VÝZNAMNÉ MESTÁ 15.diel: Tiflis alebo dnes Tbilisi /Gruzínsko/

Původní název dnešního gruzínského hlavního města Tbilisi byl Tiflis. V této podobě Tiflis je toto gruzínské město ověřeno v raných gruzínských písemných památkách. Například Eustathius v textech Mtskheteli, Abo Tfileli a "Konverze Kartli". Jeho název v sousedních jazycích pochází ze staré podoby hlavního města Gruzie, Tiflis. Tiflis se v sousedních zemích vyslovoval jinak. Zpočátku znělo Tiflis v arménštině jako „Tfghis“ ( arménsky: Тпгис ), v řečtině (z byzantského období) „Tiflis/Tifliza“ ( řecky: Τιφλίδα ) a v latině „Tiflis“, „Tiflitana“ a „ Trifelis" (latinsky Tiphlis) /Tephlis/Tiphilis; Tiphlitana; Triphelis ). Jméno Tbilisi/Tiflis zní také v aramejštině ( aramejsky ( aram. ڛ֦֠۝ۣ; תיפליס ), perštině ( perština : تفليس ) a turečtině ( turečtina: Tiflis ). Ruské „Тифлис“ opakuje aramejsko-persko-tureckou formu, po níž následuje „Tiflis“ zavedené v evropských jazycích. Tbilisi/Tiflis je také významné v kavkazských jazycích. Vyslovuje se takto: v Maghrebu - "Karti", v Abcházštině - "Карҭ" [Karth]. Změna názvu tohto gruzínského města z jeho původního názvu Tiflis na dnešní název Tbilisi byla zavedena až dne 17. srpna 1936, kdy Ústřední výkonný výbor Svazu Sovětských Socialistických Republik určil, že na základě návrhu Úřadu pro státní plánování a Hlavního odboru kartografie Lidového komisariátu vnitřních věcí Svazu Sovětských Socialistických Republik byla schválena změna dosavadního názvu města Tiflis na Tbilisi. Pokud jde o starou podobu gruzínského jména Tiflis, ta se ještě nějakou krátkou dobu používala, avšak od roku 1937 byl nakonec stanoven současný název tohoto města na Tbilisi. A od té doby toto město bez jakékoliv další změny až dodnes má někdejší město Tiflis název Tbilisi. V současnosti toto město Tbilisi je hlavní a největší město Gruzie, nachází se na břehu řeky Kura s populací asi 1,2 milionu lidí. Pokud jde o národnostní složení gruzínských občanů žijících v dnešním gruzínském hlavním městě Tbilisi, podle výsledků všeobecného sčítání lidu v roce 2014 – Celkový počet obyvatel podle regionů a etnického původu, v dnešním gruzínském hlavním městě Tbilisi žije 89,9 % občanů gruzínské národnosti, 4,8 % občanů arménské národnosti, 1,4 % občanů ázerbájdžánské národnosti, 1,2 % občanů ruské národnosti, a pak ještě 1,0 % občanů jsou Jezídové a 0,6 % občanů jsou Osetinci. Pokud jde o náboženskou příslušnost gruzínských občanů žijících v dnešním gruzínském hlavním městě Tbilisi, toto konfesní složení Gruzie podle sčítání lidu z roku 2002, v dnešním gruzínském hlavním městě Tbilisi jsou 91,4 % občanů ortodoxní křesťané či pravoslavní křesťané. Pravoslavné křesťanství je jedním z hlavních a nejstarších denominací v křesťanství, které se vyvinulo během prvního tisíciletí v Byzanci, v době sedmi ekumenických koncilů. Z hlediska celosvětového křesťanství, Pravoslaví početně zaujímá třetí místo v počtu mezi křesťanskými denominacemi po katolicismu a protestantismu. Hned po pravoslavných křesťanech příslušníky druhé nejpočetnější náboženské komunity žijící v dnešním gruzínském hlavním městě Tbilisi jsou příslušníci další křesťanské církve, kterou je Arménská apoštolská církev, což je křesťanská církev, jejíž tradiční, historický název zní Apoštolská církev Arménie. K příslušníkům této křesťanské arménské apoštolské církve náleží 4,8 % gruzínských občanů žijících v dnešním gruzínském hlavním městě Tbilisi. Příslušníky třetí nejpočetnější náboženské komunity žijící v dnešním gruzínském hlavním městě Tbilisi jsou Katolíci, což z hlediska celosvětového katolické křesťanství je úplně největší, nejpočetnější křesťanskou denominací místo mezi všemi křesťanskými denominacemi vůbec. Ke katolickým křesťanům náleží 1,7 % gruzínských občanů žijících v dnešním gruzínském hlavním městě Tbilisi. Nejpočetnější nekřesťanskou komunitou jsou muslimové, z nábožensky - historického hlediska v Ruské říši i Sovětském svazu se muslimové nazývali mohamedáni a ještě dříve - Basurmani, k nimž náleží 1,1 % gruzínských občanů žijících v dnešním gruzínském hlavním městě Tbilisi. A po muslimech 1,0 % gruzínských občanů žijících v dnešním gruzínském hlavním městě Tbilisi jsou Jezídové, což jsou příslušníci zvláštní etnicko-náboženské skupiny Kurdů původně žijících v Horní Mezopotámii. Z historického hlediska je dnešní město Tiflis/Tbilisi jedním z nejstarších měst na světě. Existovalo jako hlavní město Ibérie, a proto je uváděno ve starověké