VÝZNAMNÉ MESTÁ 13.diel: Teherán /Iránska islámska republika/

Město Teherán se geograficky rozkládá v oblasti mezi dvěma údolími hory a pouště a na jižních svazích Alborzu a má rozlohu 730 kilometrů čtverečních. Geograficky se nachází na 51°17' až 51°33' východní délky a 35°36' až 35°44' severní šířky. Současný rozsah Teheránu sahá od 900 do 1800 metrů nad mořem. Z hlediska přírodní drsnosti je Teherán rozdělen na dvě oblasti, podhůří a roviny. Od úpatí Alborz až po jih od města Raj, tam jsou četné malé a velké kopce.

Teherán je nejlidnatější město a hlavní město Íránu, hlavní město provincie Teherán a město Teherán. Toto město mělo populaci 9 039 000 obyvatel a podle odhadu Organizace spojených národů z roku 2018 je 34. nejlidnatějším městem na světě a nejlidnatějším městem v západní Asii. Metropole Teheránu je také druhou nejlidnatější metropolí na Blízkém východě.

Teherán je v dobrém slova smyslu multikulturní město s různými multietnicky a multireligiózně náboženskými i etnickými skupinami, hoc i jeho náboženské a národnostní menšinové komunity jsou relativně malé.

Z náboženského hlediska ve městě Teheránu většina obyvatel města Teheránu jsou muslimští šííté. Avšak kromě šiítských muslimů jsou v Teheránu také i různé menšinové náboženské komunity v Teheránu jako jsou muslimští sunité, ba dokonce i nemuslimské obyvatelstvo, jako jsou katoličtí, pravoslavní či orthodoxní a jiní křesťané, ale i židé, zoroastriáni a bahaisté. Dokonce i v samotné Ústavě Íránské islámské republiky je i explicitně oficiálně stanoveno, že křesťané, Židé a Zoroastriáni jsou pod ochranou Íránské islámské republiky, že mají právo na rovnoprávnost s většinovým muslimským obyvatelstvem a že křesťané, Židé a Zoroastriáni mají právo svobodně vyznávat své náboženství, garantujíc i právo křesťanů, Židů a Zoroastriánů zakládat a mít své vlastní náboženské školy a náboženská sdružení. Kromě toho v samotném městě Teheránu kromě mešit se nacházejí také i nejrůznější náboženská centra nemuslimských náboženství, jako jsou katolické, pravoslavní či orthodoxní a jiné křesťanské kostely, Židovské synagogy a zoroastriánské svatyně.

Z národnostního hlediska většina lidí v Teheránu jsou Peršané. Po většinových Peršanech největšími etnickými menšinami v Teheránu jsou íránští Ázerbájdžánci a Mazandaranové. Mezi další etnické skupiny ve městě Teheránu patří také i kurdská a gilacká etnika, ale početní národnostní menšinou jsou i Arméni. A právě arménská národnostní menšina v Teheránu i Íránu vůbec je z našeho křesťanského náboženského hlediska velmi významná - zhruba dvě pětiny všech íránských křesťanů jsou právě příslušníci arménské národnostní menšiny.

Hlavní město Teherán hostí také i malou zahraniční populaci, nejvíce cizinců tam žije Afghánců, následovaní Pákistánci a Iráčany. Ale jinak v Teheránu lze potkat cizince pocházející prakticky ze všech zemí světa všech pěti kontinentů, ba dokonce v Íránu z důvodů podnikání, studia, turistiky či jiných důvodů je i několik našich rodáků - Čechů a Slováků.

Jinak ale ovšemže město Teherán je největší persky mluvící město na světě. A ve městě Teheránu minimálně 98 % Teheránců rozumí perštině, a 10 % z obyvatel Teheránu umí mluvit alespoň jedním z běžných cizích světových jazyků, a těchto deseti procent Teheránců většina mluví obstojně anglicky. Staroteheránský dialekt byl v minulosti zvláštním dialektem lidu Teheránu, který časem vybledl a měnil se. Teheránský dialekt neměl pouze odlišnou slovní zásobu a v některých případech měl pravidla, zvyky a literární strukturu. Ve všech částech města Teheránu byl tento dialekt ovlivněn sousedními městy a severními regiony, jako je Vanak, Šemiran a Tajriš, dialektem Mazandarani a jižními regiony Teheránu, které sousedí s městem Raj, Raji dialekt a oblasti západně od Teheránu směrem na Karaj byly také zasaženy Tati.

Administrativně je Teherán rozdělen na 22 okresů a 122 městských obvodů a zahrnuje města Tajriš a Raj. Správu města vykonává teheránská obec. Starosta Teheránu je volen Teheránskou městskou radou a tato rada dohlíží na výkon magistrátu a vydává zákony pro správu města. V roce 1347 byl pod vedením Abdula Azize Farmanfarmaiana a Victora Gruena připraven první komplexní plán Teheránu s horizontem 25 let, který byl jedním z nejdůležitějších právních základů pro rozvoj města Teheránu. Jako politické a správní centrum, nejdůležitější vládní a soudní instituce Íránu, jako jsou ministerstva a Islámská radave které má Teherán 30 zástupců, se nachází právě v tomto městě.

Viděno z hlediska čistě turistického je íránské hlavní město město Teherán jedním z nejdůležitějších měst na Blízkém východě v oblasti cestovního ruchu, když v roce 2016 přilákal 1,64 milionu evropských turistů. Také po městech Dubaj, Johannesburg, Rijád a Abú Zabí se Teherán v roce 2016 umístil na pátém místě z hlediska počtu zahraničních turistů přijíždějících z Evropy a Severní Ameriky do Afriky a na Blízký východ, a zahraniční turisté z Evropy a Severní Ameriky Teheránu utratili v roce 2021 půl miliardy dolarů.

Viděno zas z hlediska čistě podnikatelského, je íránské hlavní město Teherán pro podnikatele optimálním ekonomickým centrem Íránu. Teheránci mají určité problémy získat práci a ekonomické příležitosti. Podle Issa Farhadiho, tehdejšího guvernéra Teheránu v roce 2017, je míra nezaměstnanosti v Teheránu 11,5 % a je obtížné ji snížit kvůli migraci nezaměstnaných z venkova do hlavního města Teheránu za prací. Současně toto město Teherán jako politické hlavní město Íránu má mnoho potencionálních pracovníků nejrůznějších odborných kvalifikací, pracovní poptávka pracovních míst v různých oborech a je považováno tedy za první průmyslovou oblast země.

Teheránská burza cenných papírů byla založena jako největší burza v Íránu v roce 1968 na základě zákona schváleného v květnu 1967. Jako rekord, jeho celkový index dosáhl 27. června 2019 přes 102 452 jednotek. [Podle mnoha odborníků na íránské finanční trhy jsou také zahraniční politika vlády a cena ropy a cizích měn faktory ovlivňující tento trh.

Navzdory novým nákupním centrům ve městě Teheránu má teheránský trh jako starý trh umístěný v centru města a ve 12. obvodu teheránské samosprávy stále velký ekonomický význam v Teheránu a celé zemi.

Z hlediska efektivní mezinárodní dopravní dostupnosti zejména pak nejen s aspektem pro cizince - turistu, ale snad ještě více s aspektem na cizince - podnikatele je ještě navíc potěšující i to, že toto město Teherán má v permanentním provozu minimálně dvě mezinárodní letiště - Imám Chomeiní a Mehrabad, která svým provozem a kapacitami patří mezi nejrušnější letiště nejen v Íránu, ale v celém daném širším mezinárodním regionu.

Město Teherán má tedy minimálně dvě mezinárodní letiště, Mehrabad a Imám Chomeiní, která patří mezi nejrušnější letiště v celém daném mezinárodním širším regionu. Letiště Mehrabad, které bylo založeno v roce 1939, se nachází v západní části města Teheránu a jeho jméno je převzato z vesnice Mehrabad, která v této oblasti dříve jako samostatná vesnice původně existovala. [Podle statistiky z května 2019 mělo letiště Mehrabad nejvyšší výkon mezi íránskými letišti; Také do této doby toto letiště odbavilo více než 30 % íránských všech letů.

