VÝZNAMNÉ MESTÁ 17.diel: Šanghaj /Čínska ľudová republika/

DNEŠNÍ KOMUNISTICKÁ ČÍNA NEMÁ O NIC MÉNĚ KAPITALISTICKOU EKONOMIKU, NEŽ JAKOU MAJÍ NAPŘÍKLAD USA, a právě čínské město ŠANGHAJ JE JEDNOU Z NEJVÝRAZNĚJŠÍCH VÝKLADNÍCH SKŘÍNÍ ČÍNSKEHO KAPITALISMU! Dnešní Čína s jejím oficiálním názvem Čínská lidová republika je velmi zajímavá země, která je z různých důvodů pro mnohé lidi úplně nepochopitelná, a ve snaze mnohých lidí pochopit realitu této zvláštní země vede k mnoha nedorozuměním. Tak, jak jsme my příslušníci věkem střední a starší generace, kteří si osobně velmi dobře pamatujeme na komunistickou diktaturu u nás doma v Československu, velmi citlivě vnímáme pojem "komunismus", a tak v případě vžitého obratu, že "Čína je komunistická země", vnímáme výraznou odlišnost toho, jak jsme my, respektive naše generace vnímali to, co se označuje za komunismus. Ovšemže z politického hlediska zde prakticky není vůbec žádný rozdíl, Čínská lidová republika je stát totalitně ovládaný Komunistickou stranou Číny a z čistě mocenského hlediska politicky není žádný rozdíl mezi režimem v dnešní Číně a našim Československem v období někdy v sedmdesátých a první půlce osmdesátých let dvacátého století před nastoupením éry liberálnějšího komunismu Gorbačovovy "glasnosti" a "perestrojky". Z ekonomického hlediska však dnešní komunistická Čína je na tom úplně jinak, než jak jsme na to byli zvyklí z našeho komunistického Československa, když z ekonomického hlediska dnešní kapitalistická Čínská lidová republika nemá o nic méně kapitalistickou ekonomiku, než jakou mají například USA, což velice dobře demonstruje i toto šanghajské video ukazující jak z ptačí perspektivy vypadá čínské město Šanghaj v noci. Tu navíc ještě musím zdůraznit, že hlavní město Čínské lidové republiky Peking je z hlediska počtu obyvatel druhým největším čínským městem. Tím úplně největším čínským městem je město Šanghaj. Než se Šanghaj stala městem, byla součástí okresu Songjiang (松江县sōng-jiāng xiàn) pod vládou Suzhou (苏州府sū-zhōu fǔ ). Od říše Song se Šanghaj postupně stala rušným mořským přístavem a přerostla svůj administrativní status (dnes je Songjiang jen jednou ze čtvrtí Šanghaje). V 15. století (doba plaveb Zheng He ) byl hlavním námořním přístavem u ústí Jang-c'-ťiang, který se nachází asi 35 km proti proudu Jang-c'-ťiang od Šanghaje, na území moderní provincie Jiangsu. Následně však ztratila význam zanášením říčními sedimenty. V roce 1553 stavba pevnostní zdi znamenala vznik Šanghaje jako města. Již kolem roku 1600 se jezuita Matteo Ricci zmiňuje o Šanghaji jako o významném městě. Až do 19. století však město Šanghaj stále nepatřila mezi nejvýznamnější města v zemi a na rozdíl od jiných měst v Číně má málo historických zajímavostí. V 19. století se role města Šanghaje dramaticky změnila, protože strategická poloha města u ústí řeky Jang-c'-ťiang z něj učinila ideální místo pro obchod se Západem. Během první opiové války v první polovině 19. století britská vojska nějakou dobu držela město Šanghaj. Válka skončila v roce 1842 podpisem Nanjingské smlouvy, která otevřela řadu smluvních přístavů, včetně Šanghaje, zahraničnímu obchodu. Podle „ Dodatkového protokolu “ z roku 1843 a čínsko-americké smlouvy Wangxia z roku 1844 obdržely západní mocnosti extrateritoriální práva, která se do konce třicátých let stala neplatnou, ale oficiálně byla zrušena až v roce 1943. V průběhu povstání v Taipingu v roce 1853 bylo město Šanghaj obsazena triádou nazvanou „ Společnost malých mečů “, která se oddělila od rebelů. Během bojů byla zničena venkovská část Šanghaje, ale cizí osady nebyly poškozeny a Číňané se do nich snažili vstoupit při hledání bezpečného útočiště. Do té doby měli Číňané zakázáno se v těchto oblastech usazovat, ale toto omezení bylo v roce 1854 zrušeno, načež cena půdy v nich výrazně vzrostla. V roce 1854 se také konalo první výroční zasedání šanghajské městské rady, jejímž úkolem bylo spravovat zahraniční koncese. V roce 1863 se osady Velké Británie a Spojených států, které se nacházejí na západním břehu Huangpu, respektive na jižní a severní straně řeky Suzhou, spojily a vytvořily Šanghajskou mezinárodní dohodu. Francie se zdržela účasti v obecní radě a ponechala si nezávislý status francouzské koncese, která se nacházela západně od mezinárodní dohody. Čínsko-japonská válka o kontrolu nad Koreou v letech 1894-1895 skončila podepsáním smlouvy Šimonoseki, po níž se Japonsko se svým osídlením ve městě Šanghaji stalo jednou z cizích mocností. Japonci postavili ve městě první továrny, jejich příkladu brzy následovaly další země, čímž položili základ pro rozvoj šanghajského průmyslu. Město Šanghaj se postupně stalo největším finančním centrem Dálného východu. Za vlády republikánské vlády v roce 1927 získala Šanghaj status zvláštního města a v květnu 1930 - město centrální podřízenosti. Když japonská armáda Kwantung napadla Mandžusko v roce 1931 v důsledku incidentu v Mukdenu, japonské císařské námořnictvo se rozhodlo zařídit podobný „incident“ ve městě Šanghaji. V důsledku bojů, které trvaly asi měsíc, však 19. armáda NRA umístěná v Šanghaji v roce 1932 japonskou invazi odrazila. Přesto bylo město Šanghaj prohlášeno za demilitarizovanou zónu a Číně bylo také zakázáno držet posádky v sousedních městech Suzhou a Kunshanu. Japonsko získalo právo umístit do města Šanghaj omezený vojenský kontingent. Číňané smlouvu vnímali jako ponížení, podle jejich názoru je západní mocnosti zradily, nevěnovaly pozornost obrannému charakteru války o Čínu a těžkým ztrátám. V roce 1937 japonská armáda dobyla město Šanghaj a založila zde loutkovou vládu, město Šanghaj zůstalo v rukou útočníků až do japonské kapitulace v roce 1945. Během druhé světové války se město Šanghaj stalo útočištěm pro uprchlíky z Evropy. Bylo to jediné město na světě, které bylo v té době bezpodmínečně otevřené židovským obětem holocaustu. Pod tlakem spojenců z Německé Osy však Japonci koncem roku 1941 uvěznili šanghajské židovské přistěhovalce v ghettech , ve kterých se začaly šířit infekční nemoci, jako je úplavice. Dne 27. května 1949 se jednotky Kuomintangu vzdaly Šanghaje komunistům, načež během deseti let byla většina měst centrální podřízenosti zahrnuta do sousedních provincií, ale městá Šanghaj a Peking si tento status ponechaly. Během tohoto desetiletí se hranice města Šanghaje několikrát změnily. Poté, co město Šanghaj obsadili komunisté, byly kanceláře většiny zahraničních firem přesunuty ze města Šanghaje do Hongkongu. Rozvoj města Šanghaje však pokračoval a během 50. a 60. let se Šanghaj vyvinula v důležité průmyslové centrum a také jako základnu pro krajní levici v Čínské komunistické straně. Navzdory tomu i během nejtemnějších a nejbouřlivějších let čínské kulturní revoluce si město Šanghaj dokázalo udržet vysokou úroveň průmyslové výroby a relativní sociální stabilitu. Po většinu historie komunistické Čínské Lidové Republiky bylo město Šanghaj největším zdrojem daňových příjmů ve srovnání s jinými čínskými provinciemi a městy. To vážně ovlivnilo rozvoj městské infrastruktury a investiční výstavby ve městě Šanghaj. Význam města Šanghaje při udržování fiskální stability také přispěl k tomu, že městu Šanghaji nebylo v polovině 80. let dovoleno zahájit ekonomickou liberalizaci, jak tomu bylo v jižní provincii Guangdong. Během tohoto období centrální pokladna nedostávala od Guangdongu prakticky žádné daně, a proto byla považována za fiskálně přijatelnou pro riskantní ekonomické reformy. Povolení