gruzínské i zahraniční literatuře. První osada v Tiflisu/Tbilisi vznikla ve 4. století a v polovině 5. století zde začal město budovat král Vakhtang Gorgasali z Kartli. Město Tbilisi se nachází v Tbiliské pánvi, táhnoucí se v úzkém pásu v délce téměř 30 km v údolí řeky Kura a na svazích hor přiléhajících ze tří stran. Město Tbilisi má výšku nad mořem - 380-770 metrů. V okolí města Tbilisi byly identifikovány oblasti s 6-, 7- a 8-bodovou seizmicitou. Z východu, jihu a částečně ze západu hraničí město Tbilisi s regionem Gardaban, ze severu a zbytku západu s regionem Mtskheta. Jinak město Tbilisi se nachází se ve východní Gruzii, v Tbilisi Kvabuli, na obou březích řeky Mtkvari, v nadmořské výšce 380-600 m n. m., na severu jej ohraničují jižní výběžky pohoří Saguramo, severozápadní část náhorní plošina Ivri na východě a pohoří Trialeti na západě a jihu. Povaha města Tbilisi je rozmanitá. Hlavní vodní tepnou města Tbilisi je Mtkvari, která protíná město Tbilisi ze severozápadu na jihovýchod. Záplavy ve městě Tbilisi jsou známé na jaře a začátkem léta, nedostatek vody je ve městě Tbilisi v zimě. Přítoky Mtkvari jsou v hranicích města Tbilisi: vpravo - Digmistskali, Vere a Tsavkisistskali; Vlevo - Gldaniskhevi a Lochin. Horní a dolní hlavní kanály zavlažovacího systému Samgori, extrémní západní části, nádrž Tbilisi, jezera Lisi a Kus jsou také v hranicích města Tbilisi. Dno údolí řeky Mtkvari, v rámci města Tbilisi, se pohybuje od hladiny moře. d od 425 m (Dighomi) do 370 m (Ortachala). Z fyzicko-geografického hlediska řeka Mtkvari rozděluje město Tbilisi na dvě odlišné jednotky - pravý a levý břeh. Pravý břeh města Tbilisi reprezentují v reliéfu ramena hřebene Trialeti, která strmě klesají k údolí Mtkvari. Mezi nimi jsou zahrnuta údolí přítoků Mtkvari. Ve městě Tbilisi na levém břehu Mtkvari je hora Mdeboari Makhata, jejíž výška dosahuje 630 m. Terén města Tbilisi se vyznačuje dobře definovanými terasami. První terasa města Tbilisi, jejíž relativní výška k údolí Mtkvari se pohybuje od 1 do 5, je pouze v některých částech města Tbilisi. Druhá terasa města Tbilisi (relativní výška 7-10 metrů) je kompletně rozvinutá - Davit Agmashenebeli Avenue, Didube, Avchala, Digomi se nachází právě zde. Třetí terasa města Tbilisi je vysoká 20-25 metrů od úrovně Mtkvari a na zmíněné terase je Rustaveli Prospekt, část Vaki a Saburtalo a na levém břehu Avlabari. Na čtvrté terase města Tbilisi, jejíž výška je 60-80 m, jsou vysazeny Nadzaladevi, Deepghele a Lotkini. Relativní výška u páté terasy města Tbilisi je 145-160 m. Nejlépe se to v této části města Tbilisi projevuje v oblasti hory Makhata, protože tam má tvar podobný plošině. Lesy v okolí města Tbilisi jsou dlouhodobě vykáceny a v současnosti jak v zalidněné části města Tbilisi, tak na přilehlých rovinách, kopcích a horských svazích kvetou především uměle vysazené stromy (jehličnany). Kolem zástavby města Tbilisi převládají stepní trávníky a křoviny, v odlehlejších oblastech města Tbilisi jsou zas na svazích hřbetů druhotné listnaté lesy. Prohlubeň, kterou v současnosti zabírá „Tbiliské moře“, je na reliéfu města Tbilisi obzvláště zajímavá. Ještě před pár desítkami let zde však byla tři brakická jezera. Předpokládá se, že zmíněná jezera se nacházela ve starobylém údolí řeky Mtkvari. Počasí ve vnitrozemní části Gruzie, kde se město Tbilisi nachází, se dá označit za téměř tropické. V červenci stoupají teploty nad 30 stupňů a je velmi sucho, v severnější části je mírně chladněji. V zimě teploty klesají pod bod mrazu a srážky se vyskytují po celý rok. Nejvhodnější dobou pro návštěvu města Tbilisi, kterou Vám mohu doporučit je pozdní jaro, kdy ještě není tak velmi horko. V květnu a v srpnu se zde konají náboženské oslavy a festivaly. Vzduch ve městě Tbilisi je podle obecných charakteristik subtropický a polosuchý (s prvky submediteránního klimatu). Léto ve městě Tbilisi je značně horké. Průměrná teplota města Tbilisi vzduchu v červenci je +24,4 °C. Zima ve městě Tbilisi je chladná (+0,9 °C v lednu). Průměrné množství srážek ve městě Tbilisi se rovná 540 mm. Maximum srážek ve městě Tbilisi je typické pro jaro, minimum pro zimu. Sněhová pokrývka ve městě Tbilisi se zde netvoří každý rok. Síra vodíková termální minerální voda je důležitým zdrojem města Tbilisi, která vytéká na mnoha místech ve starých částech města Tbilisi na obou stranách řeky Mtkvari. Na jejich základně byly od starověku ve městě Tbilisi uspořádány lázně a poté byl uspořádán balneologický