyvinuto těmito lidmi asi před 2,5 miliony let a pokračovalo až do objevení se Homo erectus před 1,5 miliony let. Členové Homo habilis, kteří používali staré kamenné nástroje, se naučili ovládat oheň pro lov a sběr. Zlatá jeskyně Danyang je nejstarší paleolitické naleziště nalezené na Korejském poloostrově a je staré asi 700 000 let. Pokud jde o Danyang-gun, tak tedy Danyang-gun (丹陽郡) je kraj na severovýchodě Chungcheongbuk-do, Jižní Korea. Hraničí s Jecheonsi na západě, Jeongwol-gun, Gangwon-do na severu, Jeongju-si, Gyeongsangbuk-do na jihovýchodě a Mungyeong-si na jihu. Zhruba 83,7 % území je hornaté a orná půda je pouze 11,2 % a v některých kotlinách a pahorkatinách se tvoří pouze skupinová sídla a městské oblasti, ale většina z nich je hornatá a tvoří členitou horskou krajinu. Většina plochy orné půdy je říční zóna, kterou protéká řeka Namhan. Protože většinu území tvoří vápenec, je všude rozvinutá krasová topografie a je rozvinutý cementářský průmysl. Před a po výstavbě přehrady Chungju je centrum z velké části rozděleno na Gudanyang a Sindanyang. Správní obvod je 2 eup a 6 myeon a krajské město je Byeolgok-ri, Danyang-eup. Pokud jde o pravěkou dobu lidstva na Korejském poloostrově, respektive paleolitické lokality, tyto jsou raného, středního a pozdního období. Tyto pozůstatky paleolitu jsou například Ruiny Seokjang-ri v Gongju (公州石莊里遺蹟). Je to paleolitická lokalita nacházející se v Seokjang-ri-dongu ve městě Gongju. Dne 31. října 1990 byl označen jako historické místo č. 334 Korejské republiky. Je to pozůstatek paleolitického věku podél řeky Geumgang na cestě z Gongju do Daejeonu. Paleolit označuje kulturní fázi, ve které lidé lámali kameny a používali je jako nástroje a žili lovem, rybolovem a sběrem rostlin. Byly vykopány různé kamenné nástroje, jako je sekáček, škrabka, ruční sekera a škrabka. Dřevěné uhlí bylo nalezeno na místě domu ve svrchním paleolitu a v důsledku datování bylo potvrzeno, že se jednalo o dům z doby asi před 25 000 až 30 000 lety. Kromě toho bylo v důsledku zkoumání pylu zjištěno, že se v této oblasti vyskytovaly různé rostliny včetně borovic, jedle, magnólií a lilií, což je velkou pomocí pro pochopení přírodního prostředí paleolitu. Je to důležitá památka, která se poprvé dozvěděla, že lidé žili v době paleolitu v Koreji. Tato oblast byla od roku 1964 do roku 1992 vykopána 13krát a je největší prehistorickou kulturní památkou objevenou poprvé v Jižní Koreji. Poprvé ji objevil výzkumný tým pod vedením doktora Sohna Bo-gi z univerzity Jonsei v roce 1964 a v roce 1974 byla zařazena do učebnic, čímž se otevřela popularizace pravěku. Muzeum Seokjangni bylo založeno v roce 2006. V paleolitických ruinách Seokjang-ri se vytvořily různé kulturní vrstvy raného, středního a pozdního pravěku a byla nalezena obydlí, jako jsou domy, ohniště, lidské a zvířecí chlupy a spálené obilí. Mezi nimi byla kamenina ve tvaru dna pojmenována podle přírodní vesnice, ale poté, co byla v roce 1914 zrušena jako vesnice, byla pojmenována po Seokjang-ri, což zůstalo jako název přírodní vesnice, které se změní na Seokjangni-dong. Původní název byl ‚Gongju Seokjang-ri Paleolitické Místo‘, ale v roce 2011 byl změněn na současný název. Pokud jde o korejskou "Jeskyně Černá kovadlina", je pozůstatkem z doby paleolitu v Heukuri, okres Sangwon, provincie Severní Hwanghae. Je to kulturní památka Národní poklad č. 27 Korejské lidově demokratické republiky. Byly nalezeny lidské kosti, domy a kosti lovených zvířat, jako jsou nosorožci a jeleni. Akademická obec v Korejské lidově demokratické republice pojmenovala osobu nalezenou v jeskyni Černá kovadlina jako „ osobu Sangwon “. Lokalita Jeoncheon Jeongok-ri (漣川全谷里遺蹟) je paleolitická lokalita nacházející se podél řeky Hantangang v Jeongok-eup, Jeoncheon-gun, Gyeonggido. Dne 2. října 1979 byla označena jako historické místo č. 268 Korejské republiky. Podél řek Hantangang a Imjin je mnoho paleolitických ruin a mezi nimi je největší lokalita Jeongok-ri, která se rozkládá na širokém území. Prehistorické naleziště Jeongok-ri je nejen důležitým materiálem k odhalení životního stylu lidí v paleolitickém věku, ale zaujímá také důležité postavení ve studiu paleolitické kultury v Koreji a severovýchodní Asii. Ruční sekery a