k zahájení reforem získalo město Šanghaj až v roce 1991 poté, co se ekonomický experiment v Guangdongu a dalších provinciích ukázal býti jako úspěšný. Počínaje rokem 1992 začala ústřední vláda v čele s bývalým šanghajským starostou Jiang Zeminem postupně snižovat daně v městě Šanghaji, aby přilákala zahraniční i domácí investice, s konečným cílem udělat ze města Šanghaje jedno z ekonomických center východní Asie a posílit její roli jako brána pro zahraniční investice do Číny. Od té doby rostla šanghajská ekonomika tempem 9-15 % ročně, nejrychleji mezi ostatními regiony Číny. Dne 28. března 2022 bylo kvůli vypuknutí COVID-19 město Šanghaj pod přísným omezením, což způsobilo ekonomické a sociální otřesy. Formálně-právně město Šanghaj je obec přímo podřízená metropolitní oblasti Šanghaj, je to megaměsto Čínské lidové republiky a slavné historické a kulturní město v Číně. Celková rozloha města Šanghaje je 6340,5 kilometrů čtverečních a ovládá 16 okresů. Do konce roku 2022 bude stálá populace města Šanghaje činit 24,7589 milionů. Město Šanghaj se nachází ve východní Číně, na západním pobřeží Tichého oceánu, na východním pobřeží asijského kontinentu a je součástí aluviální roviny delty řeky Jang-c'-ťiang, mezi 120°52′-122°12′ východní délky a 30°40′-31°53′ severní šířky. Průměrná nadmořská výška města Šanghaje je 2,19 metrů, a ostrov Dajinshan je nejvyšším bodem ve městě Šanghaji s nadmořskou výškou 103,7 metrů. Město Šanghaj patří do subtropického monzunového podnebí Puhe. Asi před 6000 lety se západ Šanghaje stal pevninou. Během jarního a podzimního období a období válčících států byla Šanghaj lénem lorda Chunshena, takže se také nazývala Šen. V dynastii Jin, protože rybáři vynalezli rybářský nástroj „ Hu “, se místo, kde se řeka vlévala do moře, nazývalo „ Du “, takže oblast podél dolního toku řeky Songjiang se nazývala „Hudu“ a později se ustálila do názvu "Šang-haj". Ve dvacátém devátém roce Yuanzhiyuanu (tj. rok 1292 po Kristu) bylo město Šanghaj odděleno od okresu Huating a bylo schváleno založení okresu Šanghaj, což znamenalo začátek města Šanghaj. Mezi reprezentativní kultury v historii města Šanghaje patří „ kultura Wuyue “, „ kultura Jiangnan “, „ kultura ve stylu Šanghaje “ a podobně. V roce 2022 bude město Šanghaj realizovat hrubý regionální produkt (HDP) ve výši 4 465,28 miliardy juanů, což je pokles o 0,2 % oproti předchozímu roku. Přidaná hodnota primárního průmyslu města Šanghaje byla 9,695 miliardy juanů, pokles o 3,5 %, přidaná hodnota sekundárního průmyslu byla 1,145,843 miliardy juanů, pokles o 1,6 %, přidaná hodnota terciárního průmyslu byla 3,309,742 miliardy juanů, nárůst 0,3 %. Během jarního a podzimního období patřilo město Šanghaj ke státu Wu. Z hlediska čínské historiografické vědy, pojem "jarní a podzimní období" znamená toto "Jaro a podzim" období let od zhruba roku 770 před Kristem – až do roku 476 před Kristem, což je období obvykle používané k označení historické fáze první poloviny východní dynastie Čou v Číně. Toto čínské historiografické období "jara a podzimu" skončilo tedy v roce 476 před Kristem, což je první rok vlády čínského krále Zhou Yuana, celkem tedy toto období trvalo 295 let, byť i někteří historici říkají, že se toto období skončilo v roce 453 před Kristem, když Han, Zhao a Wei vyhladili, a další říkají, že to skončilo v roce 403 před Kristem, když byly tři rodiny rozděleny na Jin. Od východní čínské královské dynastie Zhou se dynastie Zhou změnila ze silné na slabou, královská rodina den za dnem upadala a její královská moc byla ztracena. V té době malé čínské vazalské státy byly anektovány jeden po druhém a mocné vazalské státy byly v některých oblastech sjednoceny. Během tohoto historiograficky vymezeného "jarního a podzimního období" moc králů čínské královské dynastie Zhou slábla a v důsledku toho zde působili mocné separatistické snahy čínských feudálních pánů, kterými byli zejména čínský vévoda Huan z Qi, čínský vévoda Wen z Jin, čínský vévoda Xiang z Song a čínský vévoda Mu z Qin. Uprostřed tohoto historiografického "jarního a podzimního období" nastalo relativně mírové období, díky dohodě dosažené na druhé „ vojenské eliminační konferenci “ v roce 546 před Kristem, které se zúčastnilo 14 čínských šlechtických panství, díky čemuž mezi nima válka dočasně utichla. I tak však v povodí řeky Jang-c'-ťiang Wu, Chu a Yue mnohokrát bojovali o hegemonii. V některých čínských vazalských státech čínská vládnoucí aristokracie zesílila a začala soupeřit o moc dokoncei se samotným s čínským panovníkem. A vznikající tehdejší čínské vazalské mocnosti postupně dosáhly v tomto období své hegemonie. V roce 453 před Kristem se čínské rodiny Han, Zhao a Wei spojily, aby porazily čínskou rodinu Zhi v Jinyang, a poté si postupně rozdělili jejich čínský stát Jin a založili své vlastní čínská panství, což tyto slavné čínské „tři rodiny rozdělují si Jin“, v roce 379 před Kristem, Tian rodina Qi Guo Tian Qi”. V důsledku toho postupně přišla éra čínských "sedmi hrdinů" stojících vedle sebe a soupeřících o hegemonii v Číně, a tak historiografické "Období jara a podzimu" se posunulo k "Období Válčících čínských států". Podle historických záznamů bylo během dvou set dvaceti čtyř let "Období jara a podzimu" zabito svými čínskými poddanými nebo nepřátelskými čínskými zeměmi 36 čínských panovníků a zničeno 52 čínských feudálních vazalských států. Bylo více než 480 válek vnitročínských de facto občanských válek o moc mezi jednotlivými čínskými vládnoucími feudálními aristokraty, válek různé intenzity, válek velkých i malých, a více než 450 jmenování a spojenectví čínských knížat. Pokud jde o samostný čínský stát Wu, stát Wu byl čínským vazalským státem čínské královské rodiny Zhou v čínské dynastii Zhou. Stát Wu se nachází v jižní části řeky Jang-c'-ťiang v dnešních čínských provinciích Jiangsu a Anhui a severní části Zhejiang kolem jezera Taihu. Povodí jezera Taihu je jádrem čínského státu Wu. Hlavní město se nacházelo v Meili (nyní Wuxi Meicun) v rané fázi a Wu (nyní Suzhou, čínská provincie Ťiang-su) v pozdější fázi. Byl to jeden z nejmocnějších čínských feudálních vazalských států historiograficky "uprostřed a pozdního jarního a podzimního období". V období Wu Wang Shoumeng se čínský stát Wu začal sjednocovat s čínskou dynastií Jin a vystupovat proti Chu a jeho národní moc byla stále silnější. V období Wu Wang Helu a Fuchy dosáhla jeho národní moc vrcholu. Na vrcholu království Wu byly zničeny Huaiyi, Xuyi, Zhoulai, Chao, Zhongli, Zhongwu, Han a další východní čínské království Yi a čínské království Chu a území bylo značně rozšířeno a stalo se vládcem čínského jihovýchodu. Wu Guo také porazil Tan, Hu, Shen, Chen, Xu, Cai, Dun a Lu. Wu porazil Chu a vstoupil do bitvy u Ying a napadl hlavní město Chu , čímž přinutil Chu přesunout hlavní město. Qi byla poražena v bitvě u Beibei a setkání Huangchi se setkalo s Jin. Wu hook je model chladných zbraní, opředený legendami, básněmi psanými literáty všech čínských dynastií a stal se duchovním symbolem cvalu na bitevním poli, statečného boje a inspirativní služby zemi. Wu Guoyou Ji Zha se naučil rituály a hudbu centrálních plání. Existují slavní číntí generálové jako Sun Wu a Wu Zixu, kteří publikovali „ Umění války Sun Tzu “ a vykopali Hangou (nyní Velký kanál Peking-Hangzhou). Objevují se narážky jako zuřící oheň, kudlanka chytající cikádu a žluva za zády. V roce 473 před Kristem se čínský král Goujian z Yue pomstil a anektoval čínské