resort Tbilisi. Na planině Dighom je ložisko jílu. Část hlíny se používá při výrobě cihel. Vápencové bahno se nachází v Avchale. Město Tbilisi se rozkládá na ploše 502 km² a má více než 1,152 milionu obyvatel. Město Tbilisi má přechodné počasí od mírně teplé stepi po mírně vlhké subtropické, město Tbilisi má mírně chladné zimy a horká léta, průměrná roční teplota 12,7 °C, leden 0,9 °C, červenec 24,4 °C; Ve městě Tbilisi absolutní minimální teplota — 23 °C, absolutní maximum 40 °C. Srážky 560 mm za rok. V Květnu ve městě Tbilisi nejsou žádné srážky (90 mm), malé srážky v Leden (20 mm). Srážky ve městě Tbilisi se ve formě sněhu se mohou vyskytnout v průměru 15-25 dní v roce. Ve městě Tbilisi převládají severní a severozápadní větry, časté jsou však ale i jihovýchodní větry. Samotné město Tiflis/Tbilisi bylo založeno v 5. století, a dnes město Tbilisi je nejdůležitějším průmyslovým, společenským a kulturním centrem Gruzie. Město Tbilisi je také důležitým tranzitním uzlem pro nadnárodní energetické a obchodní projekty. Strategická poloha města Tbilisi je na křižovatce mezi Evropou a Asií opakovaně učinila z Tiflisu/Tbilisi „kost sváru“ mezi různými silami na Kavkaze. Město tvoří regionalizovanou obec Tbilisi, která se rozkládá na ploše 720 km² s počtem obyvatel 1 202 731 podle odhadu z roku 2021 nebo 1 108 717 lidí (podle sčítání lidu z roku 2014), včetně 1 062 282 lidí ( 2014), ve 4 sídlech městského typu - 16 015 osob (2014), ve 22 venkovských sídlech - 30 420 osob (2014). Podle odhadu pro rok 2021 žilo ve městě (včetně 4 městských sídel ) 1 172 010 lidí. Navzdory snaze sovětských architektů změnit město v panelákové sídliště zůstalo staré město Tiflis/Tbilisi takřka nedotčené. Je protkané úzkými uličkami dlážděnými kočičími hlavami a v roce 2007 bylo zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Gruzie byla vždy úrodnou zemí, kde se pěstovalo především víno. To nesmí chybět na stole při žádné příležitosti. Základem pokrmů je pak zelenina, čerstvá nebo upravená, například zelí, fazole, cibule, česnek, špenát, okurky a brambory. Maso je podáváno pečené či grilované, často ve formě špízů. Kromě vína nesmí na stole chybět ani chléb. Symboly města Tbilisi jsou jeho klíč, vlajka a erb. Konkrétně tedy vlajka města Tbilisi, hlavního města Gruzie, je obdélníkový bílý prapor s modrým křížem skandinávského typu obklopeným jantarově zbarvenými pruhy, které se táhnou až k okrajům vlajky. Průsečík je korunován centrálním detailem erbu Tbilisi, obklopeného sedmi zlatými hvězdami o sedmi cípech, uspořádaných uprostřed. Erb města Tbilisi je tradiční kulatý gruzínský štít, kde nápis v gruzínštině mkhedrulským písmem თბილისი („Tbilisi“) s počátečním písmenem თ tvoří stylizovaný sokol a bažant, který ilustruje legendu o původu Tbilisi. Podél horního okraje je sedm malých sedmicípých hvězd uspořádaných do půlměsíce. Střední dubová větev symbolizuje sílu a odolnost a vytváří ve spodní části štítu přepážku ve tvaru kříže, která zakrývá jméno Tbilisi, napsané historickými gruzínskými písmy - asomtavruli a nuskhuri. Opírá se o vlnu symbolizující řeku Mtkvari, na které se město Tbilisi nachází. Název města Tiflis/Tbilisi etymologicky pochází ze starogruzínského slova „Tpili“, což znamená "teplý". Aby snad nedošlo k nějakému nedorozumění, tak musím hned na úvod vysvětlit, že onen dotyčný výraz názvu města v překladu znamenající přídavné jméno "teplý" v žádném případě neznamená, že by snad město Tbilisi mělo cokoliv společného s nějakými lgbt teplými buzeranty, respektive s fenomény jako je sodomie, sodomité či do nebe k Pánu Bohu po Boží pomstě a odplatě volající mimořádně těžký a smrtelný sodomský hřích, potažmo sodomistická lgbt ideologie či propaganda tohoto neomarxistického krajně ultralevičáckého a ultraliberálního homofašistického buzerantského hnutí perverzích buzerantských úchyláků vůbec. Ve skutečnosti tento název města Tbilisi pocházející z gruzínského tbili (teplý) má svůj původ pouze jen v tom, že se na severovýchodní části hory Tabori nacházejí horké léčivé prameny. A až do roku 1936 bylo město Tbilisi známé spíše pod svým původním názvem Tiflis, jenž byl odvozeno od svatého patrona města, svatého Abo z Tiflisu, křesťanského mučedníka původem z Bagdádu. Jeho pohřebiště se nachází na útesu pod chrámem Metechi, kde je na jeho počest postavená malá kaple. Prvotně tento název Tiflis/Tbilisi bylo poprvé zmíněno již ve 4. století o Kristu /tj. našeho letopočtu/; jeho vzhled je spojen