Letiště Imáma Chomejního je také postaveno 30 kilometrů jihozápadně od Teheránu na pozemku o rozloze 13,5 tisíce hektarů. Výstavba tohoto letiště byla navržena ICAO v roce 1346 a jeho první otevření bylo provedeno v roce 2005. [Podle statistiky z listopadu 2016 mělo toto letiště zas největší podíl zahraničních letů mezi íránskými letišti.

Na vysoké kvalitativní úrovni je i íránská autobusová doprava. Teheránský systém rychlých autobusů na terminálu Azadi má čtyři terminály pro cestující: Východní, Západní, Beyhaqi (Argentinské náměstí) a Jižní . Autobusová doprava do Teheránu má dlouhou historii. V roce 1927 byla zakoupena první řada autobusů ze Sovětského svazu a použity v 8 soukromých autobusových linkách; Trasa první postavené linky byla ze Sabzeh Majdan do Karmašin.

Po mnoha letech autobusové dopravy v Teheránu se poprvé v roce 1942 vytvořil přijatelný řád v jejich používání a v roce 1957 dosáhl počet linek 38. První akciová veřejná autobusová společnost v Íránu byla založena v roce 1957.

Teheránský elektrobus byl otevřen v roce 1992 jako jediný příklad tohoto systému v Íránu. V roce 2005 zahrnoval teheránský elektrický autobus pět linek, všechny vycházely z náměstí Imáma Hosseina .

Vytvoření a rozšíření teheránského vysokorychlostního autobusového systému , jako jednoho z pilířů modernizace Teheránské autobusové společnosti, je na programu dopravního managementu města a společnosti od roku 2005.

Město Teherán má hustou síť dálnic a tuto síť doprovází široká skupina ulic a silnic. Azadegan dálnice je s délkou 36,4 kilometru nejdelší dálnicí v Teheránu. Cestování soukromým autem je v Teheránu běžné a občané mají velkou touhu používat osobní auta.

Počet aut a soukromých vozidel v Teheránu den ode dne stoupá a tato problematika se stala jedním z důležitých problémů této metropole. Podle Maziara Hosseiniho, bývalého náměstka pro dopravu a dopravu teheránského magistrátu, je počet aut v tomto městě asi 6-krát větší než kapacita jeho ulic.

V některých oblastech Teheránu je to v podstatě stejně blbé jako u nás v Praze či Bratislavě v centru města, kde je také k bezmocnému vzteku zoufalého člověka za volantem velmi obtížné najít volné parkovací místo a pro zaparkování svého vlastního či z půjčovny vypůjčeného osobního automobilu, tohle je také dnes všelikde i v Teheránu velikým problémem. A nejen u nás v České republice či na Slovensku, ale i v Teheránu Vám hrozí pokuta za zaparkování automobilu na blbém místě kde se to zaparkovat nesmí. Dokonce jak jsem četl, i podle samotného Ahmada Dunyjamaliho je nalezení parkování jedním z problémů v Teheránu a nedostatek parkování má přímý vliv na nárůst dopravy.

Ve městě Teheránu je ovšem existující i taxidoprava. Teheránské hybridní taxíky, respektive v roce 1325 začala společnost s 10 vozy vyrobenými Fiatem poskytovat služby cestujícím v Teheránu; Taxíky této společnosti byly většinou přítomny v zábavních centrech města a stejně jako dnešní agentury v Teheránu vozily cestující na místo určení, aniž by cestou nabraly dalšího cestujícího. Tato společnost kvůli přijetí lidí zvýšila počet svých taxíků - automobilů na 50 kusů.

V některých historických pramenech je Ashraf al-Maluk Fakhr al-Dulah zmiňován jako zakladatel první teheránské taxislužby.

Nyní jsou teheránské taxíky rozděleny do čtyř skupin: bezdrátové, lineární, speciální a cestovní. Také se za opotřebení taxi považuje 10 let a opotřebované taxíky se musí podílet na plánu renovace.

Uvnitř jednoho z vagonů teheránského metra v roce 1883 byla z města Teheránu do města Raj protažena železniční trať o délce přibližně 8 kilometrů a šířce 1000 mm a o něco později získala své privilegium zde zahraniční belgická společnost. První pozemek budovy teheránského nádraží byl s přidělením 174 hektarů půdy byl schválen v roce 1928. Budovu této stanice navrhl zahraniční ruský inženýr, a roku 2001 byla zapsána do seznamu národních děl Íránu.

První studie pro vytvoření teheránského metra byly provedeny v roce 1972 Sofertem a Pařížskou dopravní organizací a až do roku 1971 byly prováděny nezbytné práce pro rozvoj metra. Od roku 1981 do roku 197, kvůli íránsko-irácké válce, byl plán zcela zastaven. Od roku 1996 byla expanze teheránského metra vážně sledována a 16. března 2009 bylo provedeno první oficiální otevření metra a lidé v Teheránu to přijali s velikým ohlasem.

Podle statistik z roku 2015 přepraví teheránské metro 3 miliony a 800 tisíc cestujících denně. Také na konci tohoto roku přesáhl počet cest uskutečněných teheránským metrem sedm miliard cestujících. Teheránská linka metra 3 je také nejdelší linkou metra v tomto městě.

Podle statistik z roku 2015 je podíl Teheránu na celkovém hrubém domácím produktu Íránu 21 % a tím, že si sám sobě přiděluje polovinu průmyslu země, hraje důležitou roli v íránském hospodářství. Teheránská průmyslová odvětví zahrnují automobilovou výrobu, elektroniku a elektrické vybavení, vojenské zbraně, textil, cukr, cement a chemické produkty. Teherán je také předním centrem pro prodej koberců a nábytku v Íránu. Na jižním předměstí Teheránu je také ropná rafinérie s názvem Tehran Oil Refinery. Sídlo National Iranian Oil Company, druhé největší ropné společnosti na světě, se také nachází v Teheránu. Írán Khodro jako největší výrobce automobilů v Íránu má také továrnu v Teheránu a ve stejném městě má také sídlo.

Město Teherán je tedy ekonomickým centrem Íránu a je považován za první průmyslovou oblast země, ale mezinárodní ekonomické aktivity nehrají významnou roli v počtu jeho zaměstnanců. Podle statistik z roku 2015 je podíl Teheránu na celkovém hrubém domácím produktu Íránu 21 % a tím, že si sám sobě přiděluje polovinu průmyslu země, hraje důležitou roli v íránském hospodářství. Toto město Teherán je považováno za jedno z nejdůležitějších turistických center Íránu a má řadu turistických atrakcí včetně paláců a muzeí. Věž Azadi je symbolem Teheránu a na tomto místě byla poprvé odhalena listina Kýra Velikého . Uspořádáním Asijských her v roce 1974 byl Teherán prvním městem na Středním východě, které hostilo Asijské hry, a sportovní komplex Azadi, jeden z nejpokročilejších v té době, byl otevřen ve stejnou dobu jako tyto hry v roce 1974.

Z hlediska přírodní drsnosti je Teherán rozdělen na dvě roviny a předhůří Alborzu a jeho současný rozsah sahá od 900 do 1800 metrů nad mořem. Teherán má polosuché klima. Ve většině let poskytuje zima polovinu celkových ročních srážek v Teheránu a léto je v Teheránu nejméně období dešťů.