šlechtické panství dynastie Wu. Během čínského historiografického "období válčících států" patřilo město Šanghaj postupně ke státu Yue a státu Chu. Toto čínské historiografické "období válčících států" bylo obdobím velkých změn v čínské historii následující v čínské historii po čínském historiografickém "období jara a podzimu" a to konkrétně obdobím, ve kterém čínští feudálové z čínské feudální dynastie Východní Zhou zuřivě bojovali. Existuje mnoho teorií o počátečním roce "Období válčících států" a v čínské historii neexistuje jasná časová hranice s čínským historiografickým "obdobím jara a podzimu". Toto čínské "Období válčících států" skončilo, když Qin v roce 221 před Kristem sjednotil šest království a válka trvala více než dvě stě let. Po vleklé válce o hegemonii se počet čínských vazalských států v rámci moci čínské dynastii Zhou značně snížil. V roce 453 před Kristm Han, Zhao a Wei svrhli čínskou rodinu Zhi a tři čínské rodiny byly rozděleny na Jin, čímž bylo ustanoveno "sedm hrdinů" Období válčících států. V roce 403 před Kristm čínský král Weilie ze Zhou ustanovil tři vazaly Jin. V roce 386 před Kristem byl Tian He uveden jako čínský vazal a formálně se vytvořil vzor Qixiong. Situace v té době byla taková, že na jihu byl čínský stát Chu, na severu čínský stát Zhao, na severovýchodě čínský stát Yan, na východě čínský stát Qi, čínský stát Qin byl na západě a Jižní Korea a Wei byli uprostřed. Mezi sedmi čínskými velmocemi měly moc ovládat situaci tři čínské velmoci od západu na východ podél povodí Žluté řeky — Qin, Wei a Qi. V roce 221 přd Kristem (dvacátý šestý rok Qin Shihuang) zničil čínský stát Qin čínský stát Qi a sjednotil šest čínských států, což znamenalo konec čínského hitoriografického "období válčících států". Během čínského historiografického "období Válčících států" měla populace Číny více než 20 milionů obyvatl. V roce 249 před Kristem byla celková plocha "Sedmi válčících států" 2,18 milionů kilometrů čtverečních. Toto "Období válčících států" bylo zlatým věkem pro rozvoj čínského zemědělství, textilního průmyslu, technologie, armády a politiky. Současně čínské feudální vazalské státy provedly mnoho světově proslulých reforem a reforem. V historickém procesu sjednocování Číny procházejí čínská území epochální změnou, kdy postupně společnost čínské centrální autokratické monarchie nahrazuje společnost čínské feudální rozdrobenosti. Pokud jde o čínský feudální stát Yue, tento stát Yue v letech od roku 2032 před Krsitem - až do roku 222 před Kristem byl čínským feudálním vazalským stát v jihovýchodní Číně během období Sia, Šang, Západní Zhou, Jaro a Podzim a Válčící státy. Stát Yue se nachází v jihovýchodní části Yangzhou a podle „Historických záznamů“ byl jeho předkem Wuyu, syn konkubíny Shaokanga, panovníka dynastie Xia, a byl přímým potomkem Dayua. Stát Yue, Stát Qi, Stát Zang a Stát Bao byly všechny pohlceny potomky Dayua. Stát Yue se nachází na jižní (jangové) straně hory Ouyu a panovníkem byl Si. Hoof (Zai Xun) byl založen jako čínská rodina Ouyangů. Stát Yue je hlavně soustředěn na Mauzoleum čínského krále Yu v Shaoxing. Na konci čínského historiografického "jarního a podzimního období" měl Yun Changshi konflikty s státem Wu a oba čínské feudální státy vzájemně na sebe útočili. V roce 496 před Kristem, po smrti Yun Chang, nastoupil na trůn Gou Jian. V roce 473 před Kristem Gou Jian zničil čínský stát Wu, poslal vojáky, aby překročili řeku Huai na sever, připojil se k princům Qi a Jin v Xuzhou a vzdal hold čínské královské rodině Zhou. Sféra vlivu kdysi dosáhla Qilu, Východočínského moře na východě a Wanhuai a Jiangxi na západě a zabírala čínský jihovýchod. V roce 333 před Kristem se čínský král Wuqiang z Yue vydal na sever, aby zaútočil na Qi. Uvěřil chybám lobbistů Qi a přivedl svou armádu, aby se otočila a zaútočila na Chu. Soutěžící o trůn a moc, žijící na jižním pobřeží řeky Jang-c'-ťiang. Království Dongyue a Království Minyue založili jejich potomci. Ve dvacátém pátém roce Qin Shihuang (222 před Kristem), Qin armáda sestoupila do Yuejun a obsadila Kuaiji kraj. Během vlády čínského císaře Wu z čínské dynastie Han byli Dongou a zbytek Minyue zcela zahrnuti do čínské dynastie Han a přestěhovali se do Jianghuai. Pokud jde o čínský feudální stát Chu, není známo kdy stát Chu vznikl, je znám pouze jeho zánik v roce 223 před Kristem. Stát Chu, také známý jako Jing a Jingchu, byl čínský feudální vazalský stát nacházející se v povodí Qinempředobdobívťiang-c' - Jang řeky. Během období čínského krále Cheng z Zhou (1042-1021 před Kristem) byl vůdci lidu Chu Xiong Yi udělen titul vikomta a bylo založeno čínské království Chu. Podle záznamů " Tsinghua Bamboo Chuju " na počátku založení čínského státu Chu, kradli lidé Chu v čínském státě Pang dobytek a přinášeli oběti, což ukazuje na ubohou a slabou situaci na začátku od založení tohoto čínskéhostátu. Po stovkách let vývoje stav Chu v čínském historiografickém období "na jaře a na podzim" - v této době začala narůstat moc čínského krále Cheng z Chu, Jianghan umíral a sousední malá čínská knížata byla nepřetržitě připojena. V roce 704 před Kristem si Xiong Tong uzurpoval a prohlásil se králem jako král Wu z Chu. Za vlády čínského krále Zhuanga z Chu jmenoval Yu Qiuzi, Sun Shuao a další ctnostné ministry, aby vyhráli Centrální pláně, porazil Jina v bitvě u Bi a stal se hegemonií a vytvořil nejprosperující éru Chu v čínském historiografickém období "na jaře a na podzim". Když čínský král Chu Mourning vstoupil "do období Válčících států", pověřil Wu Qi provedením reforem. Stát Chu nyní vstoupil do svého rozkvětu. Během období čínského krále Chuaie z Chu zaútočil na stát Yue a zabral celou bývalou zemi Wu státu Yue a stát Yue se v důsledku toho rozpadl. Nicméně, kvůli nesprávné politice krále Huai a podvodu Qin Xiang Zhang Yi, země postupně upadala. V roce 223 před Kristem Qinská armáda prolomila Shouchun hlavní město Chu, a stát Chu oficiálně zanikl. Během tohoto čínského historiografického "jarního a podzimního období" a "období válčících států" bylo město Šanghaj lénem Huang Xie, krále Chunšen ve státě Chu, takže se městu Šanghaj také říkalo „Šen“. Během dynastií Qin a Han město Šanghaj postupně patřila do okresu Kuaiji a okresu Wu, které patřily do okresů Haiyan, Youquan a Lou. V desátém roce Tang Tianbao (rok 751 po Kristu) dal prefekt Wujun, okres Songjiang ) město Šanghaj začala mít relativně nezávislé administrativní rozdělení. Dynastie Tang v letch 618-907 po Kristu byla jednotná čínská dynastie v Centrálních pláních po čínské dynastii Sui v čínské historii, která měla celkem 21 císařů a trvala 289 let. Tianbao (leden 742-červenec 756) byl letopočet čínského císaře Xuanzong Li Longji z čínské dynastie Tang a byl používán celkem 15 let. Prvního dne prvního lunárního měsíce ve třetím roce Tianba se „rok“ změnil na „zai“. Wujun je název kraje ve východní čínské dynastii Han. Bylo založeno ve čtvrtém roce Yongjian ve východní čínské dynastii Han (rok 129 po Kristu) a okres Wu byl Kuaiji kraji bývalém na západě řeky Qiantang založen Shanyin (nyní okres Yuecheng), město Shaoxing, provincie Zhejiang). Toto území je zhruba jižně od staré silnice řeky Wusong v dnešní oblasti města Šanghaje v oblasti západně od linie Chuansha - Huinan - Datuan. Během severní dynastie Song patřila pevnina města Šanghaje do okresu Kunšan a okres Chongming patřil do okresu Haimen. Ve druhém roce Chunhua za dynastie Severní Song (rok 991 po Kristu), kvůli neustálému