s přítomností teplých sirných pramenů ve městě ( gruzínsky თბილისი [Tbilisi]; tbili - „teplé“); v ruštině až do roku 1936 se také používal název „Tiflis“, převzatý z řecké literatury. Podle legendy bylo území dnešního města Tbilisi pokryto lesem, a gruzínský král, podle jedné verze Vakhtang I Gorgasal, zranil jelena při lovu, jelen byl vykoupán v horkém prameni a po vyléčení utekl lovcům. Podle jiné legendy zas král Mimino zabil bažanta, ptáci spadli do horkého pramene a zemřeli. Pro léčivé vlastnosti horké vody a výhodnou polohu místa král vymýtil les a vybudoval město Tiflis/Tbilisi — „teplé“ (ve starověké gruzínštině „tfili“), bylo toto město nazýváno kvůli minerálním pramenům. Později byly na tomto místě vybudovány sirné lázně. Zmíněným místem je historická čtvrť Tbilisi - Abanotubani. Archeologické vykopávky dokazují, že teritorium dnešního města Tbilisi bylo osídleno již před Kristem / před naším letopočtem/. Nejstarší zmínka pochází z druhé poloviny 4. století, kdy byla v těchto místech za vlády krále Varaz-Bakura postavena pevnost. Na konci 4. století se Tiflis/Tbilisi stalo rezidencí Pityakhshe, perského úředníka. Od poloviny 5. století přešel opět do rukou králů Kartli. Vakhtan Gorgasal ho obnovil a postavil, takže je považován za zakladatele města. Podle některých historiků je král Vakhtang Gorgasal (vládl ve druhé polovině 5. století) ve skutečnosti odpovědný za oživení a rekonstrukci města Tiflisu/Tbilisi místo jeho založení. Historické prameny hovoří o králi Vachtangu Gorgosalim, který na přelomu 5. a 6. století vyjel lovit do místních lesů a neušly mu léčivé účinky horkých pramenů. Rozhodl se proto vykácet zdejší lesy a přenést sem své hlavní město. Ve skutečnosti jej však vybojoval od Peršanů a teprve jeho syn Dači I. Udžarmeli sem na žádost svého otce přenesl gruzínskou metropoli. Nástupce Vakhtanga Gorgasliho, Dachi I. z Ujarmelu (6. století n. l.), dokončil stavbu městské hradby, která rozšířila hranice města a podle otcovy vůle přesunula trůnní město z Mtskheti do Tiflisu/Tbilisi. Starověké obyvatelstvo Tiflisu/Tbilisi se objevilo v oblasti sirných pramenů (oblast sousedící s dnešním náměstím Gorgasli), město bylo ohraničeno oblastí bývalé zahrady Ortachali na jihovýchodě, řekou Mtkvari k severovýchod, svahy hřebene Tabori na jihozápad a Tsavkisistskali na severozápad. Kala, druhý okres Tbilisi vznikl ve 4. století. Z pevnosti později město vyrostlo za hranice Tiflisu/Tbilisi a Kali, proti proudu řeky Mtkvari. K jeho růstu přispěla jeho výhodná geografická poloha. Procházely tudy důležité obchodní cesty do východního Zakavkazska a východní Asie. Město Tiflis/Tbilisi se postupně stalo jedním z důležitých center Blízkého východu. Zájem o ni zvyšovaly vojensko-strategické a ekonomické zájmy sousedních států. Od konce 6. století začíná staletý boj o Tiflis/Tbilisi. Dobrá geografická poloha městu Tiflisu/Tbilisi zajistila na jedné straně prosperitu, na druhé však zkázu v podobě neutuchajících bojů. Mezi lety 627 a 1795 se zde odehrálo na 40 bojů s Peršany, Araby, Byzantinci, Chazary a Turky. V 6. století zde vládli Peršané, další čtyři století Arabové, v roce 1068 bylo město vypleněno Turky. Stabilita gruzínské státnosti a kultury přímo souvisela s osudem hlavního města Gruzie. V letech 570-580 vlastnili město Tiflis/Tbilisi Peršané. Město Tiflis/Tbilisi je poprvé zmíněno v řecké literatuře ve spisech Theophanes Byzantium, během popisu povstání 572, jako kapitál Iberia. V roce 627 bylo Tbilisi obléháno spojenou armádou byzantského císaře Hérakla Caesara a Chazarů. Nemohli obsadit město. V roce 628 Chazaři opět přišli do Tiflisu/Tbilisi pod velením Kibgu-Khakan, dobyli město a brutálně ho zničili. V letech 735-737 - arabský velitel Marwan II Ibn Muhammad (Murvan Kuru) dobyl. Od této chvíle se Tiflis/Tbilisi stává centrem nově vzniklého emirátu Tiflis. V roce 764 bylo město vydrancováno Chazary. V roce 853 arabský velitel Bugha Turk pochodoval do Tiflisu/Tbilisi, aby posílil autoritu chalífy. V letech 1037-1051 se král Bagrat IV opakovaně pokusil dobýt Tiflis/Tbilisi, ale vzhledem k nestabilní politické situaci v zemi to nebylo možné. V roce 1045 přešla moc Tbilisi do rukou Rady starších, hodnostářů města. V roce 1068 bylo město Tiflis/Tbilisi napadeno a obsazeno turecko-seldžuckým sultánem Alf-Arslanem. Od 80. let 11. století město opět spravovala Rada starších. V roce 1121 vybojoval město zpět král David IV. Stavitel a na břehu řeky Mtkvari (Kura) vybudoval