vločkové sekery v podobě acheulských kamenných nástrojů z Evropy a Afriky byly poprvé objeveny v severovýchodní Asii a dodnes přitahují velikou pozornost. Jedná se o paleolitické naleziště podél řeky Hantan. Podél řek Hantangang a Imjin je mnoho paleolitických lokalit a mezi nimi je lokalita Jeongok-ri největší a zabírá širokou oblast. Poprvé byla tato korejská paleolitická lokalita objevena v roce 1978 a od roku 1979 dodnes byla několikrát vykopána. V důsledku toho byly nalezeny různé typy kamenných nástrojů, včetně ručních seker, loveckých kamenů, pěstních bodadel, škrabek, čepelí kladiv a bodáků. Mezi nimi byly v severovýchodní Asii poprvé objeveny ruční sekery a vločkové sekery v podobě acheulských kamenných nástrojů z Evropy a Afriky, které přitáhly pozornost. Prehistorické naleziště Jeongok-ri je nejen důležitým materiálem k odhalení životního stylu lidí v paleolitické době, ale zaujímá také významné postavení ve studiu paleolitické kultury v Koreji a severovýchodní Asii. Podle 「Jeongan-ri Acheulean 兩面核石器栱豫報」 (Kim Won-yong, Jeong Young-hwa, Jindanhakbo v roce 1979) šel Greg Bowen, který slouží v americkém letectvu pro klimatickou předpovědní jednotku v Dongducheonu, zábavní park v Jeongok-ri, Yeoncheon-gun, Gyeonggi-do. Nedaleko byly nalezeny kamenné nástroje. Shromáždil objevené kamenné nástroje, prohlédl si je, předpokládal, že jde o pozůstatky paleolitického věku, a poslal přiloženou předpověď a odpovídající kamenné nástroje profesoru Kim Won-yongovi a pozůstatky Jeongok-ri, Yeoncheon-gun, Gyeonggi-do se začal objevovat ve světě. Pokud jde o tyto korejské vykopávky, poprvé byly objeveny v roce 1978 a od roku 1979 byly několikrát vykopány. V důsledku toho byly objeveny různé typy kamenných nástrojů, včetně ručních seker, loveckých kamenů, úderníků pěstí, škrabek, červených čepelí a bodadel. Pokud jde o předběžné vyšetřování v roce 1979, podle 「Jeonganri Acheulian Bilaterální Kamenina -Recenze Kultury」 (Kim Won-yong, Jung Young-hwa, Jindanhakbo v roce 1979) profesor Kim Won-yong spolu s Yoon Dae-in a Kwon Hak-mal navštívili toto místo 14. poté, co viděl kamenné nástroje zaslané Gregem Bowenem. Kromě bodu, kde Bowen našel kamenný nástroj (první bod), byl identifikován nový bod (druhý bod) a na odpovídajícím místě byly nalezeny kamenné nástroje. Následně profesor Young-Hwa Chung provedl exkurzi a komplexně prozkoumal a potvrdil nový bod (třetí bod) kromě bodu objeveného Bowenem a bodu objeveného týmem profesora Won-yong Kima. Ve 3 bodech bylo nalezeno 31 kamenných nástrojů a 15 vloček. V 「Jeongan-ri Acheulean 兩面核石器栱豫報」 (Kim Won-yong, Jung Young-hwa, Jindanhakbo, 1979) jsou názvy kamenných nástrojů „oboustranný jádrový kamenný nástroj, vločková sekera, sekací nástroj, polygonální čelní kruh, škrabka atd.“ Z tohoto důvodu byla mnohostranná kruhová koule používána jako mnohostranný kamenný nástroj. Vrtule a sekací nástroj se v angličtině nazývají jako "chopper" a "chopping tool", ale pokud prohledáváte encyklopedii Naver, oba pojmy jsou interpretovány jako "sekáče". Mezi Naverovými encyklopediemi slovník e-Museum Dictionary říká, že "chopper" je sekáček s jednou čepelí a sekací nástroj je sekáček s vnitřní a vnější čepelí, takže tento název byl použit jako korejský název. Pokud jde o korejské pozdně paleolitické ruiny, jsou jimi Ruiny Gulpori, Cheonjiyeon ruiny Skalný stín, Ruiny Sorori, a zejména pak Ruiny Danyang Suyanggae, o které si nyní povíme podstatně více. Tato Danyang Suyanggae stránka je prehistorické místo nacházející se v Aegok-ri, Jeokseong-myeon, Danyang-gun, Chungcheongbuk-do. Dne 10. října 1997 bylo toto místo označeno jako historické místo č. 398 Danyang Suyanggae Historická stránka. Jedná se o naleziště od pozdního paleolitu do rané doby železné v Suyanggae, Jeokseong-myeon, Danyang. Nachází se na aluviální plošině podél řeky Namhangang a okolní prostředí podél řeky je vhodným místem pro život pravěkých lidí. Zejména kamenné tělo čepele kámen a žihadlo s hrotem pro vložení rukojeti, které lze vidět ve svrchním paleolitu, je dobrým výzkumným materiálem pro korejské srovnání s kamennými nástroji z oblasti Severní Číny, jižní Sibiře a japonského souostroví v období mladšího paleolitu. Kolem paleolitických ruin byly objeveny domy z rané doby