zanášení horních toků řeky Songjiang a pohybu pobřeží na východ, bylo pro velké lodě nepohodlné připlouvat po řece. V desátém roce Xining v severní dynastii Song (rok 1077 po Kristu) bylo založeno město Šanghaj. Xining je roční název Song Shenzong Zhao Xu v severní dynastii Song (první rok: 1068 - minulý rok: 1077) celkem 10 let. Devátého prosince v desátém roce Ťia-dingu v dynastii Southern Song (7. ledna 1218) byl založen okres Jiading a město Šanghaj začalo mít dvě nezávislé správní divize. Jiading (1208-1224) byla poslední vláda čínského císaře Ningzong z čínské dynastie Southern Song, celkem jho vláda trvala 17 let. Dynastie Southern Song (12. června 1127 - 19. března 1279) byla druhým obdobím čínské dynastie Song. Protože Lin'an (nyní Hangzhou, Zhejiang) byl hlavním městem, nazývalo se Jižní Song. Dynastie v historii měla devět císařů a vládla zemi 152 let. V roce 1127 se Zhao Gou, syn Song Huizong, prohlásil čínským císařem v Yingtianfu (nyní Shangqiu, Henan), a byl pojmenován Song Gaozong. Song Gaozong nejprve jmenoval Yue Fei a další hlavní bojovou frakci, aby bojovaly proti Jinovi, a poté hlavní mírová frakce Qin Hui podepsala „ Shaoxingskou mírovou dohodu “ na osmnáct let. V roce 1162 čínský císař Xiaozong přijal zen a vynaložil velké úsilí na svou vládu. Zahájil „ Severní expedici Longxing “, ale nepodařilo se mu vyjednat mír. Poté energicky rozvinul vnitřní záležitosti a vytvořil „vládu Qianchun “. V letech 1189 a 1194 přijali císař Guangzong a císař Ningzong zen, Han Yuzhou se chopil moci, strana Čching-jüan byla zakázána a byla zahájena „ Severní expedice Kaixi “. Pak Shi Miyuan potrestal Hana na dvacet šest let. V roce 1233 měl čínskou vládu na starosti Li Zong. V rané fázi jmenoval Zheng Qingzhi a Shi Songzhi, aby provedli „duanping a reformu“ a byl aktivní v mongolské válce. Ve střední a pozdní fázi znovu použil zrádné ministry Ding Daquan a Jia Sidao. Poté, co Duzong nastoupil na čínský trůn, věnoval se potěšení a zábavám, a čínské státní záležitosti upadaly. V roce 1276 Yuanská armáda vtrhla do Lin'anu a čínský císařský dvůr odešel do exilu na jih. Wen Tianxiang a další loajální úředníci se nemohli vrátit do původního panovnického sídla. Po neúspěchu námořní bitvy Yashan v roce 1279 Lu Xiufu a mladý čínský císař skočili do moře a zemřeli, dynastie Southern Song nakonec vyhynula. Po mírových rozhovorech v Shaoxingu byla většinu času ohraničena „průsmykem Huaishui-Dasan“ čínské dynastie Jin. Rozsah vlády je omezen na oblast jižně od linie řeky Huaihe v pohoří Qinling a byla dlouhodobě konfrontována s dynastií Jin a Mongolskem (dynastií Yuan). Přestože dynastie Southern Song byla sužována zahraniční agresí a vládce byl na klidném místě, její ekonomika byla vysoce rozvinutá v zahraničním obchodu a těžiště dokončilo historický posun na jih. Jižanská čínská dynastie Song zahájila proces civilizace čínské společnosti a objevily se některé charakteristiky předmoderní Evropy: formování občanské třídy, zaměstnanecké vztahy, urbanizace a také podporovala velkou integraci čínského národa. Má význam renesanční a ekonomické revoluce ve vývoji čínské civilizace, má významné postavení v procesu světových dějin. Ve třetím roce Xianchun v čínské dynastii Southern Song (rok 1267 po Kristu) bylo na západním břehu Šanghaj Puxi založeno město, pojmenované „Věž Šanghaj“. Xianchun je čínský panovnický titul Song Duzong Zhao Yu (qí). Dynastie Southern Song používala letošní název 10 let. V červenci desátého roku Xianchun nastoupil císař Song Gong na trůn a nadále jej používal. Následující rok to bylo změněno na Yuan Deyou. Ve čtrnáctém roce čínské dynastie Yuan (rok 1277 po Kristu) byl okres Huating povýšen na prefekturu a následující rok byl přejmenován na prefekturní vládu Songjiang a okres Huating k němu byl stále připojen. Songjiang Mansion, název starého správního obvodu, má jurisdikci nad oblastí jižně od řeky Wusong v městě Šanghaji dodnes. V patnáctém roce od Yuan k Yuan (rok 1278 po Kristu), to však bylo změněno na Huating dům a vláda byla lokalizována v Huating kraji, nyní Songjiang okres, město Šanghaj. To bylo resetováno v prvním roce kalendáře Tianli (eok 1328 po Kristu). Dynastie Ming patřila k Nanzhili Nanjing. Qing patří do provincie Jiangsu, byl zničen v roce 1912. "Slavná místa": Songjiang Mansion "je pojmenován po Wu Songjiang". Ve dvacátém devátém roce dynastie Jüan (rok 1292 po Kristu) ústřední čínská vláda oddělila město Šanghaj od okresu Huating a schválila zřízení okresu Šanghaj, který byl pod jurisdikcí prefektury Songjiang, což znamenalo začátek města Šanghaj. Šanghajský kraj je název historického administrativního členění města Šanghaje, který byl založen v roce 1291 (dynastie Yuan do 28. roku dynastie Yuan). Dne 7. července 1927 bylo založeno zvláštní město Šanghaj Nanši, kde se nachází krajské město Šanghaj, spolu s krajem Baoshan bylo celkem 17 měst a obcí umístěno pod zvláštní město Šanghaj, oddělené od provincie Jiangsu, a zbytek stále patřil do hrabství Šanghaj. V roce 1958 byl okres Šanghaj převeden z provincie Jiangsu do města Šanghaj. Šanghajský kraj je jedním z původních 10 předměstských okresů v Šanghaji. Nachází se v rámci Šanghaje a protíná jihozápadně od centra Šanghaje. Severním koncem je řeka Wusong tekoucí na východ; největší řeka v Šanghaji, řeka Huangpu, vtéká do hrabství z Nvnujingu, stáčí se na sever u Zhagangu, teče na východ přes město Longhua do Šanghaje a rozděluje ho na dvě části, Puxi a Pudong. V roce 1983 měl rozlohu 427,83 kilometrů čtverečních a 387 000 kilometrů orné půdy. Bylo zde 148 000 domácností a 556 000 obyvatel. Zemědělské obyvatelstvo tvořilo 69,6 % a nezemědělské 30,4 %. 17 městys v její působnosti. V roce 1988 byla plocha 378,44 kilometrů čtverečních, 336 000 mu orné půdy, 123 000 domácností, 416 000 obyvatel, zemědělské a nezemědělské obyvatelstvo tvořilo 79,3 % a 20,7 %. V roce 1992 se Šanghajský kraj sloučil se starým okresem Minhang a vytvořil nový okres Minhang a okres Šanghaj zmizel z jeviště historie. Šanghajský kraj se rozkládá na ploše asi 2000 kilometrů čtverečních. Oblast okresu je přibližně městská oblast jižně od staré řeky Wusong, většina okresu Qingpu, většina okresu Minhang, většina oblasti Pudong Nová oblast a okres Nanhui. Okres Nanši býval městským obvodem Šanghaje, pokrývající celé staré město Šanghaj, oblast Lujiabang, oblast Pudong Shangnan atd. Je to také městská oblast s nejdelší historií ve městě Šanghaji. V roce 2000 ve městě Šanghaji šanghajská městská vláda oznámila zrušení okresu Nanši a sloučila západní břeh řeky Huangpu v okrese Nanshi do okresu Huangpu. Bývalý východní břeh řeky Huangpu v okrese Nanši byl zakrátko sloučen v březnu 1993 po zřízení nové oblasti Pudong do nové oblasti Pudong. Od té doby okres Nanši zmizel z administrativního rozdělení města Šanghaje. Poté, co bylo Nanši sloučeno do okresu Huangpu, se výrazně zlepšila výstavba, rozvoj a využití a investiční přitažlivost původní oblasti Nanši. Okres Qingpu, okres spadající pod jurisdikci magistrátu města Šanghaje, se nachází v jihozápadní části Šanghaje, na dolním toku jezera Tai a horním toku řeky Huangpu. V sousedství okresu Minhang na východě, okresu Wujiang a města Kunshan ve městě Suzhou, provincie Ťiang-su na západě, okresu Songjiang, okresu Jinshan a okresu Jiashan v provincii Zhejiang na jihu a okresu Jiading na severu s celkovou rozlohou 668,54 kilometrů čtverečních. V roce 2021 bude mít okres Qingpu trvale 1 292 700 obyvatel. Od října 2021 