palác. Do města také pozval arménské umělce a obchodníky a město se v té době stalo centrem kultury a rozkvětu. V roce 1122 tedy osvobodil stavitel Davit IV město Tiflis/Tbilisi z nadvlády cizinců. Od této chvíle bylo hlavní město státu United Georgia přesunuto do Tbilisi a získalo status královského města. V XII-XIII století bylo Tbilisi ekonomicky silné, velké a dobře vybavené město, jeho populace dosáhla 80 tisíc lidí. Rozvíjel se obchod a řemesla, vznikaly neexistující odbory, obchodní úvěrové společnosti — ortaghy — a utvářela se zvláštní sociální kategorie obyvatelstva — občané. Rozloha města se ještě zvětšila, předpokládá se, že zahrnoval Kašvetský kostel a Modrý klášter. Jedním z důležitých předměstí mimo jeho hradby bylo Didube. Město také vyrostlo na levé straně Mtkvari; V pevnosti Isni byl královský palác. Tbilisi této éry bylo multietnické město. Gruzínští králové prosazovali svou loajální politikou soužití různých národů a náboženství, což vedlo ke stabilizaci hospodářského a společenského života města. Toto období se v dějinách Gruzie nazývá „zlatý věk“ nebo „gruzínská renesance“. V prvních letech Tamariny vlády (1184-1213) se ve vyšších vrstvách obyvatelstva Tbilisi objevila touha rozšířit práva. Za tímto účelem si vyžádali novou královskou radu (síň). Ve 12. a 13. století bylo pro Tbilisi zlatým věkem, vyráběly se zde šperky, zbraně i drahé oblečení. Poté ale opět začaly invaze cizích armád – ve 13. století sem vpadli Mongolové a vyhnáni byli až ve 20. letech 14. století. V roce 1226 bylo město Tbilisi napadnuto Khvarazmen pod vedením Jalaledin ; Město Tiflis/Tbilisi bylo těžce zničeno, značná část obyvatelstva byla zničena. Mongolové ho dobyli ve 40. letech 13. století. Nenarušili tak gruzínskou státnost. Gruzie se stala zemí závislou na Mongolech, město Tiflis/Tbilisi bylo stále centrem země. V roce 1259 se lidé z Tiflisu/Tbilisi vzbouřili proti Mongolům pod velením krále Davita VI. Narina. V roce 1260 se Ulu vzbouřil král David VII . Obě povstání byla s obtížemi potlačena. Od 20. let 14. století — po svržení mongolské nadvlády, je město Tiflis/Tbilisi stále hlavním městem Gruzie. V roce 1366 se ve městě Tiflis/Tbilisi rozšířila epidemie černého moru, která zabila polovinu obyvatelstva. V roce 1386 dobyl město Tiflis/Tbilisi Tamerlán. V Gruzii pochodoval 8krát, z toho 2krát zaútočil na město Tiflis/Tbilisi. Později však po těchto kampaních mezinárodní význam města Tiflisu/Tbilisi výrazně poklesl. Za vlády Alexandra I. Velikého (1412-1243) začaly práce na obnově města Tiflisu/Tbilisi, ale úřady nemohly plán dokončit. Neustálé útoky cizích nájezdníků narušovaly hospodářský život města Tiflisu/Tbilisi, byly zničeny jednotlivé čtvrti města. V roce 1444 bylo město Tiflis/Tbilisi zničeno Peršany, kteří zabili tisíce mnichů a zničili jejich chrámy, a v roce 1795 jej nadobro vypálili. Současný chrám je výsledkem přestavby z 13. století s pozdějšími změnami v 17. a 19. století. Vedle katedrály se nachází zvonice, postavená na oslavu ruského vítězství nad osmanskými vojsky v rusko-turecké válce. Nejviditelnější památkou je pevnost Narikala nacházející se na kopci nad městem Tiflis/Tbilisi. Ta se zde nacházela již ve 4. století a postavili ji Peršané. Základy věže a většina současných zdí nesou stopy doby arabských emírů, jejichž palác se nacházel uvnitř pevnosti. V minulosti ji však obývali jak Gruzínci, tak Turci a Peršané. V roce 1490, po rozpadu Gruzie na samostatná knížectví, se město Tiflis/Tbilisi stalo pouze politickým a správním centrem království Kartli. V roce 1522 bylo město Tiflis/Tbilisi dobyto Peršany. V roce 1524 byl propuštěn králem Davidem X. V letech 1524-1541 se město Tiflis/Tbilisi rozvíjelo poklidně. Staré budovy byly opravovány a stavěny nové budovy, přibývalo obyvatel, ožíval obchod a řemesla. V roce 1541 město Tiflis/Tbilisi dobyl íránský šách - Tamaz I. Po vítězství Osmanů v bitvě u Childiru v roce 1578 se východní Zakavkazsko dostalo pod osmanský vliv. Město Tiflis/Tbilisi se tak ocitlo v rukou nového nepřítele, Šimona I., krále Kartli. Pokus osvobodit město Tiflis/Tbilisi od perských, tehdejších osmanských dobyvatelů, byl neúspěšný. V 1. čtvrtině 17. století za neustálé agrese Íránu bylo město Tiflis/Tbilisi výrazně zničeno. Od roku 1633, kdy byl Rostomi jmenován guvernérem Kartli, bylo město Tiflis/Tbilisi znovu oživeno. Došlo k oživení hospodářského a kulturního života. Vláda vyčlenila určité finanční prostředky na zkrášlení města