železné a jedinečný tvar pozemku z něj činí důležitý materiál pro výzkum života v době železné v centrálních pláních. Ruiny Suyanggae tak slouží jako dobrý zdroj pro objasnění výměny mezi korejskou prehistorickou kulturou a východoasijskou prehistorickou kulturou. Nejen tedy na teritoriu dnešního města Soulu, ale na celém Korejském poloostrově, s výjimkou horských oblastí, bylo vykopáno asi 90 míst z doby paleolitu v Koreji. Vzhledem k tomu, že relikty skupinových obydlí (pod širým nebem) se nacházejí kolem velkých řek nebo potoků, předpokládá se, že lidé žili hlavně v blízkosti řek, chytali ryby a společně lovili. A při lovu používali jednoduché kameny a stromy. Předpokládá se, že vyrobené a použité nástroje. Rozsáhlá studie o paleolitickém věku Korejského poloostrova začala v polovině 60. let 20. století. Vykopávky paleolitických kulturních míst byly provedeny pouze v Gulpo-ri, Ungi-gun, Hamgyeongbuk-do a Seokjangri, Gongju, Chungcheongnam-do, ale paleolitické památky se nacházejí i na jiných místech, jako je povodí řeky Geum na jihu a povodí řeky North Han a povodí řeky Taehwa. Byl také nalezen v Hwaseong, Suwon, Anseong, Gyeongju, Suncheon, Ulju a Bupo-ri, Ungi-gun, a bylo zjištěno, že paleolitické památky se nacházejí v na mnoha místech v Koreji. Neexistují žádné stopy po pokrytí Koreje ledovci, ale oblasti sousedící s ledovci, jako je škrábání a tlačení, jsou známé. Pokud jde o korejský raný paleolit, nejstarší kulturní vrstva v Seokjang-ri, o které se předpokládá, že se datuje nejméně 300 000 let, je vrstva 11 metrů pod povrchem, vrstva velmi hrubě ořezaných jednočepelí a škrabek. Soudě ze skutečnosti, že kamenné nástroje soustředěné na kameni těla jsou hlavní a že existuje mnoho kamenných nástrojů pro lov a kuchyň, se tato čtvrť zdá být hlavní živou základnou paleolitických lidí, kteří žili v Seokjang-ri. Ve vrstvě bezprostředně nad ní byl nalezen pouze jeden kamenný nástroj, nelze tedy odhalit jednoznačný charakter, ale kulturní vrstva (třetí vrstva) nad ní je kulturní vrstvou bohatou na škrabadla. Při analýze nožů na škrabce poměr konvexní ostří: rovné ostří: konkávní ostří vypadá jako 19 : 7 : 1, což naznačuje, že jídlo bylo připravováno hlavně chytáním zvířat a jejich stahováním z kůže. Zdá se, že je zde málo aktivit, jako je sekání. V kulturní vrstvě nad ní je také mnoho škrabadel, ale jak se zvyšoval počet brousek a pokračovala tradice s jedním ostřím, vycházely primitivní ruční sekery a vycházely bodnutí, o kterých se předpokládalo, že sloužily jako hroty kopí, kamenné nástroje ve tvaru hrotu kopí s 13 hroty, oštěpy klaktonické vyřezávané ze dřeva a hroty kopí používané acheulskými lidmi, takže se předpokládá, že tato kulturní vrstva odpovídá období svrchního paleolitu. Sem náleží korejská "Jeskyně Danyang Geumgul": Je to nejstarší naleziště (nejstarší naleziště) mezi pozůstatky paleolitu nalezené na Korejském poloostrově a je staré asi 700 000 let. Jeskyně "Černá mora" v Sangwonu, provincie Jižní Pyongan: Paleolitické pozůstatky se odhadují na dobu před asi 600 000 až 400 000 lety. Pokud jde o mobius linka jako Jeongokri, Jeoncheon: Je to místo, kde byly poprvé objeveny ruční sekery v severovýchodní Asii. Korea a Japonsko je kulturou "sekáčů" ve východní Asii. Mobiova teorie (en: Movius Line, žadatel: en: Hallam L. Movius, společná teorie) byla převrácena. Seokjang-ri, Gongju: Jako první řádně vykopané paleolitické naleziště v Jižní Koreji bylo objeveno v Seokjang-ri, město Gongju - objev umění. Bylo vykopáno mnoho relikvií z doby asi před 500 000 lety. Pokud jde o korejský střední paleolit, v činnosti lidí středního paleolitu se změnilo to, že přibylo ostřejších brousek a že vyráběli nože štěrbinové a nože vroubkované. To nám říká, že lidé z období středního paleolitu sekali a káceli stromy nebo stonky trávy a předpokládá se, že se živili vztyčováním kůlů nebo klacků a pletením stromů, a zdá se, že žili v chatrčích místo pod širým nebem. Ve vrstvě pět nebo šest metrů pod zemským povrchem, která je asi o jeden metr výše než kulturní vrstva, se objevují dvoubřité ruční sekery, pěstní hoblíky, zatlačovače a také zvýšený počet brousek a brousek, stejně jako techniky, jako je lámání kovadliny a narážení. Kromě toho byly ve dvojicích těženy