Pokud jde o podnebí a počasí, tak město Teherán má polosuché klima. Sever města Teheránu je díky vyšší nadmořské výšce chladnější než ostatní části města. Také řídká struktura, existence starých zahrad, sadů, zelených ploch podél dálnic a nedostatek průmyslových aktivit na severu města přispěly k tomu, že vzduch v severních oblastech byl o 2 až 3 stupně Celsia chladnější než na jihu města. oblasti města. Hlavní směr a směr převládajícího větru v Teheránu je severozápadní až jihovýchodní. Další vzdušné proudy, které vanou v oblasti Teheránu, jsou: Jižní a jihovýchodní regionální větry: tyto větry vanou v horkých měsících roku ze směru z pouštních plání a centrálních jam Íránu. Západní větry: Tyto větry patří mezi planetární větry, které ovlivňují město Teherán víceméně po celý rok a lze je nazvat převládajícím větrem. Na počasí v Teheránu mají velký vliv vzdušné proudy. Převládající vítr vanoucí od západu způsobuje, že západ města je vždy vystaven čerstvému vzduchu; Přestože tento vítr přináší kouř a znečištění do průmyslových oblastí na západě, jeho silný vítr může odnést znečištěný vzduch z města Teherán. Ve většině let poskytuje zima polovinu celkových ročních srážek v Teheránu. Březen je nejdeštivějším měsícem v roce a spadne v něm asi pětina ročních srážek. Léto je také nejméně období dešťů a září je v Teheránu nejsušším měsícem v roce. Průměrné roční srážky ve městě jsou někdy velmi odlišné v severních a jižních oblastech. Mezi 205 a 213 dny je v Teheránu jasné až polojasno. Jeden z nejintenzivnějších dešťů v Teheránu nastal 1. května 1963 a tento déšť trval 10 hodin. Meteorologové také oznámili, že množství srážek za jeden den v Teheránu odpovídá šesti letům.

Díky vhodnému počasí a dostatku vody je Teherán obvykle zelenou oblastí a ve starých geografických pramenech se o Teheránu zmiňují husté stromy a zahrady. Navzdory dlouhé historii zahradnictví v Teheránu se první slavné zahrady Teheránu objevily v éře Safavid a poté v éře Qajar , v období Fét Ali Shah. Za éry Naser al-Din Shah Qajar došlo k důležitým změnám ve způsobu zahradnictví v hlavním městě a moderní zahradnictví vstoupilo do Teheránu poté, co se šlechta setkala s jeho evropským stylem a najala zahraniční zahradníky. Teherán je také známý svými platany.

Zahrada a sídlo Ain al-Douleh, zahrada Ferdous, zahrada Nagaristan a palác Golestan jsou příklady zahrad v Teheránu.

Podle statistik v roce 2015 činila plocha zeleně na obyvatele v Teheránu včetně veřejné zeleně 15,8 metrů čtverečních. Také podle generálního ředitele Tehran Parks and Green Space Organization v roce 2013 mělo toto město Teherán 2100 parků.

Snahy o dosažení zelených ploch Teheránu na obyvatele na celosvětové standardy pokračují a je to zmíněno v městských plánech. Vytváření nových parků, vytváření zelených ploch na straně dálnic, vytváření a rozšiřování vertikálních zelených ploch a rozšiřování zeleného pásu Teheránu jsou některé z programů, které dodržují odpovědné organizace.

Město Teherán je zranitelné vůči mnoha přírodním událostem a nebezpečím, včetně zemětřesení. Geologické průzkumy ukazují, že město Teherán se nachází na mnoha zlomech. S rozšiřováním městského prostoru se stavělo i v Harimu nebo na velkých a seismických zlomech. Teheránská pláň a Šahr Raj mají navíc trhliny, které mohou sklouznout a posunout se, když velké zlomy vibrují. Zkoumáním zemětřesení, ke kterým došlo v Teheránu a jeho okolí, lze nalézt zemětřesení o síle 7,7 stupně Richterovy škály. Vyšetřování také ukazuje, že zlomy Meša ve výšinách Alborz a zlom Garmsar byly aktivnější. Odborníci se domnívají, že vzhledem k tomu, že od posledního velkého zemětřesení v Teheránu uplynula dlouhá doba, se riziko velkého zemětřesení v Teheránu zvyšuje. V Teheránu byla předpovězena zemětřesení až o síle 8 stupňů a všechny oblasti, dokonce i ty, které nejsou na zlomech, jsou vůči takovým událostem zranitelné. Možnost zničit celé město zemětřesením odborníci samozřejmě odmítli.

Městské úřady v Teheránu také zmínily záplavy jako vážné nebezpečí. Velký výškový rozdíl, výstavba na hranici nebo korytě řek a kanálů, zvláštní klimatické podmínky, existence řek jako Karaj, četné další kanály a poloha města na úpatí hory patří mezi hlavní příčiny hrozby Teheránu záplavami. V roce 2021 označila organizace Intel pokles půdy v okolí Teheránu za „časovanou bombu“ a bylo oznámeno, že město Teherán je držitelem světového rekordu v poklesu půdy o 36 cm za rok a pokles hladiny podzemní vody v Teheránu byl považován za jeden z hlavních důvodů tohoto problému.

Město Teherán má velmi dlouhou historii a archeologové věří, že život v této oblasti historicky sahá minimálně až do neolitu. V roce 2013 byla v oblasti Molavi v Teheránu nalezena lidská kostra, která patřila lidskému jedinci, který žil asi před 10 000 lety; V roce 2014 pak zas byla poblíž stejného místa nalezena další kostra spolu s kamennými nástroji. Město Teheránu sahá historicky tedy až do období neolitu a archeologické vykopávky ve městě Teheránu vedly k objevu dalších zhruba 9000 let starých lidských koster a kamenných nástrojů. Archeologické pozůstatky z města Rayy /tj. Teheránu/, kdysi známého jako Raghā a významného města v celé historii, vykazují známky trvalého osídlení na tomto místě minimálně již před 6000 lety před Kristem /pred naším letopočtem/.

Dnešní město Teherán byl původně dobře známý jako vesnice v 9. století po Kristu /našeho letopočtu/, ale byl méně známý než město Ray. Samotný název města Teherán je poprvé zmíněn v historických kronikách, ve knize z 11. století, ve které je popsán jako malá vesnice severně od Rayy (Ray), konkrétně tato historicky první zmínka o názvu "Teherán" pochází z roku 1085 od muslimského učence Al-Khatiba al-Baghdádího, respektive jeho knihy „Historie Bagdádí“, což je hlavní klasický islámský biografický slovník, respektive Baghdádího rozsáhlé encyklopedické dílo.

V historických spisech je město Teherán zmiňován jako region s dobrým počasím a plný ovocných zahrad. Ve 13. století bylo město Teherán prosperujícím tržním městem, známým svými granátovými jablky, svými 12 soupeřícími čtvrtěmi s podzemními obydlími obklopenými pásem stromů a vzdorem vůči vládě.

Na počátku 13. století, v důsledku opakovaných útoků Mongolů na Ray, ale i událostí jako bylo zemětřesení, byl Ray, které bylo jedním z nejznámějších měst té doby, zničen, mnoho jeho obyvatel bylo zabito a jejich skupiny také hledaly útočiště na jiných místech. Posléze tedy na začátku 13. století v souvislosti se zničením města Ray došlo ke stěhováním jeho lidí do Teheránu. Teherán tak nahrazuje Ray, toto starověké hlavní město Íránu zničené Mongoly v roce 1220, jehož ruiny lze dodnes vidět cca zhruba 6 km jižně od Teheránu. V některých Parsigových spisech bylo město Raj představeno jako rodiště Zoroastera. Tak byly znalosti obchodu, výstavby a občanství lidí z Ray spolu i s těmito lidmi přeneseny do Teheránu a způsobily jeho rozvoj. Teherán tedy se stal útočištěm obyvatel z města Ray, což spolu s přenosem znalostí o stavebnictví, obchodu a dalších dovedností lidí z města Ray do města Teheránu se stalo začátkem nové kapitoly rozvoje města Teheránu

Archeologické pozůstatky z města Ray, kdysi známého jako Raghā a významného města v celé historii, vykazují známky osídlení na místě již před 8000 lety. Rayy je tedy plným právem považován za předchůdce Teheránu , se v 11. století stal hlavním městem říše Seldžuků , ale později upadl s frakčními spory mezi různými čtvrtěmi a mongolskou invazí v roce 1220. I když v pozdějších letech Rayy nadále sloužil jako důležité centrum strategickou výhodu během různých vojenských tažení přes íránskou náhorní plošinu, jeho význam jako města byl ztracen. Nyní je někdejší bývalé Ray na předměstí města Teherānu a je dobře známý pro své náboženské svatyně.