Tiflisu/Tbilisi. V roce 1700 žilo ve městě Tiflisu/Tbilisi 20 tisíc lidí. Vrchní vrstvu obyvatel města Tiflisu/Tbilisi tvořila feudální aristokracie, velcí obchodníci a sovdagrové. Většinu obyvatelstva tvořili koupení, obětovaní a svobodní nevolníci, khizenové a městští šlechtici. Nejvyššími vládci Tiflisu/Tbilisi byli Mooravi a Melik-mamashlisi jmenovaní králem. Tifliské/Tbiliské bazary a sirné vodní lázně dodaly životu města Tiflis/Tbilisi zvláštní aspekt, kromě svého přímého účelu byly místem, kde se obyvatelstvo shromažďovalo a vyměňovalo si zprávy. Byla založena tiskárna (1709), kde byl poprvé vytištěn "Leopardí kůže". V roce 1723 bylo město Tiflis/Tbilisi dobyto Osmany a v roce 1735 jej převzal íránský Šach Nadir. V roce 1748 byl propuštěn Ereklem II. V té době král Irakli II. pochopil, že Persii sám nepřemůže, a požádal o pomoc Rusko. To vedlo ke vzniku gruzínsko-ruské kulturní vzájemnosti, respektive ke vzniku trvalého vzájemnému přátelství vnímaného většinou příslušníků z řad obou národů - národa gruzínského i národa ruského. Staré město Tiflis/Tbilisi se nachází mezi okolními kopci, řekou Mtkvari a pevností Narikala. Jeho hlavní ulicí je Kote Abchazi, vedoucí od Náměstí svobody (Tavisuplebis moedani), nachází se na ní nejvíce kaváren a obchůdků. Na náměstí můžete obdivovat pozlacenou sochu svatého Jiří zabíjejícího draka, ten je považován za patrona Gruzie. Zhruba v polovině ulice najdete arménský chrám Norašeni z 15. století a menší chrám Džavis na místě původního chrámu z 5. století. Stojí zde také bazilika Ančischati, nejstarší chrám v Tbilisi. Postavil jej král Dači v 6. století. Kamenná zvonice je z roku 1674 a v 70. letech 18. století k ní přibyl dóm. Dále po ulici dojdete ke katedrále Sioni, která byla původně postavena v 6. až 7. století. V roce 1444 bylo město Tiflis/Tbilisi dobyto a vypleněno od Jahan-Šacha, majitele Tabrizu (Írán); V 70. letech téhož století bylo Tbilisi stále v rukou Peršanů (Uzun-Hasanovo tažení do Gruzie). V roce 1755 byl ve městě založen filozofický seminář. V roce 1762 se Tiflis/Tbilisi stalo hlavním městem Spojeného království Kartli-Kakheti. V 70. letech 18. století byla ve městě Tiflisu/Tbilisi továrna na výrobu dělostřeleckých nábojů, mincovna, barvírny látek, solné palírny a továrny na keramiku. Koncem 18. století se ve městě Tiflisu/Tbilisi objevují i výrobní podniky. Hospodářskému životu města Tiflis/Tbilisi ale stále dominovalo drobné řemeslné zemědělství. V roce 1795 bylo město Tiflis/Tbilisi dobyto a zničeno jednotkami íránského Šacha Agha-Mohammeda-Chána ( bitva u Krtsanisu, 1795).). V roce 1801, po připojení Kartli-Kachetiského království k Ruské říši, se Tbilisi stalo centrem nově vzniklé gruzínské gubernie a byl zde umístěn vrchní velitel kavkazské armády. Od roku 1845 je Tbilisi sídlem korunního prince Ruska na Kavkaze. Území města se výrazně zvětšilo. Plánovaly se jeho centrální oblasti, přibývalo budov evropského typu. Hospodářský a kulturní život města se rychle rozvíjel. Průmyslový kapitál postupně hnal místní domácí produkci. Od roku 1841 je součástí Gruzie-Imereti Governorate a od roku 1846 Tbilisi Governorate. Jedná se o administrativní centrum. Zrušení nevolnictví (1866), položení železničních kolejí Tbilisi-Poti (1872), Tbilisi-Batumi a Tbilisi-Baku (1883) dalo nový impuls k hospodářskému vzestupu města. Přibývalo továren a obchodních dílen, neustále přibývalo dělníků. V roce 1819 vyšlo v Tbilisi první periodikum – „Georgia Gazeti“, od roku 1828 – „Tbilisi Utsani“ (v gruzínštině a ruštině). Gruzínské divadlo bylo obnoveno v roce 1850. Nejkrásnější výhled na město Tiflis/Tbilisi nabízí chrám sv. Mikuláše, který byl zrekonstruován v 90. letech 20. století. Z pevnosti vede cesta k Matce Gruzii (Kartlis deda), jednomu ze symbolů města Tbilisi. Byla postavena v roce 1958 na vrcholu kopce Sololaka, když město slavilo 1500 let od svého vzniku. Jde o ženu, která drží v levé ruce misku s vínem a v pravé meč. Dále stojí za vidění starý chrám Metechi, první z obydlených míst ve městě, který se vypíná na útesu nad řekou Mtkvari, nebo také sirné lázně nacházející se v krásné budově vypadající jako mešita. V 19. století bylo ve městě postaveno mnoho nových budov, v roce 1918 například univerzita. Poté ale přišla sovětská okupace, která trvala až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1989. Ten však zanechal město a celou Gruzii chudou a zmítanou kriminalitou, která trvá dodnes. Po bolševické revoluci v roce 1917 bylo