kovadlinkové kameny ze tří druhů hornin různé tvrdosti a množství úlomků a vloček bylo poměrně velké, což naznačuje, že výroba kamenných nástrojů trvala dlouho. Zejména soudě ze skutečnosti, že dolmachi a kamenná kladiva jsou seřazeny vedle sebe v určité vzdálenosti od kovadliny, zdá se, že narazily na kovadlinu a odlomily ji a poté ji vyleštily kladivem. I na této vrstvě je málo kusů vločkové kameniny (kulturní jazyk: izolovaná kamenina, druh broušené kameniny), ale postupný nárůst znamená, že je obtížné vyrobit izolovanou kameninu s křemenem nebo rulou, a i když se podíváte na techniku, nemůžete se dostat ze střední fáze. Charakteristické pro tuto kulturní vrstvu je, že je podkladem pro výrobu a používání kamenných nástrojů a má charakter kamenné nástrojárny. Přímo pod tím je tenká slaná vrstva a kamenina ze silikátové břidlice tam vytěžená je podobná kamenině ze Sudonggu v severní Číně. Kulturní vrstva vytěžená ze ztvrdlé slané vrstvy nad touto kulturní vrstvou je štěrkopísková kulturní vrstva. V této kulturní vrstvě je materiál kameniny porfyrový dlažební kámen, štěpkovač je dvoubřitý, mezera je velká a je zde škrabka vyrobená z velké mezery a technika je levalloiská se silnou clactonskou tradicí je kulturní vrstva, kde tradice Chopper a ruční sekera se blíží původnímu typu, ale byl vyroben i jeden typ Acheulean. Ve škrabadle je něco podobného typu laquina a i v odstrkovači je vidět primitivní typ odstrkovadla jako je hřbet nosu. Jako metoda výroby kameniny, která má silnou Clactonskou tradici, je Clactonova metoda, při níž se nejprve odstraní oblázky pomocí válcového kladiva a poté se upraví malou kamennou mačetou, hlavní metodou a kultura musterianského stylu, která také znala Levallois metodu. Soudě ze složení a vlastností kameniny se zdá, že tato vrstva žila velmi krátkou dobu a počet rodin byl v přepočtu na vytěženou plochu asi 10 osob. Předpokládá se, že tato kulturní vrstva je kulturou středního paleolitu. Sem náleží Unggi, Gulpo-ri: Paleolitické pozůstatky byly poprvé vykopány v Severní Koreji po skončení druhé světové války, tj. po roce 1945. Jeskyně Cheongwon Durubong: Objev dokonale tvarované lidské kosti (Heungsuai), spekulace o vzpomínkovém obřadu za mrtvé. Jeskyně Jecheon Jeommal: Lidské kosti (Jeommal-in) byly nalezeny v Pojeon-ri, Songhak-myeon, Jecheon-si. Horská jeskyně Deokcheon Seungri: Lidé Deokcheon (před 100 000 lety, dětské kosti) byli nalezeni ve spodním patře a lidské (dospělé) kosti hory Seungri (lidské kosti) v horním patře. Pchjongjangská jeskyně Mandali: Místo, kde byly nalezeny kosti lidu Mandal, které je základem severokorejské akademické teorie o původu jedné etnické skupiny. Danyang Sangsiri Skalní Stín: První objev lidské kosti v Jižní Koreji byl v roce 1964. Pokud jde o korejský pozdní paleolit, je nalezena vrstva kamenných nástrojů z hranatých kamenů křemene a až do této vrstvy patří do svrchnopaleolitické kultury a je zjištěna radiokarbonovým datováním stáří 30 000 až 20 000 let. Vrchní vrstva, stejně jako jinde na světě, je vrstva s mnoha mlýny, kleštěmi a veverkami a je to období, kdy jsou umělecké aktivity poměrně aktivní. V pozdně paleolitické domovní korejské lokalitě Seokjang-ri byla ve sloupu díra a na místo obklopené kameny vysokými asi 50 centimetrů jako zeď, mezi nimiž byla mezera 150 centimetrů, byl umístěn dveřní kámen, objevil se v průběhu let budovaný pes a na zemi vykopané místo s velrybou, objevily se zde lidské i zvířecí chlupy a průzkum květináče odhalil, že v té době rostly magnólie a lekníny. V těchto příbytcích se objevily i zvířecí stopy. Socha plně demonstruje umělecké a náboženské touhy tehdejšího lidu. Také v té době ovládali řezání kamene a vyráběli krásné kameniny. Zdá se, že kultura tohoto pozdně paleolitického domovního areálu souvisí s pozdně paleolitickou kulturou severovýchodní Asie, kultura Gulpo-ri se skládá ze dvou kulturních vrstev, mladšího paleolitu a pozdního paleolitu. Sem náleží pozůstatky Tanhyeon-dong, Goyang-si, Gyeonggi-do: 307 pozdně paleolitických reliktů a kulturních vrstev vysoké akademické hodnoty z doby před 60 000 až 50 000 lety bylo vykopáno v době výstavby Imgwangjinheung Apartment v Ilsanu v roce 2007. Donggwanjin, Jongseong, Hamgyeongbuk-do: První a drobný