má okres Qingpu jurisdikci nad 3 ulicemi a 8 městy. Okresní vláda sídlí na č. 100 Gongyuan Road. Okres Qingpu má široké východní a západní křídlo a dlouhou a úzkou centrální oblast. Terén je plochý a průměrná nadmořská výška se pohybuje mezi 2,8 metry a 3,5 metry. Jedná se o národní demonstrační oblast cestovního ruchu typu "všichni pro jednoho", pilotní město pro spolupráci v oblasti průmyslové integrace, národní civilizované město a národní hygienické město. V roce 2021 bude HDP okresu Qingpu činit 131,725 miliardy juanů, což je nárůst o 6,1 % oproti předchozímu roku. Mezi nimi je přidaná hodnota primárního průmyslu 870 milionů juanů, přidaná hodnota sekundárního průmyslu je 45,514 miliard juanů; přidaná hodnota terciárního průmyslu je 85,341 miliard juanů a poměr tří průmyslových struktur je 0,7: 34,5:64,8. Okres Minhang (háng) patří městu Šanghaji a nachází se v centrální části města Šanghaje. Vypadá jako „klíč“. Na východě hraničí s okresem Xuhui a novým okresem Pudong, na jihu směřuje k okresu Fengxian u řeky Huangpu; hraničí s okresy Qingpua + Songjiang okresy okresu Changning a okresu Jiading na severu jsou zeměpisné souřadnice centrální polohy: 31°5′ severní šířky, 121°25′ východní délky; celková oblast je 372,56 kilometry čtvereční. Okres Minhang je plochý, s nadmořskou výškou 3,3–4,8 metru; řeka Huangpu protéká okresem Minhang a řeka Wusong, řeka Dianpu , řeka Dazhi a další páteřní vodní systémy tvoří říční síť s více než 200 řekami v okrese. Od konce roku 2017 má okres Minhang v jurisdikci 9 měst a 4 ulice. Podle údajů ze sedmého sčítání lidu k 00:00 1. listopadu 2020 trvale žije v okrese Minhang 2 653 489. V roce 2019 dosáhl HDP regionu 252,082 miliardy juanů, což je nárůst o 5,1 % oproti předchozímu roku za srovnatelné ceny. Mezi nimi byla přidaná hodnota primárního průmyslu 90 milionů juanů, což je pokles o 22,6 %; přidaná hodnota sekundárního průmyslu byla 92,365 miliardy juanů, pokles o 1,2 %; přidaná hodnota terciárního průmyslu byla 159,627 miliard juanů , což je nárůst o 9,4 %. Přidaná hodnota terciárního průmyslu se na HDP kraje podílela 63,3 %. Pudong Nová oblast je okres spadající pod jurisdikci magistrátu města Šanghaje a je pojmenován podle toho, že se nachází na východě řeky Huangpu. Pudong hraničí s okresem Fengxian a okresem Minhang na jihu, naproti okresu Xuhui, okrese Huangpu, okresu Hongkou, okresu Yangpu a okrese Baoshan přes řeku Huangpu na západě a směrem k okresu Chongming přes řeku Yangtze na severu, vysoká na jihovýchodě a nízká na severozápadě. Teplota je vysoká, srážky vysoké a sluneční svit málo; oblast Pudong Nová oblast je 1 210 kilometrů čtverečních a v současné době ovládá 12 ulic a 24 měst. Podle údajů ze sedmého sčítání lidu k 00:00 1. listopadu 2020 bylo v Pudong Nová oblast trvale 5,6815 milionu obyvatel. Dne 29. ledna 2013 byla Pudong Nová oblast vybrána do seznamu první várky národních pilotních projektů chytrých měst vyhlášených čínským ministerstvem pro bydlení a rozvoj měst a venkova. V roce 2017, Pudong Nová oblast znovu potvrdila Národní hygienické město (okres) a nadále si ponechala čestný titul Národní civilizované město. Dne 22. října 2018 byla vybrána do seznamu průkopnických vytvoření oblasti rozvoje integrace primárního, sekundárního a terciárního průmyslu pro rok 2018. V červnu 2020 byla vybrána jako jedna z prvních várek národních demonstračních oblastí a projektů pro vládu právního státu Ústředním výborem pro vládu podle zákona. Dne 20. října byla vybrána jako národní modelové město (kraj) pro duální podporu. Dne 25. června 2019 ve městě Šanghaj šanghajská městská vláda zvýšila stupeň decentralizace a Pudong Nová oblast získala pravomoc hospodářského řízení na úrovni obce. Dne 10. června 2021 se na 29. zasedání Stálého výboru Třináctého národního lidového kongresu odhlasovalo přijetí „Rozhodnutí o povolení Městského lidového kongresu ve městě Šanghaji a jeho Stálého výboru k formulaci pravidel pro novou oblast Pudong“. Dne 15. července bylo vydána „Stanoviska Ústředního výboru Komunistické strany Číny a Státní rady k podpoře reformy na vysoké úrovni Pudong Nová oblast a otevření se vybudování vedoucí oblasti pro socialistickou modernizaci“ a Pudong bude vybudován jako přední území pro "socialistickou modernizaci". V roce 2022 bude roční HDP Pudong Nová oblast činit 1 601,3 miliardy juanů, což představuje meziroční nárůst o 1,1 %. Na konci roku 2022 je stálá populace Pudong Nová oblast 5,782 milionu. Okres Nanhui, zrušený městský obvod ve městě Šanghaji v Číně, byl oficiálně přidělen do oblasti Pudong Nová oblast v 00:00 dne 9. srpna 2009. Okres Nanhui se nachází na jihovýchodě města Šanghaje, na jihu sousedí se zálivem Hangzhou, na východě s Východočínským mořem, na severu s novou oblastí Pudong, na západě s okresem Fengxian a okresem Minhang. Rozkládá se na ploše 809,5 kilometrů čtverečních a má pobřeží 59,5 kilometrů. V roce 2006 bylo evidováno 975 017 obyvatel. V roce 2006 činil HDP okresu Nanhui 4,5 miliardy amerických dolarů a jeho příjmy z exportu 1,88 miliardy amerických dolarů. Mnohokrát byl hodnocen jako jeden z deseti nejbohatších čínských krajů v zemi. Na konci dynastie Yuan existovala prefektura Songjiang, prefektura Jiading , prefektura Chongming a okres Huating a Shanghai County v oblasti Šanghaje. V prvním roce Yuan Yuanzhen (rok 1295 po Kristu) byl okres Jiading povýšen na prefekturu Jiading, která patřila k silnici Pingjiang. Ve druhém roce Ming Hongwu (rok 1369 po Kristu) byla prefektura Jiading redukována na okres Jiading. Nyní je to okres Jiading ve městě Šanghaji. Prefektura Chongming, v roce 1277 po Kristu, tj. od dynastie Jüan do 14. roku dynastie Jüan, byl okres Chongming povýšen na prefekturu Chongming, která byla připojena k silnici Yangzhou. V roce 1369 po Kristu, tj. druhý rok Hongwu v dynastii Ming byl stát změněn na kraj. Město Huating, město na úrovni okresu pod jurisdikcí provincie Gansu, spravuje město Pingliang. Nachází se na východě, na východním úpatí Guandongu, mezi 106°21′ a 106°53′ východní délky a 35° 01′ a 35°24′ severní šířky. Je 44,31 kilometrů dlouhý od východu na západ a 39,5 kilometrů široký od severu k jihu, s celkovou rozlohou 1183 kilometrů čtverečních. Do konce roku 2022 má město Huating v jurisdikci 7 měst a 3 městské části, 1 průmyslový park na provinční úrovni a 1 okresní úřad. Podíl obyvatel je 63,28 %, což představuje nárůst o 3,69 procentních bodů oproti konci roku předchozího roku. Ve druhém roce Putai za čínské dynastie Severní Wei (rok 532 po Kristu) bylo kvůli válečným potřebám postaveno město Huating, které bylo pojmenováno po horském pavilonu Huajian na úpatí hory Huangfu. V roce 1955 bylo město Huating podřízeno speciální zóně Pingliang. V prosinci 1958 byl kraj stažen a začleněn do města Pingliang. Územím prochází dálnice Bao (Kuře) Zhong (Wei), Tian (Horizontální) Ping (Liang), Provinční dálnice 203, 304 a Bao (Kuře) Ping (Liang), Tian (Horizontální) Ping (Liang). Mezi malebná místa ve městě Huating patří ekologický park Mijiagou a hora Shuangfeng. Huating je známé jako „uhelné město porcelánu“ a na starověké Hedvábné stezce je nutností. Město Huating je hlavní oblastí a důležitým průmyslovým městem komplexního průmyslového rozvoje uhlí, elektřiny, chemie a dopravy v provincii Gansu. Je to jedna ze třinácti uhelných těžebních základen v zemi a jedna ze tří hlavních uhelných těžebních základen v severozápadní Číně. Dne 28. dubna 2019 schválila vláda provincie Gansu město