Ruy Gonzáles de Clavijo, španělský diplomat a návštěvník města Teheránu z počátku 15. století, v roce 1404 popsal město Teherán jako velmi velké město, město bez městských hradeb – nádherné a dobře zásobené místo. Strategická poloha i zahrady Teheránu přitahovaly Ṣafavidského šáha Ṭahmāsp I., který v roce 1554 postavil bazar a čtvercovou městskou zeď se čtyřmi branami. Později Ṣafavidští králové přidali další budovy, včetně citadely, a význam města Teheránu rostl, jak se vyvinul z posádkového města v centrum obchodu a krajské město.

Během Safavidovy éry význam Teheránu hodně vzrostl, ale zdroj prosperity a rozvoje tohoto města sahá až do jeho hlavního města. Během Safavidovy éry význam Teheránu hodně vzrostl. V roce 1555 nařídil Safavid Shah Tahmasab stavbu plotu se čtyřmi branami a 114 věžemi pro Teherán. Tato práce, která byla vykonána na podporu hlavního města země v té době, Kazvínu , přidala na důležitosti Teheránu; Poté byly na příkaz Mehin Bano, sestry šacha Tahmasaba, postaveny budovy, včetně vany, toalety a ženské školy. Další důležitou událostí té doby byla výstavba tržiště pro Teherán, která byla provedena po výstavbě plotu. Jmenování šáha Abbáse Safavího Biglarbeighiho pro Teheránský blok také přidalo na důležitosti Teheránu. Během safavidského období Šach Safi vytvořil vojenskou základnu v Teheránu a nechal v ní postavit dvě velké věže, které se staly známými jako Ghaleh Meydan a Ghaleh Hessa. Na počátku 18. století nařídil Karim Chán Zand v Teheránu postavit palác a vládní úřad. Karim Chán Zand žil v Teheránu po dobu 4 let. Později přesunul svůj vládní kapitál do Širázu.

Po svržení Safavidů totiž padl Teherán do rukou Afghánců a opět se stal středem dění a pozornosti. Nader Shah Afšar vzal Teherán od Afghánců a jeho syna Reza Qoli Mirza učinil jeho vládcem, což ukázalo důležitost tohoto města v té době. Historie městských čtvrtí Teheránu jako Chalehmaidan a Oud Lajan také sahá do tohoto období. Teherán, který byl po Safavidech mnohokrát sídlem významných vládních úředníků, získal v roce 1761 větší pozornost a Karim Khan Zand přijal opatření, aby se Teherán stal hlavním městem. Za hlavní město si na krátkou dobu vybral Teherán, ale nakonec z klimatických a ekologických důvodů přesunul hlavní město do Šírázu.

Agha Mohammad Khan Qajar, zakladatel dynastie Qajar, kterému se to po mnoha pokusech o dobytí Teheránu nakonec podařilo, v roce 1787 v Nowruzu, po letech války s dynastií Zandů. A uchadzeči o království nazývali Teherán hlavním městem, respektive Agha Mohammad Khan, zakladatel dynastie Qajar, kterému se to po mnoha pokusech o dobytí Teheránu nakonec podařilo, nazval Teherán v roce 1787 hlavním městem v Nowruzu, po letech války s dynastií Zandů a uchadzeči o království. V té době počet obyvatel Teheránu nepřesáhl dvacet tisíc lidí a polovina Teheránu byla v zahradách.

V roce 1786 se město Teherán tedy stalo sídlem Āghā Moḥammada Chána, zakladatele dynastie Qājār, který si město Teherán oblíbil pro jeho blízkost ke svým tradičním kmenovým územím a pro jeho vzdálenost od bývalých hlavních měst stále obydlených elitami loajálními předchozím vládcům. Populaci města Teherán rozšiřovali dvořané a vojáci, kteří pak přitahovali další lidi a následně podnítili rozvoj obchodu a průmyslu.

Teherán se stal hlavním městem Íránu v roce 1795, kdy se šachem /tj. panovníkem - králem/ stal Agha Mohammad Chán, což byl první perský šach z rodu Kádžárovců, zakladatel královské dynastie. Jako šach vládl od roku 1789 do své smrti, korunován byl v březnu 1796. Agha Mohammad Chán tak jako původně kadžárovský kmenový náčelník opět sjednotil perská území, která se po smrti Nádirově fakticky osamostatnila. Od té doby je Teherán stále hlavním městem. Po roce 1796 se populace města Teheránu více než ztrojnásobila a za málo více než deset let dosáhla 50 000 obyvatel.

Za vlády Agha Mohammad chána bylo sídlo vlády postaveno severně od Emam zade Zayd. Agha Mohammad Khan se stal králem Íránu v paláci Khalvat Karimkhani v Teheránu. Za vlády Fáta Alího Šácha přibyla mešita Soltani, bazar Abbasabad a zahrada Ilchi (místo dnešního ruského velvyslanectví). Nasser e din Šach změnil palác z centra Teheránu na Sadabad. Změnil pohled na Teherán z města na moderní hlavní město. Následně v devatenáctém století v letech 1869/70 získal Teherán značnou prestiž a byl uzavřen 8 km valem, který měl 12 bran.

Mezi důvody, proč si Agha Mohammad Khan vybral Teherán jako hlavní město Íránu, můžeme uvést strategickou válečnou polohu, tehdejší výrobní a ekonomickou soběstačnost Teheránu, blízkost Gorganu (centrum kmene Qajar ) a blízkost Raje. Hlavní město Íránu zaznamenalo v období Qajar významný pokrok. Fát Ali Shah a Mohammad Shah Qajar přijali důležitá opatření ke zlepšení stavu hlavního města; Nicméně, zásadní změny města Teherán byly dělány během Naseri éry ; Tato éra, která byla doprovázena opatřeními jako zřízení kanceláří, vládní nemocnice, Dar al-Funun, zásadní vylepšení hlavních silnic a návrh nové mapy města, učinila z Teheránu největší město v Íránu s počtem obyvatel 250 000.

Počínaje 19. stoletím byla část perského území ztracena ve prospěch postupujících ruských a britských říší, které si zajistily preferenční zacházení pro své produkty a obchodníky, ovládající vnitřní trh . Exportní plodiny nahradily plodiny pro vlastní potřebu a Írán vstoupil do nového světového systému kapitalistických ekonomik jako periferního partnera, exportující suroviny a importující průmyslové zboží.

V polovině 19. století obklopovaly město Teherán obytné čtvrti opevněnou citadelu, zastřešený bazar. Teherán vykonával omezenou kontrolu jako správní centrum říše tvořené sbírkou volně propojených provincií s do značné míry soběstačnými, uzavřenými agrárními ekonomikami a multietnickými komunitami.

Koncem 19. století hlavní program modernizace Teheránu transformovala hlavní město Teherán, zvětšila městskou oblast na několikanásobek své velikosti, postavil nové hradby a brány, stejně jako nové instituce, budovy, ulice a čtvrti. Nová městská struktura vyústila v severojižní předěl, oddělující bohaté od chudých a moderní od tradičních, čímž se městu vytvořil nový charakter. Jak 19. století postupovalo, Írán trpěl vylidňováním, chudobou a ekonomickým úpadkem, zatímco města rostla a společnost se rozvrstvila. Na konci století byl Teherán na prahu bouřlivého období sociálních konfliktů a revolučních nepokojů.

Ekonomické a politické výzvy evropských mocností způsobily lidové protest. Náboženští vůdci, dělníci, liberálně smýšlející reformátoři, studenti, členové tajných společností, obchodníci a obchodníci se sešli v Ústavní revoluce v roce 1906 k boji proti zahraničním tlakům a slabé vládě ve snaze nahradit svévolnou vládu právním státem. Teherán a další velká města byly hlavními místy této revoluce, která vyústila ve zřízení ústavy a parlamentu. Ekonomický úpadek a první světová válka však omezily účinnost revoluce a jejích nových institucí.

Po převratu v roce 1921 Reza Šach založil dynastii Páhlaví (1925-79). Reza Šach rychle upevnil svou moc a snažil se centralizovat vládu založením nových ozbrojených sil a nového systému dvorské záštity a reorganizací byrokracie. Zatímco dvůr byl přeměněn na místo pro bohaté, statkáře a ty, kdo mají spojení s vojenskou elitou, růst městských středních tříd byl zase způsoben ozbrojenými silami a vládní byrokracií. Stát manipuloval volby a potlačoval opoziční strany a náboženské vůdce. Stále více zasahovala do ekonomiky podporou industrializace, zakládáním monopolů na mnoho zboží a zvyšováním licenčních poplatků z ropného průmyslu provozovaného Anglo-Persian Oil Company (nyní British Petroleum). K integraci roztříštěných provincií do jednotného národního prostoru byly po celé zemi vyvinuty dopravní sítě. Dějiny země plné byrokratických nedostatků, kmenových sporů a vlivných náboženských vůdců a heterogenní povahy společnosti měly být nahrazeny důrazem na etnickou a kulturní homogenitu a politickou konformitu.