objev během japonského koloniálního období - jak Jižní, tak i Severní Korea. Suyanggae, Danyang, Chungcheongbuk-do: Objev kameninového mlýna a rezidenčních pozůstatků ve velkém měřítku - objev umění. Jeskyně Jeju Bilemot: Paleolitické místo na ostrově Jeju. Jinan Temný Stín Stránky v Yongdam Dam, Jeollabuk-do - Byla vyhloubena velká obytná oblast. Sinbuk v Jangheung, Jeollanam rozsáhlé obydlí, byly vykopány broušené kamenné nástroje z doby před 23 000 lety. Podél pobřeží řeky Imjin a řeky Hantan byly vykopány ruční sekery. Pozůstatky Songduri, Jincheon, Chungcheongbuk byly vykopány stopy paleolitických lidí, například velké množství drcených kamenných nástrojů z doby před 45 000 lety. Soro-ri, Cheongju-si, Chungcheongbuk. Bylo objeveno první semeno rýže staré 15 000 let na světě. Místo Myeonmok-dong (面牧洞遺跡, 面牧洞遺蹟) je jediné paleolitické naleziště vyhloubené v povodí řeky Han v Soulu. Kromě toho pozůstatky pozdního paleolitu, které kontrastují s nalezištěm Jeoncheon Jeongok-ri na řece Hantangang a místem Seokjang-ri v Gongju, potvrzují realitu paleolitického kulturního života v Soulu. Nachází se na úpatí západního svahu hory Jongmasan v Myeonmok-dong, Jungnang -gu, poblíž Myeonmokské střední školy. Před ruinami je široké pole s pozadím Jungnangcheon, které tvoří dobré podmínky pro dočasné bydlení paleolitických lidí. Pozůstatky byly vykopány v roce 1967 Hwangem Yong-hoonem a týmem v univerzitním muzeu Kyunghee na staveništi pro výstavbu sídliště v okrese Myeonmok a kamenné nástroje byly rozptýleny na ploše asi 30 pyeongů. Bohužel všechna historická místa byla zničena v důsledku městského rozvoje, jako je bytová výstavba, bez podrobného průzkumu a nyní není možné najít žádnou stopu. Většina vykopaných kamenných nástrojů jsou kamenné nástroje, jako je jednočepel, dvoučepel, děr, škrabka, kladivový kámen atd. Soul Amsa-dong Site (Seoul 岩寺洞遺蹟) je rezidenční lokalita z neolitu nacházející se v Amsa 2-dong, Gangdong-gu, ve městě Soulu. Je to korejské historické místo č. 267. Tento prehistorický pozůstatek je vybaven zařízeními, jako je obnovený vykopávkový dům a první muzeum obklopující vykopané místo, jak je ve velkém prehistorickém parku o rozloze 78 793 m2, a druhé muzeum pro multimédia a zážitkové učení. Zdejší ruiny jsou vesnice staré 6000 let. V lokalitě byla objevena vrstva rozdělená do tří kulturních vrstev: ve svrchní vrstvě byla vykopána keramika Baekje a stavební naleziště a ve střední vrstvě asi 100 jámových obydlí jako plochá kamenina, půlměsícové kamenné nože a hřebínky, byly vykopány vzorované kameniny. Veřejnosti je otevřena od roku 1988 a v současné době provozuje dvě výstavní síně, 10 zemních chat, jídelnu a kancelář vedení ve velkém parku. Celkem je vystaveno 408 předmětů, včetně 72 předmětů vykopaných z Amsa-dongu. Při velké povodni v roce 1925 byla objevena částečně poškozená. Bylo vykopáno velké množství kamenných nástrojů, jako jsou kamenné sekery a šípy, stejně jako několik kameninových kusů s hřebínkovým vzorem a pět domovních míst, o kterých se předpokládá, že tvořily osadu lovem a sběrem. Pozemek domu je kulatý, čtvercový, kulatého tvaru, 5,5 metrů na délku a 1 metr na hloubku a je zde také ohniště. Je to pozůstatek z 30. století před Kristem a zdá se, že jde o keramiku od neolitu po dobu kovu. Kromě toho byly objeveny tři kulturní vrstvy různých epoch. Jedna vrstva je černá písčitá vrstva odpovídající éře Baekje. Byly vykopány fragmenty kameniny s hřebínkovým vzorem, kamenné nástroje a fragmenty kameniny Baekje a byly vykopány dvě sklenice a staveniště. V dalších vrstvách byla vykopána keramika s hřebínkovým vzorem a keramika s plochým vzorem, pravděpodobně z pozdního neolitu. Další vrstva je písčitá, obydlí bylo vykopáno 11. Zevnitř byla vykopána hřebenová kamenina a neznámé úlomky kostí, byly zde i stopy po sloupech, prozrazujících život pravěkých lidí. V roce 1925 byly ruiny odhaleny v důsledku velké povodně v roce Eulchuk a je známé jako neolitické obydlí. V roce 1967 zahájil výzkumný tým univerzitní asociace vyšetřování. Od roku 1971 do roku 1975 zahájilo Korejské národní muzeum čtyři vykopávky. Dne 26. července 1979 byl označen jako historické místo č. 267 'Amsa-dong prehistorické sídlo'. Dne 30. srpna 1988 byla otevřena