město Tiflis/Tbilisi sídlem svobodné, nekomunistické Zakavkazské prozatímní vlády, která na jaře roku 1918 založila Zakavkazskou federaci s hlavním městem Tiflis/Tbilisi. Právě zde, v paláci kavkazského místokrále, byla ve dnech 26. až 28. května 1918 vyhlášena nezávislost tří zakavkazských zemí — Gruzie, Ázerbájdžánu a Arménie. Od té doby sloužilo měto Tiflis/Tbilisi jako hlavní město Gruzínské demokratické republiky až do 25. února 1921. Za svobodné, nekomunistické vlády se město Tiflis/Tbilisi stalo prvním kavkazským univerzitním městem po založení Tifliské/Tbiliské státní univerzity v roce 1918. Dne 25. února 1921 vtrhla však do této oblasti 11. divize bolševické Rudé armády, a po neúspěšných urputných obranných bojích v okolí města Tiflisu/Tbilisi cizácký bolševický agresor vyhlásil sovětskou nadvládu. V roce 1921 byla tedy Gruzínská demokratická republika svržena bolševiky a město Tiflis/Tbilisi se stalo hlavním městem Zakavkazské sovětské federativní socialistické republiky (která zahrnovala Arménii, Ázerbájdžán a Gruzii) a poté později Gruzínské sovětské socialistické republiky. Během sovětské nadvlády se počet obyvatel města Tiflisu/Tbilisi výrazně zvýšil, město zažilo industrializaci a stalo se důležitým politickým, společenským a kulturním centrem Sovětského svazu. Z hlediska kultury a vzdělávání po staletí bylo město Tiflis/Tbilisi nejen politicko-státním centrem, ale také mocným centrem literární a kulturní činnosti. Ve městě Tiflisu/Tbilisi se rozvinula gruzínská křesťanská náboženská i světská literatura, právě tak jako i gruzínská křesťanská duchovní kultura dosáhla nejvyšší úrovně. Spisovatelé z Tbilisi měli úzké vztahy s písaři a vědci působícími v Gruzii, energicky pracovali pro rozvoj gruzínské literatury. Literární život Tbilisi lze vysledovat až do 8. století, kdy zde působil Ioane Sabanisdze. Literární život Tbilisi byl zvláště posílen ve 12. století, během práce Ioane Shavteli, Chakhrukhadze, Sargis Tmogveli, Shota Rustaveli. V následujícím období literární život Tbilisi v důsledku dobývání zeslábl, ale od 16.-17. století začal znovu ožívat. Sulkhan-Saba Orbeliani, Vakhtang VI, Teimuraz II, Anton I., Besik, Sayatnova a další působili v Tbilisi v 18. století. První základní školy v Tbilisi vznikaly v 18. století v blízkosti kostelů a klášterů (Sion, Kaloubni, Metekhi, Kašveti, Anchiskhati a další kostely). V roce 1755 byl z iniciativy Antona I. otevřen Tifliský/Tbiliský seminář, který sehrál velkou roli v historii vzdělanosti a rozvoje kultury. V roce 1778 byla ve městě Tiflis/Tbilisi založena ruská jazyková škola. Tyto školy byly zničeny v roce 1795 během plenění Tiflisu/Tbilisi Agha-Mohammedem Khanem. Po přistoupení Gruzie k Rusku bylo ve městě Tiflisu/Tbilisi otevřeno několik škol. V roce 1802 byla otevřena první světská dvoutřídní škola, v roce 1804 — Tifliská/Tbiliská škola šlechticů, která byla v roce 1830 přeměněna na první tifliské/tbiliské gymnázium, v roce 1817 — Tifliský/Tbiliský teologický seminář a s ním teologická škola (1818). 1824 – Arménský teologický seminář Nersese. 1836 — seminární škola a výcviková vojenská škola pro šlechtické důstojníky. V roce 1842 byl ve městě Tiflis/Tbilisi založen Zakavkazský ženský institut, 1844 — škola pro vojenské studenty u tbiliského (Kavkazského) praporu Mesangreta, 1847 — chlapecká internátní škola. Ve 20. – 40. letech 19. století bylo ve městě Tiflisu/Tbilisi 18 soukromých škol, převážně ve formě internátních škol pro chlapce a dívky. V roce 1860 „Charitativní společnost“ otevřela první ženskou školu v Avlabari ve městě Tiflisu/Tbilisi, v letech 1862-1870 — 10 škol, v roce 1862 — 4 bezplatné školy pro děti nejchudších rodičů a v letech 1866-1870 — ještě 5 škol. V 60. letech 19. století byly ve městě Tiflisu/Tbilisi otevřeny: Khatianovsky internát pro ženy (1860), Davit Kifiani internátní škola pro chlapce (1862), kde se vyučovalo v gymnasijním programu, Khlamov internát pro chlapce (1863), Favris internát pro ženy, Beuův internát pro chlapce, Hake a Kanonichi internát pro chlapce, Genius internát pro chlapce a ženský internát, na jehož základě si Monastircev a Ter-Akoffov otevřeli soukromé gymnázium, kde vyučovali se státní program klasického gymnázia; 2 francouzské školy byly otevřeny pod vedením Charlese v roce 1864 a Fulka v roce 1867. V roce 1865 byla otevřena první skutečná škola v Tiflisu/Tbilisi, ve stejném roce — první střední škola pro ženy v Tiflisu/Tbilisi , v roce 1866 — tifliská/tbiliská