Ve 30. letech 20. století Teherán prošel programem radikální transformace, který měl tuto změnu symbolizovat. Byly postaveny nové královské paláce a starý královský komplex byl roztříštěn a nahrazena novou vládní čtvrtí. Městské hradby a brány byly strženy a síť širokých ulic prořízla městskou strukturu, vytvořila otevřenou a jednotnou městskou matrici a usnadnila pohyb vozidel a přepravu zboží. Vznikl tak nový základ pro růst města Teheránu ve všech směrech a pro definování jeho nového charakteru.

V letech 1934 až 1940 začala výstavba velkých vzdělávacích institucí jako Teheránská univerzita a dnešní nemocnice. V těchto letech byly také založeny stadion Amjadijech, Muzeum starověkého Íránu a Národní knihovna. Také se v Teheránu stavěla kina, kavárny, hotely a restaurace a kvůli příjezdu aut a autobusů byly ulice dlážděny nebo asfaltovány a nové budovy s moderní západní architekturou změnily tvář hlavního města. V tomto období byly také podniknuty důležité kroky industrializace Teheránu. V okolí hlavního města byly vybudovány cementárny, továrny na krystaly, továrny na štěpky, tabákový a vojenský průmysl; Současně bylo otevřeno i nádraží.

Během druhé světové války pod záminkou údajných sympatií Reza Šacha k Německu došlo k okupaci Íránu vojsky Velké Británie a Sovětského svazu. V roce 1941 šach účelově obviněný z údajných sympatií vůči Německu abdikoval ve prospěch svého syna Mohammada Rezy Šacha. Takto během druhé světové války, sovětské a britské síly vstoupily kromě jiného také i do města Teheránu. Skutečný smysl této jejich společné okupace byl však úplně jiný: ve dnech od 6. do 9. prosince 1943 se na sovětském velvyslanectví v Teheránu tajně konala Teheránská konference se společností Churchilla, Roosevelta a Stalina. Události související s 2. světovou válkou v Teheránu způsobily dočasné zastavení a zpomalení mnoha rozvojových projektů. Na sovětské ambasádě v Íránu se tedy v roce 1943 konala Teheránská konference, která měla kódové označení Eureka, bylo to setkáním Jozefa Stalina, Franklina D. Roosevelta a Winstona Churchilla mezi 28. listopadem a 1. prosincem 1943. Většina z nich se konala na sovětském velvyslanectví v Teheránu v Íráne. Byla to první konference druhé světové války mezi Velkou trojkou ( Sovětský svaz, Spojené státy a Spojené království), kde byl přítomen Stalin. Cílem teheránské konference bylo naplánovat konečnou strategii pro válku proti nacistickému Německu a jeho spojenci. Diskuse se týkala především otevření druhé fronty v západní Evropě.

Modernizace, nové potřeby, shromažďování společenských elit a touha vládnoucího orgánu vytvořit utopii, která je jako hlavní města vyspělých západních zemí, vytvořily mentalitu městské transformace v Teheránu. Proces rozvoje Teheránu pokračoval založením Tehran Pars a Narmak na východě a Tehran Villa , Šahrara a Geiša na západě. Také byla rozšířena nová průmyslová odvětví a letiště na západě a dopravní zařízení na jihu. V tomto období byla provedena výstavba dálnic Parkwaj, Šahnešahi, Afsariech, Ajubi a také výstavba nových osad Ekbatan, Loizan , Gharb, Šuš a desítky dalších obytných oblastí. Během tohoto období se město Teherán rychle stalo mezinárodní metropolí. Rozvojové plány Teheránu byly velmi rozsáhlé a toto město bylo jedním z úspěšných asijských měst té doby.

Studie prvního územního plánu města Teheránu začala v roce 167 a byl schválen v roce 1971. Město Teherán mělo v té době rozlohu asi 180 kilometrů čtverečních a jeho populace dosáhla 2,7 milionu lidí. Tento plán určil expanzi města Teheránu kvůli přítomnosti výšek na severu a východě a nevhodné půdy na jihu, v západní oblasti, a rozdělil město na deset regionů s dobře vybavenými centry a navrhl síť dálnic a dálnic. Za tento projekt byli zodpovědní Victor Gruen a Abdulaziz Farmanfarmaian.

Během příprav na oslavy 2500. výročí Íránské říše byl vysoutěžen návrh symbolu města Teheránu. Vítěz soutěže Hossein Amanat nakonec navrhl věž Šahyjad (Svoboda), která je nyní je jednou z nejznámějších věží světa. Také Charta Kýra Velikého, první dokument o lidských právech na světě, byla poprvé odhalena ve věži Šahyjad.

Zřízení mnoha univerzit a vzdělávacích center během tohoto období značně zlepšilo vzdělávací situaci Teheránu. S cílem poskytnout lepší sportovní imidž hlavního města byl ve stejnou dobu jako Asijské hry v Teheránu v roce 1974 otevřen sportovní areál Aryjamhar (Azadi). [Tato soutěž se konala jako první významná mezinárodní sportovní událost v Teheránu; Také to bylo poprvé, co se Asijské hry konaly na Středním východě a Aryjamhar (Azadi) Stadium, jako jeden z největších stadionů na světě, byl hlavním hostitelem těchto her.

Transformace Teheránu z obyčejného hlavního města na moderní hlavní město začala od éry posledního íránského šacha Páhlávího. Během Páhlávího éry se státní záležitosti soustředily do hlavního města a počet státních zaměstnanců ve městě rychle narůstal; V tomto období město Teherán kromě politických a obchodních povinností přijalo i povinnosti administrativní. S revolucí v roce 1979 /tj. roku 1357 podle islámského kalendáře / a začátkem íránsko-irácké války nedošlo v Teheránu téměř deset let k žádnému rozvoji a teprve po skončení této války rozvoj Teheránu coby hlavního města Íránu opět pokračoval.

Revoluce z roku 1357 spolu s konfliktem mezi vojenskými silami a revolučním lidem v Teheránu učinila z hlavního města Íránu místo pochodů během islámské revoluce a dokonce i po ní.

V letech 1980–88 v souvislosti s íránsko-irackou válkou bylo město Teherán napadeno iráckými střelami scud a leteckými údery. Po islámské revoluci v Íránu a během války mezi Íránem a Irákem mnoho lidí opustilo Teherán. Také během íránsko-irácké války byl Teherán opakovaně napadán střelami MiG-25 a Scud, což také způsobilo ztráty. Obranu Teheránu měl v té době na starosti protiletadlový systém .

Během islámské republiky, kvůli íránsko-irácké válce, nedošlo v Teheránu téměř deset let k žádnému rozvoji. Po válce pokračoval rozvoj hlavního města výstavbou komunikací a zelených ploch.

Teherán je hlavní město Íránu, hlavní město provincie Teherán a město Teherán. Jako politické a správní centrum se v Teheránu nacházejí nejdůležitější vládní a soudní instituce Íránu, jako jsou ministerstva a Islámská rada. A toto město je sídlem nejvlivnějších představitelů Íránu, včetně vůdce, prezidenta. Prezident je jedním ze zástupců Islámské rady.

Teherán má v Islámské radě 30 zástupců. Správu města rovněž vykonává teheránský magistrát. Starostu Teheránu volí teheránská městská rada a tato rada dohlíží na výkon magistrátu a vydává zákony pro správu města. Město Teherán je administrativně rozděleno na 22 městských obvodů a 122 obvodů a zahrnuje města Tajriš a Raj.