pravěká rezidence Amsa-dong. Dne 20. ledna 1997 byl určen jako místo s pochodněmi pro zimní univerziádu v roce 1997, která se konala v Muju a Jeonju. Dne 7. ledna 2000 byla otevřena druhá výstavní síň, Výstavní síň primitivního života. Dne 28. července 2011 byl název kulturního majetku (historické naleziště) změněn na „Zříceniny Soul Amsa-dong“. V listopadu 2006 bylo zřízeno a provozováno Centrum pravěké kultury. Prehistorická rezidence Amsa-dong je místem, kde asi před 6 000 lety žili ve skupinovém osídlení neolitičtí lidé z neolitu. Na základě vykopaných předmětů bylo obnoveno životní prostředí a vzhled doby. V prehistorickém parku Amsa bylo obnoveno 9 vykopaných chatrčí a na jednom místě byla připravena zážitková vykopaná chata, která umožňuje nahlédnout do života v primitivní době, jako je rybaření, lov a sběr. Ve druhé výstavní síni je vystaven i miniaturní model restaurování zemljanky. V období korejského mezolitu, asi před 10 000 lety skončila doba ledová a klima se oteplilo, se přírodní prostředí změnilo a velká zvířata jako mamuti, březové rohy a vodní buvoli, kteří byli hlavními loveckými cíli paleolitu zmizely, a objevila se malá zvířata. Objevily se luky a hroty šípů, které jsou zbraněmi k chytání těchto zvířat. V Koreji je však ustavení mezolitu v akademickém světě kontroverzní, protože neexistují dostatečné důkazy o tom, jaké změny nastaly během posledních několika tisíc let od konce pleistocénu. Korejské mezolitické lokality jsou zde Tongyeong Sangnodae ostrov a spodní vrstva Tongyeong je město na jižním pobřeží Gyeongsangnam-do v Jižní Koreji. Jméno Tongyeong pochází z přesunu Samdosuguna Tongjeyeonga do Duryongpo v 37. roce za vlády korejského krále Seonjo v roce 1604. Tongyeong-gun a Chungmu-si byly sloučeny do městského zemědělského komplexu a centrální oblast Tongyeong-si byla bývalá správní čtvrť Chungmu-si. Nachází se v jižní části poloostrova Goseong, celková délka pobřeží je 617 km. Existuje 570 ostrovů, z nichž 44 je obydlených a 526 neobydlených, a jsou označeny jako národní park Hallyeohaesang. Radnice se nachází v Mujeon-dong a správní obvod se skládá z 1 eup, 6 myeonů a 8 dongů. Lidé žili v oblasti Tongyeong během paleolitu, kdy na Korejském poloostrově nebylo moře. Před obdobím Samhan se nacházel v Jingu a v období Samhan se nacházel v současném Goseongu a byl to 'Gojami Dongguk' patřící Byunhanu. Neolit v Koreji začal asi před 10 000 (včetně mezolitu) až 8 000 lety a kamenina, reprezentovaná mletou kameninou a kameninou s hřebínkovým vzorem, je důležitým ukazatelem neolitu. Žili především v zemljanských domech u vody, kde chytali ryby a lovili, a v pozdním neolitu byla místa, kde vstupovali do rané fáze zemědělství. Kromě toho orali pole kamennou kočkou a kamenným kombajnem, kamennou kosou trhali obilí nebo klasy, mleli je mlecími kameny a k jídlu je loupali nebo prášili. Hřebenové období keramiky ── období terakoty nebo období keramiky Jeulmun (櫛文土器時代, období keramiky Jeulmun je archeologická divize Korejského poloostrova, která trvá zhruba od roku 8200 před Kristem do roku 1500 před Kristem. Tato hřebenová keramika je reprezentativní keramikou korejského neolitu a byla pojmenována podle hřebenovitého vzoru nalezeného na keramice z raného až středního období Období, kdy se začala vyrábět keramika, neolit na Korejském poloostrově a zemědělství bylo stále érou lovu a sběru v malém měřítku. Jedná se o korejskou keramiku s různými vzory na povrchu keramiky kombinací geometrických vzorů vyrobených hřebenovitým vzorem. Obecně se nazývá hřebenový vzor, který je vyřezán lisováním nebo kreslením krátkých čar na vnějším povrchu misky dřevěným nebo kostěným nástrojem nebo hřebenovitý vzor s několika prameny z něj vyrobenými. Tyto hřebenové vzory vykazují různé tvary v závislosti na hliněné nádobě, ale nejcharakterističtější v Koreji je, že krátké čáry a tečkované čáry jsou nakresleny v jednom směru nebo ve střídavých směrech, aby vypadaly jako rybí kosti. Typický tvar mísy je s vejčitým dnem a s plochým dnem, který vypadá jako hluboké bari. Zemní půda obsahuje hlínu smíchanou pouze s pískem a smíchanou s azbestem a drtí mastku. Misky jsou různé barvy, ale základní je hnědá. Obvykle se peče působením tepla 600-700 ℃, ale předpokládá