Huating, aby se oficiálně stáhlo z chudých okresů. V roce 2022 bude HDP regionu činit 10,146 miliard juanů, což je nárůst o 9,3 % oproti předchozímu roku ve stálých cenách. Mezi nimi byla přidaná hodnota primárního průmyslu 877 milionů juanů, což je nárůst o 6 %, přidaná hodnota sekundárního průmyslu byla 6,73 miliardy juanů, což je nárůst o 11,3 %, přidaná hodnota terciárního průmyslu byla 2,539 miliardy juanů, což je nárůst o 7,1 %. Poměr tří průmyslových struktur je 8,65:66,32:25,03. Vypočteno na základě počtu obyvatel, roční HDP na obyvatele byl 56 625 juanů, což představuje nárůst o 10,3 % oproti předchozímu roku. Šanghajský kraj je název historického administrativního členění města Šanghaje, které bylo založeno v roce 1291 po Kristu, tj. v období čínské dynastie Yuan do 28. roku čínské dynastie Yuan. Dne 7. července 1927 bylo založeno zvláštní město Šanghaj Nanši, kde se nachází krajské město Šanghaj, spolu s krajem Baoshan bylo celkem 17 měst a obcí umístěno pod zvláštní město oddělené od provincie Jiangsu, a zbytek stále patřil do Šanghaje. V roce 1958 byl okres Šanghaj převeden z provincie Jiangsu do města Šanghaj. Šanghajský kraj je jedním z původních 10 předměstských okresů vee městě Šanghaji. Nachází se v rámci města Šanghaje a protíná jihozápadně od centra Šanghaje. Severním koncem je řeka Wusong tekoucí na východ; největší řeka v Šanghaji, řeka Huangpu, vtéká do hrabství z Nvnujingu, stáčí se na sever u Zhagangu, teče na východ přes město Longhua do Šanghaje a rozděluje na dvě části, Puxi a Pudong. V roce 1983 měl rozlohu 427,83 kilometrů čtverečních. Bylo zde 148 000 domácností a 556 000 obyvatel. Zemědělské obyvatelstvo tvořilo 69,6 % a nezemědělské 30,4 %. 17 městys v její působnosti. V roce 1988 byla plocha 378,44 kilometrů čtverečních, 336 000 mu orné půdy, 123 000 domácností, 416 000 obyvatel, zemědělské a nezemědělské obyvatelstvo tvořilo 79,3 % a 20,7 %. V roce 1992 se Šanghajský kraj sloučil se starým okresem Minhang a vytvořil nový okres Minhang a okres Šanghaj zmizel z jeviště historie. Na konci čínské dynastie Ming existovala prefektura Songjiang a její 3 okresy Huating, Šanghaj a Qingpu, 2 okresy prefektury Suzhou, Jiading a Chongming a Jinshanwei. Prefektura Suzhou, starobylé místní jméno, je 150 km na východ od pobřeží, jihovýchod je 280 km od prefektury Songjiang, na jih je to 130 km od prefektury Zhejiang Jiaxing, na jihozápad je 200 km od prefektury Zhejiang Huzhou, severozápad je 200 km od prefektury Changzhou Z Fuzhi. Je to do sídla Jiangning pět set šedesát km a do hlavního města dva tisíce devět set padesát km. Ve 27. roce Yuan Shundi Zhizheng (rok 1367 po Kristu, první rok Ming Taizu Wu Yuan) byla ulice Pingjiang změněna na sídlo Suzhou v čínské dynastii Ming. V prvním roce Hongwu (rok 1368 po Kristu) patřila Nanzhili, 2. rok Qing Shizu Shunzhi (rok 1645 po Kristu), patřil do provincie Jiangnan, 6. rok Kangxi (rok 1667 po Kristu), patřící do provincie Jiangsu. V roce 1913 byla vláda zrušena. Jinshanwei Town, nové satelitní petrochemické město v Šanghaji se nachází na severním břehu zálivu Hangzhou, jižně od okresu Jinshan na jihozápadě města Šanghaje a východně od města Jiaxing v provincii Zhejiang. Je vzdálená 72 kilometrů od městského centra a je přístupná odbočnou tratí Jinshan železnice Šanghaj-Hangzhou (která byla přeměněna na železnici Jinshan) a prochází tudy dálnice Shanghai-Hangzhou. V roce 2022 Národní vlastenecká zdravotní asociace potvrdila město Jinshanwei, okres Jinshan, jako národní hygienickou čtvrť (kraj) pro rok 2021. Ve čtvrtém roce Yongzheng za čínské dynastie Čching (rok 1726 po Kristu) bylo v prefektuře Songjiang 8 okresů, Huating (vláda), Lou (sdílený s Huatingem), Šanghaj, Čching-pchu, Fengxian, Fu-čchüan, Ťin-šan a Nan-chuej a 2 okresy v Jiading a Baoshan v prefektuře Taicang. Yongzheng (Mu Linde: hūwaliyasun tob, Taiqing: hvwaliyasun tob, slovník: huuwaliyasun tob, přepis Bao Pei: nayiraltu töb, azbuka : найралт төв) je jedním z období vlády dynastie 3,13 let celkem. Poté, co pátý čínský císař dynastie Qing vstoupil do cel a založil své hlavní město v Pekingu, třetí čínský císař Qing Shizong Aixinjueluo Yinzhen použil název roku Yongzheng, který začal 5. února 1723 a nakonec 8. října 1735 [2 - 3], 18. října 1735 nastoupil na trůn čínský císař Gaozong z dynastie Čching, který pokračoval v panování „Yongzheng“ až do 11. února 1736. Okres Fengxian, přidružený k městu Šanghaji, se nachází na jihovýchodním konci delty řeky Yangtze na jihu města Šanghaje, na východě hraničí s Novou oblastí Pudong, okresem Jinshan a okresem Songjiang na západě, zálivem Hangzhou na jihu a Huangpu, řeka na sever a okres Minhang. Je 42 kilometrů od Lidového náměstí v centru města Šanghaje a 30 kilometrů od mezinárodního letiště Pudong. Má 13,7 kilometrů dlouhou linii na břehu řeky a 31,6 kilometrů pobřeží s celkovou rozlohou 733,38 kilometrů čtverečních. Podle legendy se Yan Yan, devátý ze „sedmdesáti dvou mudrců“, který byl Konfuciovým učedníkem, vrátil do svého rodného města na jihu řeky Jang-c'-ťiang, aby v pozdějších letech kázal a přednášel. Jeho poslední zastávkou byla starověká země Fengxian, která byla hluboce respektována místními lidmi. Ve čtvrtém roce čínského císaře Yongzheng z dynastie Čching (rok 1726 po Kristu), kdy byl Fengxian založen jako kraj, byl pojmenován „Fengxian“ na památku tohoto mudrce, kterého lidé uctívali, což znamená „úcta k mudrci“. Ke konci roku 2021 je celkový počet registrovaných obyvatel okresu Fengxian 552 300. V roce 2021 dosáhne okres Fengxian regionálního HDP ve výši 133,009 miliard juanů. Pokud jde o odvětví, přidaná hodnota primárního průmyslu bude 940 milionů juanů, přidaná hodnota sekundárního průmyslu bude 85,030 miliard juanů a přidaná hodnota terciárního průmyslu bude 47,039 miliard juanů. Podíl tří průmyslových objektů je 0,7:63,9:35,4. Okres Jinshan, přidružený k městu Šanghaji, je předměstí jihozápadu města Šanghaje. Nachází se na jihu řeky Jang-c'-ťiang , na jižním břehu horního toku řeky Huangpu a na severním břehu zálivu Hangzhou. Hraničí s Fengxian Okres na východě, okres Songjiang a okres Qingpu na severu a Pinghu, Zhejiang na západní křižovatce Jiashan. Celý terén je nízký a plochý a nadmořská výška mírně stoupá od severozápadu k jihovýchodu. Řeka patří do říčního systému Huangpu a pochází z hory Tianmu v provincii Zhejiang. Okres má celkovou rozlohu 613 kilometrů čtverečních a má 1 okres, 1 průmyslovou zónu a 9 měst. Žije zde 822 776 lidí. Jinshan se ve starověku nazýval Haiyan a také se mu říkalo Zhehu, Kangcheng, Qianjing, Zhucheng, Yingwuzhou, Yunjian atd. V centrální části města Šanghaje se od severozápadu k jihovýchodu rozprostírá prastarý přírodní nábřeží zvaný Gangshen, který začíná z Jinshanu a prochází linií Fengxian, Minhang, Jiading a dalšími. Existuje jediné místo v Caojing, Jinshan, což je kulturní památka na úrovni okresu. Kromě toho je na území mnoho míst kultury Majiabang a Liangzhu. V roce 2020 dosáhne HDP okresu Jinshan 82,86 miliardy juanů, s kumulativním tempem růstu 5,1 % ve druhé polovině roku, což je nárůst o 5,8 procentních bodů oproti první polovině roku. Prefektura Taicang byl název správního obvodu Taicang, Jiangsu během čínských dynastií Ming a Qing. V roce 1497 (desátý rok Hongzhi za čínské dynastie Ming) byla založena prefektura Taicang (Sanzhou), která patřila k prefektuře Suzhou. Když byl čínský stát založen, měla působnost v podstatě dnešní město Taicang. Protože kraj Chongming je daleko