První volby Teheránské islámské rady se konaly v roce 1999 a tato rada byla vytvořena 9. května 2000. Mezi nejdůležitější povinnosti Teheránské islámské rady patří volba starosty, odvolávání starosty, kontrola hospodaření obce, schvalování rozpočtu obce a s ní spřízněných organizací, schvalování stanov a výkon dozorové činnosti ke zlepšení kvality života občanů. [

Teheránská islámská rada má nyní 21 hlavních členů a 11 náhradníků.

Správa Teheránu je podřízena nevládní organizaci Teheránského magistrátu, která byla založena v roce 2008. Řízení této organizace provádějí starostové Teheránu. Nyní je starosta Teheránu volen výnosem teheránské městské rady, ale dříve byl jmenován výnosem ministra vnitra Íránu. Teheránská samospráva zahrnuje 22 regionů a za řízení každého regionu odpovídá starosta daného regionu. [Schválení rozpočtu teheránské samosprávy je také v kompetenci městské rady a rozpočet této organizace v roce 2017 schválila městská rada.

Metropole Teheránu je rozdělena na 22 obvodů a 112 městských obvodů. Přestože se jedná o samostatnou správu, Raj a Šemiran se také nazývají součástí Teheránu.

Teherán jako hlavní město Íránu měl v době svého vzniku rozlohu asi 3 kilometry čtvereční. Politické změny a nárůst obyvatelstva způsobily, že město prošlo regionální transformací a zvětšila se jeho rozloha; Takže v roce 1969 byl oznámen první komplexní plán města Teheránu, ve kterém plocha města dosáhla 181 kilometrů čtverečních s ohromujícím nárůstem. Teherán byl s touto oblastí rozdělen na 12 regionů.

Po revoluci v roce 1979 se počet okresů v Teheránu zvýšil na 20 okresů. Na začátku 70. let dvacátého století a po nových průzkumech západně od Teheránu byly vytvořeny čtyři nové regiony 9, 5, 20 a 21 a počet regionů v Teheránu se zvýšil na 22 regionů.

Pokud jde o sousedství Teheránu, některé čtvrti Teheránu mají také historické pozadí. Starý Teherán se skládal ze čtyř čtvrtí pojmenovaných Sangalaj, Oudlajan, Bazar a Chalehmidan.

Během éry Naser al-Din Šah Qajar byly vybudovány čtvrti jako Arg, Chalehhisar, Chaniabad, Javadijeh, Pamnar, Yaftabad, Gar Mashin a Gud Zanburakkhane.

Z dalších čtvrtí Teheránu můžeme zmínit Ponk, Vanak, Tehran Pars, Nový Teherán, Narmak, Kan, Tarasht, Brijank. Během své historie se čtvrti Teheránu měnily a zvětšovaly s expanzí města a nárůstem populace.

Pokud jde o pojmenování silnic, po íránské islámské revoluci v roce 1979 byly názvy mnoha ulic v Teheránu změněny a namísto používání jmen předislámských osobností , rodiny Páhlaví a jejich příbuzných, jmen lidí, kteří bojovali proti režimu Páhlaví, mrtvých islámských mučedníků používá se revoluce, bojovníci fronty islámu a mučedníci ( s významem islámský). Například název Kuroš Kabir ulice byla změněna na Ali Šariati, Šachova ulice na ulici Islámské republiky a Jaleh náměstí na Šachada. Pouze od května 1980 do listopadu 1982 bylo změněno asi 500 takovýchto nejrůznějších názvů v Teheránu. Mojtaba Šakri, bývalý šéf komise pro pojmenování silnic teheránské městské rady uvedl, že důvodem nepoužívání číselného systému pro pojmenovávání silnic je nemožnost přenosu identity a kultury prostřednictvím této metody.

Pro samotné muslimy, a pro Íránce to platí dvojnásob, že náboženství je pro ně velmi důležité, ba dokonce je pro ně asi jejich najoblíbenějším tématem o které nejraději s kýmkoliv diskutují. Pokud náhodou jste Vy také muslim, tak z toho mají úplně tu největší radost, a zase naopak pokud jste vy ateista, tak to je pro Vás v muslimských, a zejména pak v íránských očí to úplně nejhorší co může býti. Pokud jste křesťan, tak to sice pro Vás v očích muslimů není sice úplně ta nejlepší Vaše vizitka, respektive muslimové to, že jste křesťan nevnímají tak dobře jako kdyby jste byl muslimem, nicméně ale faktem je, že býti křesťanem je v muslimských očích a zejména pak v íránských očí bez nejmenších pochybností považováno za milionkrát lepší než býti ateistou.

Jinak jako lidé ve všeobecnosti Íránci jsou velmi milí, ale současně velmi naivní. Jejich hlavní chybou v myšlení je přenášení své vlastní íránské domácí zkušenosti na cizí země myslíce si mylně, že tam to platí analogicky, což je ovšemže absurdní nesmysl. Jestliže totiž v Íránu a v dalších muslimských zemích vládnou muslimové, tak se současně na základě této své osobní zkušenosti Íránci mylně domnívají, že v Evropě ještě i dnes "stále vládnou křesťané", přičemž je často i dosti těžké vysvětlit Íráncům, Arabům či jiným mimoevropským muslimům, že tomu tak není, že my křesťané nejenže již více než sto let v Evropě nevládneme, že dnešní Evropu ve skutečnosti ovládají krajně levicoví ateisté, a že my křesťané v dnešní Evropě jsme dnes pouze jen relativně početně velmi malou a permanentně ze strany státní moci všestranně utlačovanou, perzekvovanou a pronásledovanou menšinou, kterou dnes vládnoucí ultralevicové ateistické evropské vlády nenávidí, protože my křesťané věříme v existenci jednoho Boha, který stvořil celý svět, nebe, zemi i člověka, a ze všech svých sil se my křesťané snažíme milovat Pána Boha svou vírou,nadějí a láskou žitím podle učení Ježíše Krista, zatímco naopak oproti tomu dnešní evropští vládci jsou ultralevicoví ateisté, co naopak tvrdí, že žádný Bůh údajně prý není a že svět nestvořil Bůh, ale že svět vznikl jen tak sám od sebe a že údajně prý neexistuje tedy ani žádná závazná morálka, že údajně prý neexistují žádné závazné Boží příkazy a zákazy v oblasti sexuální morálky a ani závazné Boží příkazy a zákazy v jiných oblastech morálky, kde Bůh závazně stanovil co člověk dělat smí a co člověk má zakázáno činit, v důsledku čehož my křesťané v dnešní Evropě jsme dnes diskriminováni, jsme považováni za méněcenné, jsme považováni za lidi druhé kategorie, jsme zesměšňováni, vyhazováni ze studia či ze zaměstnání, a někdy dokonce i pokutováni či zavíráni do věznic za kritiku těch, co porušují mravní pravidla v oblasti sexuální morálky anebo s perverznostmi zvrhlostmi a nemravnostmi v sexuální oblasti se dopouštějí i jiných nemravností a nespravedlností, které jsou v rozporu s Božími zákony, které jsou více-méně jak pro Vás muslimy, tak i pro nás křesťany stejného obsahu a stejné závaznosti.

Zajisté jsou zde i určité kulturní odlišnosti mezi námi a Íránci, ale mravní zákon napsaný Pánem Bohem do našich srdcí máme stejný. A ačkoliv jsem já osobně křesťan - katolík, respektive spíše asi vlastně právě proto, že jsem já křesťan - katolík, tak nemohu popřít tu skutečnost, že mnohé mravní aspekty vládnoucího ústavního, politického a mravního systému dnešní Íránské islámské republiky jsou mně velmi sympatické a Íráncům je upřímně závidím tím více, že v současné situace je vyloučeno vytvoření analogického křesťanského státu opírajícího se o obdobné mravní principy v morální oblasti jako to dnes činí dnešní Íránská islámská republika v mém hlubokém filozofickém přesvědčení optimální slučitelnosti ústávního systému občanských svobod s hypoteickou Boží křesťanskou teokracií podle íránského vzoru, kde zatímco na jedné straně já jako člověk plně respektující svobodu svědomí a svobodu projevu bych nikdy nikoho nijak nechtěl aby byl jakoukoliv světskou mocí jakkoliv trestán za jeho vlastní názory bez ohledu na to, jak velmi bych já osobně s dotyčnými jeho názory osobně nesouhlasil, a pokud by i byli dotyčné jeho politické názory považovány za trestné, nikdy bych jej neudal, že on něco takového řekl, a to ani v Íránu a ani v žádné jiné zemi světa.