se, že se peče pálením dřevěného ohně v jámě vykopané v zemi bez zvláštních zařízení. Předpokládá se, že použití korejské kameniny bylo různé v závislosti na její velikosti. Stejně jako u současného korejského hrnce se má za to, že velká velikost sloužila ke skladování, střední velikost k vaření a malá velikost ke stolování a přípravě jídel. Tyto misky s hřebenovým vzorem vykazují různé rozdíly ve tvaru a vzoru v závislosti na regionu. Dělí se na velmi rané, rané, střední a pozdní stádium. Raná data od zhruba roku 8200 před Kristem do asi zhruba roku 6000 před Kristem jako raná korejská keramika se v jižní části nachází vzorovaná keramika. To se provádí připevněním pásku bláta k vnějšímu povrchu nebo vytvořením vzoru stlačením vnějšího povrchu k sobě. Na jihu lokalita Gosan-ri na ostrově Jeju, lokalita Dongsam-dong v Busanu, historické místo č. 266, Yeongdo-gu, lokalita Yeongseon-dong, lokalita Ubong-ri v Ulsanu, lokalita Imbul-ri v Geochang, Sinam - lokalita ri v Jangsan, ostrov Sangnodae v Tongyeong atd. Byl nalezen po celé korejské zemi, s centrem od jižního pobřeží až po severní oblast. V ruinách Košidaka na ostrově Tsušima v Japonsku byla nalezena vzorovaná keramika podobná té korejské z Dongsam-dong, Busan, pocházející zhruba z let 5000 před Kristem do zhruba roku 4500 před Kristem. Rané korejské období se odhaduje na 6000 až 3500 před Kristem. Tehdejší lidé rybařili a lovili a žili polosedavým životem v zemljankách. V druhé polovině jsou k vidění rozsáhlé mušlové mohyly. Kolem zhruba roku 4000 před Kristem se objevila kamenina s hřebínkovým vzorem. Lze se domnívat, že je to ovlivněno 《Hřebenovou keramikou》 v širokém smyslu rozšířeným po celé severní Eurasii, tedy nejen Korea, ale i Finsko, evropské Rusko, asijská ruská Sibiř, čínské Mandžusko atd. Na druhé straně se má za to, že „hliněné zboží typu Jungjeon“, které se rozšířilo z Kjúšú v japonském souostroví na ostrovy Nansei v raném období Jomon, bylo také silně ovlivněno kameninou s hřebínkovým vzorem z Korejského poloostrova. Střední korejské období je myšleno zhruba od roku 3500 BC do zhruba roku 2000 před Kristem. Začalo se pěstovat různé obilí, ale předpokládá se, že se tehdejší lidé zaměřili i na rybolov a lov. Pozůstatky Dongsam-dong, Yeongdo-gu, Busan - historické místo č. 266, jsou mušlové mohyly z tohoto korejského období. Na počátku 30. let 20. století proběhly drobné vykopávky Japonci, v letech 1962 až 1964 Američané a vykopávky Američany ve městě Soulu v letech 1969 až 1971. Vykopávky byly prováděny, respektive prezentovány v univerzitních muzeích a v Korejském národním muzeu. V tomto korejské období se ve vnitrozemí západního a jižního pobřeží nacházela kamenina s hřebínkovým vzorem. Pozdní korejské období se odhaduje na zhruba roky 2000 až 1500 před Kristem. Lze se domnívat, že s rostoucím počtem obydlí ve vnitrozemí ubývalo mušlí a pokročil život závislý na zemědělství. To se neliší od vzhledu rané hladké keramiky let zhruba 1500 před Kristem ~ 1250 před Kristem. To znamená přechod k drobnému zemědělství. Pozdější korejská keramika s hřebínkovým vzorem byla vyrobena přibližně ve stejné době jako šajjadská subkultura v Liaoningu. Archeologové tvrdí, že petroglyfy Bangudae v Ulsanu a petroglyfy Cheonjeon-ri jsou z této doby, ale to je kontroverzní. Lidé lovců a sběračů z éry pozdního hřebenu postupně migrovali na jih a byli nahrazeni obyčejnými lidmi z keramiky, kteří přešli na zemědělství. Byly objeveny pozůstatky z tohoto korejského období, jako jsou pozůstatky Sangchonri, Daepyeong -myeon, Jinju -si a pozůstatky Imbul-ri, Geochang-gun, které byly nalezeny v ponořené oblasti přehrady Hapcheon Dam. Neolit v Koreji se tak vztahuje k období zhruba od roku 8000 před Kristem do zhruba roku 1500 před Kristem, kdy starověcí Korejci působili na Korejském poloostrově a v Mandžusku. Toto se dále dělí na období mezolitu a neolitu a období před rokem 2700 před Kristem, které je klasifikováno jako „střední doba kamenná“. Nazývá se „ neolit “, protože broušené kamenné nástroje se používaly hlavně po drcených kamenných nástrojích, a také se nazývá doba keramiky s hřebínkovým vzorem, protože reprezentativním artefaktem je hřebenová hliněná. Žili usedlým životem stavěním zemljanek podél řek nebo u