vzdělávací škola pro chlapce pojmenovaná po Alexandru II.. V roce 1879 byla z iniciativy „Společnosti šlechticů tifliského/tbiliského guvernorátu pro pomoc chudým studentům“ (1878) otevřena „Satavadaznaurská gruzínská škola“ s internátní školou, která byla později přeměněna na tělocvičnu (Tiflis/Tbilisi Satavadaznauro Gymnasium). V 80. letech 19. století se v Gruzii široce rozšířilo veřejně-pedagogické hnutí s iniciativou Společnosti pro šíření gramotnosti mezi Gruzínci (založena v roce 1878). V roce 1880 tato společnost na návrh Gogebashviliho otevřel základní školu ve městě Tiflisu/Tbilisi (brzy byla uzavřena). V roce 1881 Městská vláda otevřela 2 gruzínské základní školy ve městě Tiflisu/Tbilisi, kde bylo vzdělání bezplatné. Do konce 19. století se síť škol v celé Gruzii a zejména v Tbilisi do určité míry rozrostla, ale veřejné školství stále zaostávalo. V roce 1909 byly otevřeny vyšší kurzy pro ženy ve městě Tiflisu/Tbilisi. V letech 1915-1916 zde ve městě Tiflisu/Tbilisi bylo 7 chlapeckých gymnasií, 1 reálka, 2 obchodní školy, 6 ženských gymnasií, Ninoova škola, ženská diecézní škola, kadetní sbor, kadetní škola, 2 teologické semináře, zakavkazský ženský institut, ženská obchodní škola, ženské a chlapecké internáty a další. V roce 1917 byl otevřen Tifliský/Tbiliský polytechnický institut (nyní Technická univerzita Gruzie), v roce 1918 — Tifliská/Tbiliská univerzita. Ve městě Tiflisu/Tbilisi bylo několik soukromých mateřských škol (první otevřena v roce 1859, druhá v roce 1865 atd.). Po nastolení bolševické sovětské vlády v roce 1921 vznikla síť státních školek a jeslí, která se neustále rozšiřovala. V letech 1921 až 1931 bylo ve městě Tiflisu/Tbilisi otevřeno asi 140 nových škol (včetně čtyřletých základních škol, sedmiletých pracovních škol, devítiletých pracovních škol s různými specializacemi a tříletých a čtyřletých technických škol). Administrativně je dnes město Tbilisi rozděleno do deseti okresů. V okresech je přímé řízení prováděno hejtmany, za pomoci příslušných strukturálních jednotek - rad. Okresy se zase dělí na menší administrativně-územní celky - okresy, kde zástupci zastupitelstev vykonávají správní rady příslušné jurisdikce. Podle usnesení Tsaki Gruzie ze dne 16. listopadu 1934 byl okres Tiflis oddělen jako samostatná správní územní jednotka a přímo podřízen Ústřednímu výkonnému výboru celé Gruzie a Radě lidových komisařů Gruzínské SSR. Současně byly v regionu Tbilisi organizovány na společném základě okresní orgány vlády. V roce 1949 se k Tbilisi připojila osada Deepagheli a dále vesnice Tskneti, Bagevi, Kojori, Tabakhmela, Tsavkis, Shindisi, Gldani, území Soghanlughi a Delis. Po vyhlášení nezávislosti Gruzií se okresní systém mírně změnil. Okresy Tbilisi jsou: Okres Gldani, Okres Didubi, okres Vaki, čtvrť Isni, okres Krtsaniš, Okres Mtatsminda, Okres Nadzaladevi, Okres Saburtalo, okres Samgori, čtvrť Chugureti. Okresy jsou pojmenovány po historických částech města. Většina obyvatel Tbilisi neformálně uznává systém menších historických čtvrtí města. Takových oblastí je mnoho, i když mnohé z nich postupem času ztratily své zřetelné topografické hranice. Řeka Mtkvari přirozeně rozděluje město na pravý a levý břeh. Názvy nejstarších čtvrtí pocházejí z raného středověku. Nejnovější čtvrti jsou pojmenovány po nedávno postavených obytných čtvrtích. Před revolucí v Tbilisi bylo národnostní složení města značně různorodé. Hranice etnických oblastí podrobně popisuje slavný německý vydavatel turistických knih Karl Baedeker - Wikicitát: „V severní části města, na levém břehu Mtkvari a jižně od nádraží, je ryze německý okres, kde žijí potomci Němců, kteří emigrovali z Württemberska. Na jihu je gruzínský okres (Avlabari). Na pravém břehu Mtkvari je ruská čtvrť, kde sídlí velení místokrále a kanceláře podnikatelů. Z jihu ji ohraničují arménské a perské trhy." Město Tbilisi je řízeno městskou radou a starostou Tbilisi. Rada města Tbilisi je volitelným zastupitelským orgánem a je volena každé čtyři roky. Starosta Tbilisi je nejvyšším úředníkem města Tbilisi a předsedou vlády. Starosta je volen v přímých volbách na období 4 let. Postup pro volbu starosty je stanoven základním zákonem Gruzie „Volební zákon Gruzie“. Do roku 2010 byl starosta jmenován, a byl nejprve jmenován prezidentem Gruzie, poté zvolen městskou radou. Od roku 2010 je starosta Tbilisi volen přímo obyvatelstvem. Úřadujícím starostou města je Kakha Kaladze a předsedou městské rady je Giorgi Tkemaladze.