Na druhé straně bych nikdy nemlčel o nemravném jednání ať již kohokoliv, kdekoliv či s kýmkoliv. A to dvojnásobně pokud by k něčemu takovému došlo v tak vysoce mravně vyspělému státu dbajícího na morálku jako je například i právě samotná Íránská islámská republika. Kdybych se totiž například dozvěděl, že se v Íránské islámské republice někdo dopustil jakékoliv spoluúčasti na jakémkoliv takovém zavržéníhodném odporném zločinu jako jsou například euthanasie, asistovaná sebevražda, umělý potrat, užívání antikoncepce, sexuální obcování s osobami či osobou téhož pohlaví, ale i jakýkoliv mimomanželský sex vůbec či jiná podobně nemravná jednání tak úplně bez jakékoliv výjimky úplně každého, kdo by s čímkoliv takovýmto měl cokoliv do činění, bych bez nejmenších pochybností se stoprocentní jistotou bych jej okamžitě udal íránské mravnostní policii ihned, jakmile bych se o takovémto ohavném zločinu dozvěděl, přičemž následně bych byl íránským orgánům činným v trestním řízení i plně k dispozici jako svědek v zájmu co nejspravedlnějšího potrestání všech zločinců, kteří s čímkoliv takovýmto měli cokoliv do činění.

A vůbec já osobně jako pro-life a pro-family konzervativní křesťan - katolík a Kotlebovec s velikým obdivem hledím na skvělou hodnotovou politiky Íránské islámské republiky v oblasti důsledné ochrany každého lidského života od jeho početí až do jeho přirozené smrti, jakož také i stejně tak důslednou ochranu přirozeného manželství založeném na svazku muže se ženou. Vraždy starých lidí i nemocných lidí ve formách takzvané euthanasie, asistované sebevraždy či jakékoliv jiné vraždy starých a nemocných lidí jsou v Íránu zakázané a trestné, právě tak jako i vraždy prenatálních dětí jsou taky v Íránu zakázané a trestné, stejně tak jako je v Íránu trestná i sodomie, ba dokonce v Íránu jsou trestné nejen samotné veškerá sexuální obcování mezi osobami téhož pohlaví, ale v Íránu jsou též zakázány i veškeré ostatní projevy nemanželského sexuálního chování mezi nesezdanými osobami plus ovšemže v Íránu je zakázáno a trestné nejen veškeré sexuální úchyláctví, ale v Íránu je zakázána a trestná i veškerá ta odporná ideologická propaganda homosexualistů, transgenderismů, radikálního ultrafeminismu, jakož zakázána a trestná je v Íránu i veškerá genderová či rodová ideologie a propaganda. Dále pak v Íránu jsou zakázány a trestné nejen veškeré projevy nemanželského sexuálního chování mezi nesezdanými osobami, které nejsou vzájemně svázány v řádném, regulérním manželském svazku, ale též v Íránu je zakázána také i veškerá pornografie, drogy, alkohol, kouření, chození žen na veřejnosti bez šátku na hlavě, zakázán je i takzvaný "noční život", nemravná hudba, nemravné tance a podobně. A tak já osobně jako pro-life a pro-family smýšlející konzervativní křesťan, tradiční katolík a politický stoupenec Kotlebovců - Lidové Strany Naše Slovensko ĽSNS můžu Íráncům pouze jen tiše závidět při mém pomyšlení, že vytvoření po vzoru dnešní Íránské islámské republiky analogicky dokonalého křesťanského státu dnes již bohužel není možné. A to zejména pak v dnešní České republice či dnešní Slovenské republice, jakož vůbec ani nikde jinde v Evropě bohužel není možné vytvořit po vzoru dnešní Íránské islámské republiky analogicky obdobně konzervativně hodnotově dokonalý křesťanský, katolický theokratický stát.

Pokud by jste někdy navštívili město Teherán, tak bych Vám vřele doporučoval pokud možno vybrat si ke svému ubytování ve městě Teheránu čtvrť Elahieh, kde se nachází veliká půjčovna osobních automobilů, což je mimořádně důležité zejména z těch důvodů, protože město Teherán je svou teritoriální rozlohou patrně asi tím úplně největším velkoměstem na světě. Jsou sice velkoměsta s množstvím mrakodrapů, která mají ještě o několik málo milionů obyvatel více než kolik milionů má město Teherán, nicméně ale město Teherán coby město prakticky bez jakýchkoliv mrakodrapů při tom mnohamilionovém počtu obyvatelstva svého města logicky musí míti větší teritoriální rozlohu než mají i ta mrakodrapová města s ještě větším počtem svého obyvatelstva. Tudíž při té obrovské teritoriální rozloze na které se nachází město Teherán je lidsky nemožné tak rozsáhlé územní teritorium města Teherán obšlapat jen tak pěšky po svých vlastních nohách. Ve městě Teherán je sice kvalitní veřejná hromadní doprava, nicméně míti k dispozici osobní automobil výpůjčený z místní elahliehské autopůjčovny je přece jen z různých ryze praktických důvodů nepochybně mnohem lepší.

Ani život v dalekém městě Teheránu není a ani nikdy nesmí býti sebemenší záminkou pro bezbožnou lenost svévolného zanedbávání modlitby a dalších povinností věřícího křesťana - katolíka, a tím spíše když sám máte k dispozici automobil, pak se všude v pohodě každodenně dostanete, zejména pak s vlastním autem Vám ani nečiní žádný větší problém kdykoliv si potřebujete zajet si oněch zhruba pro vlastní osobní automobil směšných zhruba nějakých asi patnáct kilometrů na mši svatou z Elahiehu do ať již naší zhruba patnáct kilometrů vzdálené římskokatolické katedrály Konsoláta, anebo ve zhruba plus mínus téměř stejně daleko, či maximálně o nějakého půl či jeden kilometr ve trochu jiném směru mírně vzdálenější jízdy zajet si z Elahiehu do našeho dominikánského kostela svatého praotce Abraháma.

Samotné toto konkrétní video zobrazuje pohled z pozice řidiče osobního automobilu jedoucího v úseku směrem přímo do samotného hlavního města Teheránu ústícího úseku dálnice, respektive toto video začíná od dálnice Modares a končí ve staré a krásné čtvrti Ferešte na severu Teheránu, jedoucí i skrze čtvrt Elahieh. Ke zvláštnímu kouzlu této jízdy přispívá i z autorádia zachycená vysílaná hudba v Teheránu velmi oblíbeného mladého íránského zpěváka a hudebníka, kterého hudbu proto i místní rozhlas v Teheránu často vysílá, a který se jmenuje سینا شعبان خوانی - což nevím, nejsem si zcela jist tím, zda-li budu schopen jeho jméno a příjmení správně z perštiny přepsat do naší latinky, ale pokusím se o to, toto jeho jméno a příjmení se v naší latince píše zhruba asi jako cca: "Sina Šaban Khánání".

Je tedy vidět, že iránci jsou rozumní a vzdělaní, poté, co Agha Mohammad Chán Qajar zvolil Teherán za hlavní město Íránu v roce 1822 a po rozvoji města od dob Fát Ali Šach (1834 - 1872), bylo v tomto městě Teheránu postaveno mnoho škol a mešit. Ve snaze o rozvojovou politiku Teheránu byli v době Mohammada Šácha a zvláště za předsednictví Hadži Mirzy Aghasiho šlechtici z jiných oblastí povzbuzováni k migraci do tohoto města za prosperitou Teheránu. Tímto způsobem, když se učenci a studenti náboženských věd obraceli do Teheránu, který se nachází v blízkosti náboženského města Raj, hrobky Abdula Azima Hosního, byl v novém hlavním městě Íránu v Teheránu založen velký vědecký obor, který se rychle vyvíjela. Pokračování výstavby škol po celé období Qajar v tomto městě, stejně jako stále rostoucí populace studentů Teheránu jsou důkazem tohoto pokroku. Podle statistické zprávy bylo během období Naser al-Din Shah Qajar (1835 - 1886) zaznamenáno 47 kapitol mešit, z nichž mnohé měly školy, 35 kapitol škol a 1436 studentů. V období Muzaffara al-Din Šácha (1313-1324) mělo Sdružení konstitučních studentů, což byla seminární organizace, více než tisíc členů. Od té doby se teheránský seminář stal jedním z nejdůležitějších seminářů v Íránu a do Teheránu přijíždějí studovat studenti religionistiky z mnoha íránských měst.