moře. Jednalo se o kmenovou společnost, ve které se rodová společnost utvářela sňatkem mezi různými klany (extrgamie) a kmen vedl starší nebo zkušená osoba. Začalo zemědělství zvané neolitická revoluce a bylo centrem polního zemědělství - pěstování obilovin proso, kůže a čirok. Rybolov důležitý stále k získávání potravy. Vzniklo náboženství a byly provozovány umělecké aktivity, jako jsou hliněné obličeje, umělecká díla z mušlí a chilské háčky vyrobené ze zvířecích kostí nebo zubů. V Koreji, když skončila doba ledová v pleistocénu a začal holocén, se Korejský poloostrov oteplil a hladina moře stoupla. Především v konkrétním období se teplota postupně zvyšovala mezi zhruba lety 8000 - 2000 před Kristem, a v tomto období centrální oblast vstoupila do oblasti listnatých lesů a severní oblast vytvořila les jehličnatý. V letech zhruba 8 000 – 7 000 před Kristem byla teplota téměř stejná jako je dnes, v této době jižní oblast vstoupila do stále zeleného listnatého lesa a kolem zhruba roku 7 000 před Kristem se oblast listnatých lesů rozšířila do severní oblasti. Během tohoto období byla hladina moře mírně vyšší a teplota mořské vody byla asi o 3℃ vyšší. Mezi zhruba roky 5 000 - 3 800 před Kristem teplota opět klesla a období kolem 2 400 před Kristem bylo nejchladnějším obdobím. Během tohoto období, když teplota klesala, pobřeží ustupovalo směrem k moři a pevnina stoupala. Zejména zhruba v letech 4 400 až 4 000 před Kristem bylo pozorováno, že nejen v Koreji, ale ve středních zeměpisných šířkách na celém světě došlo k velké povodni - údajně - kvůli chladnému a vlhkému klimatu. Jinak ale nebyly nalezeny žádné známky jiné větší povodně. Zejména mezi zhruba lety 3 800 - 2 000 před Kristem bylo podnebí chladné, v centrální oblasti Koreje přibývalo jehličnatých lesů a pobřeží dále ustupovalo směrem k moři. Významným ukazatelem této doby je kamenina reprezentovaná mletou kameninou a hřebínkovou kameninou. Pokud jde o kameninu s lisovaným vzorem, mnohé z nich byly vykopány z jižního pobřeží Korejského poloostrova a předpokládá se, že byly většinou vyrobeny v období raného a středního neolitu. Existuje mnoho různých způsobů výroby a vzorů. Metoda vyražení nebo sevření povrchu misky palcem a ukazováčkem za účelem vytvoření vzoru srdce mezi jednou vyčnívající částí a další vyčnívající částí, metoda vyrytí vzoru vyražením povrchu misky spojem zvířete kost, nástroj se špičatým nebo kulatým hrotem a dutina Existuje způsob, jak vytvořit řadu vyražením vzoru nástrojem ve tvaru trubky. Pokud jde o korejskou kameninu s hřebínkovým vzorem, obecně se nazývá hřebenový vzor, který se vyryje lisováním nebo kreslením krátkých čar na vnější povrch mísy dřevěným nebo kostěným nástrojem nebo vícepramenným hřebenovým vzorem vyřezávaným z něj. Tyto hřebenové vzory vykazují různé tvary v závislosti na hliněné nádobě, ale nejcharakterističtější v Koreji je, že krátké čáry a tečkované čáry jsou nakresleny v jednom směru nebo ve střídavých směrech, aby vypadaly jako rybí kosti. Pokud jde o jiné korejské kameninové zboží, kromě toho existuje kamenina s geometrickým vzorem, kamenina se vzorem rybí kosti a kamenina s plochým dnem. Pokud jde o korejskou keramiku se vzorem blesku, jedná se o keramiku s hřebínkovým vzorem, která se objevila v pozdním neolitu, v níž byly nakresleny 2 až 4 linie rovnoběžných a tečkovaných čar a mezery byly vyplněny geometrickými vzory, jako jsou čtverce nebo kosočtverce s tečkami nebo šrafami. Distribuce kameniny s bleskovým vzorem ukazuje, že hřebenová kamenina ze severovýchodní oblasti v pozdním neolitu značně postupovala do jiných oblastí. Období, kdy se používala hlavně, je pozdní neolit, což je v případě 4. vrstvy druhé období keramiky s hřebínkovým vzorem, zhruba v letech 3000 před Kristem až 2000 před Kristem. Kromě toho byla nově zavedena a používána kamenina s vlnitým vzorem. Pokud jde o tehdejší život lidí, neolitičtí lidé žili hlavně ve vykopaných domech u vody, rybařili a lovili pomocí pokročilého vybavení, jako jsou oštěpy, luky, kombinované harpuny a sítě, a začali farmařit. Řezali klády, aby vyrobili čluny a pohybovali se po řece nebo blízkém moři. Potraviny také vařili a skladovali výrobou kameniny. Pokud jde o tehdejší hospodářský život, primitivní ze