od Suzhou Fucheng Road, spadá pod jurisdikci prefektury Taicang a společně ji spravují Fuzhou a Fuzhou. V roce 1724 (druhý rok Yongzheng v čínské dynastii Čching) byl povýšen na prefekturu Taicang Zhili, která byla nezávislá na prefektuře Suzhou a přímo pod provincií Jiangsu. Okresy Jiading a Chongming jsou označeny jako okresy pod jeho jurisdikcí, stejně jako okres Zhenyang (oddělený od prefektury Taicang) a okres Baoshan (oddělený od okresu Jiading). Prefektura Taicang Zhili zatím spravuje jednu prefekturu a čtyři okresy, konkrétně prefekturu Taicang, okres Zhenyang, okres Chongming, okres Jiading a okres Baoshan. V roce 1912 byl státní systém zrušen, prefektura Taicang a okres Zhenyang byly sloučeny a byl pojmenován kraj Taicang. Prefektura Taicang Zhili se rozkládá na čtyři okresy: Taicang, Jiading, Baoshan a Chongming. V roce 1914 byl Taicang jedním z 12 okresů města Šanghaje a Haidao. V roce 1927 byla Shanghai Road zrušena. V roce 1932 byl okres Taicang podřízen inspektorátu pátého okresu. Jurisdikce prefektury Taicang Zhili: celé území dnešního města Taicang; některé oblasti jako Penglang a Xinzhen ve městě Kunshan; jih města Qidong; okres Šanghaj, Chongming a okresy severně od Suzhou: okres Jiading (většina z nich), okres Baoshan (všechny), okres Yangpu (polovina), okres Hongkou (polovina), okres Zhabei (většina), okres Putuo (většina), okres Minhang (malá část), okres Qingpu (malá část), Pudong New Oblast (malá část); Většina oblastí Shengsi County, Zhejiang. V desátém roce Ťia-čchingu za čínské dynastie Čching (rok 1805 po Kristu) oblast města Šanghaje v podstatě tvořila vzor 10 okresů a 1 haly. Jiaqing je název roku čínské dynastie Qing, po Qianlong a před Daoguangem, celkem 25 let. Dne 3. října 1795 čínský císař Qianlong, císař Gaozonga z dynastie Čching, Aixinjueluo Hongli, jmenoval Aixinjueluo Yongyan korunním princem a nařídil, aby reforma začala od prvního dne prvního měsíce následujícího roku (9. února 1796 v Gregoriánský kalendář). Použijte název roku „Jiaqing“. Dne 9. února 1796 (první den prvního měsíce prvního roku Ťia-čchingu) předal čínský císař Gaozong z dynastie Čching trůn Renzongovi, oficiálně abdikoval a Renzong oficiálně nastoupil na trůn. Aixinjueluo Yongyan je čínský císař Renzong Jiaqing z dynastie Čching. Dne 2. září 1820 (25. července 25. roku Ťia-čchingu) Qing Renzong zemřel. Dne 3. října 1820 (27. srpna, dvacátý pátý rok Ťia-čchingu) nastoupil na trůn Aixinjueluo Minning a pokračoval v používání vlády „Ťia-čching“ až do 2. února 1821 (dvanáctého dne pětadvaceti let Ťia-čchingu 30. března). Další den, 3. února 1821, byl prvním dnem prvního měsíce prvního roku Daoguangu. V prefektuře Songjiang bylo 7 okresů Huating, Shanghai, Qingpu, Lou, Fengxian, Jinshan, Nanhui a Fumin Hall v Chuansha, Jiading, Chongming, Taicang Prefektura Baoshan 3 okresy. V 15. roce Ťia-čchingu za čínské dynastie Čching (rok 1810 po Kristu) se zmenšilo o 600 kilometrů čtverečních a oblast okresu byla přibližně městská oblast jižně od staré řeky Wusong, většina Nové oblasti Pudong a většina okresu Minhang. Krajské město je oblast v rámci silničního okruhu Renmin Road a Zhonghua Road v bývalém okrese Nancheng. Ve 23. roce Daoguangu za čínské dynastie Čching (rok 1843 po Kristu) bylo město Šanghaj otevřeno jako přístav. Daoguang (Mulinde: doro eldengge, Taiqing: doro eldengge; azbuka: Төр Гэрэлт) je panovnické jméno Qing Xuanzong, osmého čínského císaře z dynastie Čching. Aixinjueluo Minning, čínský Císař Wenzong z dynastie Čching nadále používal název roku Daoguang (9. března 1850 – 31. ledna 1851) a následující rok jej změnil na Xianfeng. Za vlády Min Ninga vypukla opiová válka, která šokovala Čínu i zahraničí, což znamenalo začátek moderní čínské historie. Město Šanghaj bylo otevřeno jako přístav a 17. listopadu 1843, podle ustanovení „ Nanjingské smlouvy “ a „ Obchodní charty pěti přístavů “, bylo město Šanghaj oficiálně otevřeno jako přístav. Od té doby se do brány řeky Jang-c'-ťiang jeden za druhým valí zahraniční zboží a zahraniční kapitál, otevírají sklady, zřizují přístaviště, vymezují koncese a otevírají banky. Od té doby vstoupilo město Šanghaj ve svém historickém vývoji do zlomového bodu, počínaje nenápadným přímořským městečkem směrem k největší metropoli Dálného východu. V 25. roce Daoguangu za čínské dynastie Čching (rok 1845 po Kristu) byla oblast severně od Yang Pidgin v okrese Šanghaj označena jako zahraniční osada a později vytvořila "Shanghai British Concession". Pidgin, původně břeh řeky ve městě Šanghaji, se nacházel mezi bývalou veřejnou koncesí a francouzskou koncesí a později byl zaplněn do silnice, která je moderní Yan'an East Road. Takzvaná "pidgin English" se týká anglických výrazů, které jsou logicky převedeny do čínštiny, aniž by mluvily anglickou gramatikou. Původně se jednalo o smíšený jazyk používaný čínskými a zahraničními obchodníky v 19. století, má pouze ústní formu, nemá jednotnou písemnou formu a má mnoho variant. Jazyk byl v té době populární v oblasti kolem Šanghaj Pidgin, odtud název. Vzhledem k tomu, že jazyk se stáhl z jeviště historie, má „pidžinská angličtina“ obecně stejný význam jako čínština, ale ve skutečnosti je pouze zástupcem čínštiny a má do jisté míry zvláštní historický význam. Koncese ve městě Šanghaji byla založena 29. listopadu 1845, kdy vláda Qing Su Song Tai Bing Bei Dao Gong Mu Jiu a britský konzul Balfour společně vyhlásili „Šanghajské pozemkové předpisy“. Šanghajská britská koncese (29. listopadu 1845 – srpen 1943), od svého založení v listopadu 1845 do srpna 1943, trvala téměř sto let. V historii moderní Číny byla zahraniční koncese ve městě Šanghaji otevřena nejdříve, existovala nejdéle a měla největší rozlohu. To mělo hluboký dopad na moderní historii Číny. Ve dvacátém osmém roce Daoguangu za čínské dynastie Čching (rok 1848 po Kristu) byla oblast Hongkou označena jako "Shanghai American Concession". Šanghajská americká osada se nachází uprostřed dnešní městské oblasti. Ve dvacátém sedmém roce Daoguangu za čínské dynastie Čching (v roce 1847 po Kristu) požádal úřadující konzul Spojených států Su Songtai Dao Lingui, aby označil oblast Hongkou jako americkou koncesi. V následujícím roce Wen Huilian, biskup episkopální církve ve Spojených státech, a Wu Jianzhang, zástupce "Šanghajské cesty", uzavřeli ústní dohodu o použití oblasti Hongkou na severním břehu řeky jako americké koncese. Ve druhém roce Tongzhi (rok 1863 po Kristu) se americký konzul Seward a Su Songtai Road a Huang Fang dohodli na čtyřech ústupcích: z místa na druhé straně řeky Hujie (nyní jižní konec Tibetské severní silnice), podél od Suzhouského potoka k řece Huangpu, podél Yangshupu na sever a pak pokračující Výchozím bodem od linie na druhou stranu vodního příkopu je americká koncese. Rozloha je 7856 mu. Ve stejném roce se sloučila s britskou koncesí v Šanghaji a vytvořila se tak společná Veřejná koncese ve městě Šanghaji. V lednu prvního roku Čínské republiky (v roce 1912 po Kristu) byly odříznuty prefektura Songjiang a prefektura Taicang a oblast města Šanghaje byla přímo pod provincií Jiangsu, včetně Šanghaje, Huatingu (později přejmenovaného na Songjiang), Jiading, Baoshan, Chuansha, Nanhui, Fengxian, Jinshan, Qingpu, Chongming atd. 10 okresů. Provincie Ťiang-su, označovaná jako „Su“, je správní oblast na úrovni provincie Čínské lidové republiky, hlavní město provincie Nanjing, ležící v oblasti delty řeky Jang-c'-ťiang na východním pobřeží pevninské Číny, zabírající 30° 45' až 35°08' severní šířky a 116°21' východní délky ~121°56', sousedí se Šanghajem, provincií Zhejiang, provincií Anhui a provincií Shandong. Celková plocha je 107 200 kilometrů čtverečních. Ke konci roku 2021 má provincie Ťiang-su 13 měst rozdělených do okresů a 95 okresů (města, okresy). Do konce roku 2022 bude mít provincie trvale 85,15 milionů obyvatel a míra urbanizace dosáhne 74,4 %. Založení provincie Ťiang-su začalo na počátku dynastie Čching a byla pojmenována po prvních postavách prefektury Ťiang-ning a prefektury Suzhou. Jiangsu je důležitým rodištěm čínského národa a čínské civilizace. Má multikulturní a regionální charakteristiky, jako je „ kultura Wu “, „ kultura Jinling “, „ kultura Huaiyang “ a „ kultura Chu-Han“ má celkem 13 národních historických a kulturně známých měst. Jiangsu se rozprostírá na řece a moři, s mnoha jezery a plochým terénem. Krajina se skládá z rovin, vod a nízkých hor a kopců. Geograficky se Jiangsu rozkládá na severu a jihu a jeho klima a vegetace mají jižní i severní charakteristiky. Všechna města na úrovni prefektury pod jurisdikcí provincie Ťiang-su vstoupila do národních 100 nejlepších a podle počtu 100 nejlepších okresů, 100 krajů a 100 měst je na prvním místě v zemi. Ťiang-suský regionální rozvoj a index obživy obyvatel (DLI) je na prvním místě v provinciích země a stává se provincií s nejvyšší úrovní komplexního rozvoje v Číně. Komplexní konkurenceschopnost regionální ekonomiky provincie Ťiang-su se řadí ke špičce v zemi. Má největší výrobní klastr v zemi. Rozsah skutečného využití zahraničního kapitálu je na prvním místě v zemi, vstoupil do úrovni „vyššího středu“ vyspělých zemí. V roce 2022 bude HDP provincie Ťiang-su činit 12 287,56 miliardy juanů, což představuje nárůst o 2,8 % oproti předchozímu roku, a poměr tří průmyslových struktur bude 4:45,5:50,5. HDP provincie na obyvatele byl 144 390 juanů, což představuje nárůst o 2,5 % oproti předchozímu roku. Ve třetím roce Čínské republiky (v roce 1914 po Kristu) byla provincie Ťiang-su rozdělena na pět provincií včetně kraje Šanghaje a města Šanghaje. Mezi nimi byly kraj Šanghaj a město Šanghaj umístěny v okrese Šanghaj, který ovládal Šanghaj, Songjiang, Nanhui, Čching-pchu, Feng-ťien, Ťin-šan., Chuansha, Jiading, Baoshan, kraje jako Chongming a Haimen County v dnešní provincii Jiangsu. Šanghajská cesta je administrativní divize v období vlády Beiyang v Čínské republice. Nachází se na jihovýchodě provincie Jiangsu. Je to bývalá lokalita prefektury Songjiang, prefektury Taicang a haly Haimen v dynastii Čching. je spojena s Šanghajskou cestou. Je přímo pod provincií Jiangsu a řídí okresy Šanghaj, Fengxian, Jinshan, Chuansha, Taicang, Jiading, Baoshan, Chongming a Haimen. Tedy celé dnešní město Šanghaj a okres Haimen, město Nantong, provincie Ťiang-su, město Taicang, město Suzhou a další místa. Ve čtrnáctém roce Čínské republiky (v roce 1925 po Kristu) vláda Beiyang dovolila, aby se Šanghaj změnila na Songhu město. Beiyangská vláda (v letech 1912~1928), známá také jako pekingská vláda, odkazuje na čínskou ústřední vládu, ve které vládci Beiyang ovládali politickou krajinu. Vláda Beiyang je prvním režimem v čínské historii, který zcela zdědil území předchozí dynastie mírovým způsobem, a je to také první čínská vláda mezinárodně uznaná po pádu čínské panovnické dynastie Čching. Po smrti Yuan Shikai se všechny části Beiyang rozpadly a dvě hlavní frakce Anhui a Zhili postupně ovládly centrální vládu. V roce 1928 zvítězila Severní expedice vedená národní vládou Nanjing a vláda Beiyang byla zcela zničena. Zvláštní město Songhu, v počátcích Čínské republiky, zřídila vláda Beiyang v roce 1925 zvláštní město přímo pod ústřední vládou ve městě Šanghaji. Nejvyšším představitelem města Šanghaje byl „dozorce města“ a Sun Baoqi byl první dozorce města Songhu. V roce 1924 plánoval Sun Chuanfang označit městskou oblast okresu Šanghaj, město Wusong okresu Baoshan a okolní oblasti jako zvláštní městskou oblast Songhu. Dne 29. ledna 1925 se Feng Jun vydal na jih do města Šanghaje. Guvernér provincie Ťiang-su Han Jun označil město Šanghaj jako zvláštní město přímo podléhající ústřední čínské vládě a 11 lidí včetně Li Pingshu, generálního ředitele městského úřadu ve městě Šanghaji, bylo členy zvláštního přípravného výboru města Šanghaje. V únoru 1925 se sešel zvláštní přípravný výbor města Šanghaj a rozhodl se jmenovat 22 městských čtvrtí souvisejících s okresy Šanghaj a Baoshan jako zvláštní město Songhu; a také nazývaný guvernér Jiangsu Han Guojun, přidali čtyři lidi včetně Yu Qiaqing jako členy přípravného výboru. Dne 21. března 1925 byla vyhlášena „Speciální městská konvence Songhu“, která stanoví, že „zvláštní město je autonomní skupinou a řídí všechny záležitosti v tomto městě v souladu s úmluvou“. V květnu 1925 oznámila výkonná vláda nařízení „Nařízení o autonomii zvláštního města Songhu“, rozhodla se založit Songhu Special City a ustanovila městského dozorce jako nejvyššího generálního ředitele města. Dne 6. června 1925 vláda Beiyang jmenovala Sun Baoqi dozorcem městské části Songhu a vedoucího šanghajského byznysu Yu Qiaqinga a šlechtu Li Pingshu jako zasedací kancelář pro koordinaci vyřizování. Dne 10. října 1925 Sun Chuanfang, vyslanec Fujian a Zhejiang a dozorce vojenských záležitostí Zhejiang, vyhnal Fengjuna a obsadil město Šanghaj. Dne 20. října 1925 vláda Beiyang nařídila Sun Chuanfangovi, aby po něm nastoupil jako guvernér Jiangsu, a celé město Šanghaj bylo pod jurisdikcí Sun Chuanfang. Jurisdikce zahrnuje oblast pod jurisdikcí policejního oddělení Songhu a celé území okresu Šanghaj a dohlíží na městské úřady Zhabei a Nanshi. V patnáctém roce Čínské republiky (v roce 1926 po Kristu) Sun Chuanfang dohlížel na provincii Jiangsu a založil obchodní přístav Songhu, který byl rozdělen do pěti okresů: Šanghaj, Zhabei, Pudong, Huxi a Wusong. Sun Chuanfang (17. dubna 1885 – 13. listopadu 1935), jménem Xinyuan, se narodil v okrese Tai'an, prefektuře Tai'an, provincii Shandong, a po Sun Fu, pedagogovi, byl vedoucím přímého linie vojevůdců. „Warlord “, vrchní velitel koaličních sil pěti provincií Zhejiang, Fujian, Jiangsu, Anhui a Jiangxi, „generál Kewei“, přezdívaný „Smiling Tiger“, známý jako „Jihovýchodní král“ “, byl nejmocnějším válečníkem v pozdním období Zhili. Sun Chuanfang byla ve svém dětství osamělý a ve 30. ročníku Guangxu (v roce 1904 po Kristu) odešel do zahraničí studovat do Japonska. Ve 34.ročníku Guangxu (v roce 1908 po Kristu) absolvoval japonskou armádu, důstojnickou akademii. Po návratu do Číny v prvním roce Xuantong (v roce 1909 po Kristu) postupně sloužil jako velitel praporu, velitel pluku a velitel brigády armády Beiyang. V říjnu 14. roku Čínské republiky (v roce 1925 po Kristu) shromáždil jednotky k vyhnání vojevůdců frakce Feng v Jiangsu, Anhui a dalších místech. V listopadu téhož roku 1925 oznámil vytvoření pěti provinčních koaličních sil Zhejiang, Fujian, Jiangsu, Anhui a Jiangxi v Nanjingu a sloužil jako vrchní velitel pěti provinčních koaličních sil. Během tohoto období byly podporovány statisíce vojáků, aktivně se prováděly vojenské reformy, intelektuálové byli znovu využíváni, daně byly kráceny, farmáři se chovali vlídně. Lidé v pěti jižních provinciích žili v míru. V únoru 16. roku Čínské republiky (v roce 1927 po Kristu) byly organizovány jednotky, které měly zabránit Severní expedici Národní revoluční armády. Hlavní síla byla vyčerpána a zhroutila se. Po incidentu z 18. září ve 20. roce Čí