Pokud jde o vysokoškolské vzdělání v Teheránu, je zde Teheránská univerzita, nejstarší moderní univerzita v Íránu Dar al-Funun, první univerzita v moderní historii Íránu, která byla otevřena v roce 1852 a její studijní obory zahrnovaly medicínu, farmacii, mineralogii a inženýrství.

Teheránské univerzity patří k nejlepším svého druhu v Íránu a některé z nich jsou zařazeny do světového žebříčku univerzit.

Teheránská univerzita byla založena v únoru 1935, aby vytvořila centrum pro vyšší vzdělání v Íránu. Tato univerzita je známá jako nejvýznamnější a nejprestižnější univerzita a symbol íránského vysokého školství. Vedoucí Teheránské univerzity je také slavný a je uznáván jako symbol této univerzity ve světě.

šarifova technologická univerzita byla založena v roce 1344. Tato univerzita si v Íránu našla významné místo a prestiž jako vědecké a průmyslové centrum. Jednou z nejstarších vysokých škol v Íránu v oblasti inženýrství a technologie je teheránská Technologická univerzita Amira Kabira, která byla založena v roce 1957.

Nejstarším moderním střediskem vysokoškolského vzdělávání a největší univerzitou lékařských věd v Íránu je Teheránská univerzita lékařských věd, která byla založena v roce 1935.

Pokud jde o výzkumné ústavy, jedním z teheránských výzkumných center je Výzkumný ústav ropného průmyslu, který byl založen v roce 1960 s primárním účelem výzkumu ropných materiálů a jejich aplikací. Dalšími výzkumnými centry v Teheránu jsou Výzkumný ústav základních znalostí, který byl založen v roce 1990, a Výzkumný ústav humanitních a kulturních studií, který vznikl v roce 192 sloučením 12 výzkumných ústavů.

Jinak pokud jde o školy jako celek, ještě něco dalšího musím uvést. Teheránské generální ředitelství pro vzdělávání je rozděleno do 19 regionů a učitelé mohou žádat o meziregionální přestup online prostřednictvím webových stránek Teheránského vzdělávání.

V roce 2016 bylo oznámeno, že na školách v Teheránu studuje 1 100 000 dětí, z toho 900 000 dětí studuje na státních školách a zbytek studuje na nevládních školách. Bylo také oznámeno, že 82 % škol v Teheránu jsou vládní školy a 18 % jsou nevládní školy.

Pokud jde o školky v Teheránu, první íránskou mateřskou školu pod názvem „Irán“ založil ve 30. letech 20. století pod názvem „Irán“ v ulici Motamedul Doulah s licencí ministerstva kultury. Mateřské školy v Teheránu jsou rozděleny do jednoho až čtyř ročníků a jejich školné je rovněž oznamováno pod dohledem Íránské sociální organizace. Nadstandardní programy mateřských škol by také měly být v souladu s islámskými a íránskými zákony a schváleny specializovaným výborem provincie.

První komplexní plán Teheránu byl připraven v roce 1969 s 25letým horizontem pod vedením Abdulazize Farmanfarmaiana a Victora Gruena v pěti svazcích. Po islámské revoluci v roce 1978 byl teheránský hlavní plán základem pro přímé řízení a usměrňování rozvoje hlavního města Íránu po dobu 8 let a v posledních desetiletích byly fyzické změny a rozvoj metropole Teheránu většinou založeny na soubor pravidel a směrnic.

Pokud jde o palác Shahrbani, jeden z předních příkladů starověké íránské architektury v Teheránu, vzhledem k tomu, že se jedná o hlavní město a koncentraci politických a ekonomických základů v něm, ve srovnání s jinými íránskými městy, byl Teherán seznámen s projevy modernity, a tedy i moderní architektury. Tato známost začala v období Qajar a zejména během období Naser al-Din Shah, ale v praxi to bylo během období šacha Pahlaví, kdy aspekty moderního života vyšly z plotu dvora a královské citadely a změnily tvář město.

Během éry Rezy Šacha sehráli významnou roli při proměně tváře města významní evropští architekti a učenci. Později do města Teheránu vstoupil nový styl starověké íránské architektury . V některých projektech byl tento styl moderní v těle, ale v dekoracích a fasádách byl inspirován starověkou íránskou architekturou; Tento styl byl použit ve významných administrativních budovách té doby v Teheránu.

Některé významné arménské osobnosti navrhly některé z nejdůležitějších vládních budov, veřejných budov a soukromých domů v Teheránu. Mezi tyto slavné architekty patří Vartan Hvansian , Paul Abkar, Gabriel Gurkian a Eugene Aftandelians. Například hlavní budova Sepeh Bank a Rodaki Cinema jsou od Vartana Hvansiana a Justiční palác a palác Šahrbani jsou díly Gabriela Gorkiana.

I nyní je plán na rozšíření íránské a islámské architektury v nadcházejících plánech dát Teheránu identitu. Teherán je město s různými etnickými skupinami, ale jeho zahraniční populace je velmi malá. Město Teherán mělo v době, kdy se stalo hlavním městem, méně než 20 000 lidí a nyní se stal jedním z nejlidnatějších měst na Blízkém východě. Podle výsledků sčítání lidu z roku 2015 má Teherán 8 693 706 obyvatel. Teherán je 24. nejlidnatější město na světě a nejlidnatější město v západní Asii. Míra růstu populace v Teheránu je 79,1 % ročně. Míra gramotnosti je také vysoká v Teheránu.

Město Teherán má ve srovnání s Íránem a provincií Teherán starší obyvatelstvo. Rozložení věkových skupin v Teheránu není jednotné a severní regiony mají obyvatelstvo s vyšším průměrným věkem. Předměstí mají také mladší obyvatelstvo.

Demografické změny Teheránu jako hlavního města po roce 1300 zahrnují čtyři významná období: První období od roku 1922 do roku 1942, kdy byly odstraněny příkopy a brány, upraveny městské komunikace a město Teherán získalo pravidelný geometrický tvar. Populace Teheránu během tohoto období výrazně vzrostla; Tím způsobem, že při sčítání lidu v roce 1941 dosáhl počet obyvatel hlavního města 540 tisíc.

Druhé období let 1942 až 1954, které bylo provázeno kromě jiného i vypuknutím 2. světové války, již mnoho změn nedoznalo a město se rozvíjelo pouze z okolí. Podle oficiálních statistik z roku 1947 bylo ve městě Teheránu v tomto období asi 880 tisíc obyvatel.

Třetí období od roku 1954 do roku 1978, ve kterém Teherán výrazně rostl díky výstavbě dálnic, ulic, bulvárů, nových měst a velkých budov, expandovalo ze všech stran a bylo považováno za jedno z velkých měst Asie. Populace Teheránu se v těchto letech rychle zvýšila a v roce 1355 dosáhla čtyř milionů a 530 tisíc obyvatel, z jednoho milionu a osmi set tisíc obyvatel v roce 1957.

Čtvrté období od roku 1978 do roku 1987, což byly první roky po revoluci v roce 1979, Teherán expandoval ze všech stran. Migrace do Teheránu a poskytování pozemků družstvům pro stavbu domů a vytváření nízkonákladových domů patří mezi důvody expanze města během tohoto období. Podle statistik z roku 1987 žilo v Teheránu 6 058 207 obyvatel.

Podle statistik z roku 2005 mezi provincie, které poslaly do Teheránu nejvíce imigrantů, patří Centrální provincie s 21,9 %, Teheránská provincie se 7,15 %, provincie Isfahán se 7,5 % a iránská provincie Východní Ázerbájdžán s 4,5 % z celkového počtu přistěhovalců přijíždějích do města Teheránu. Nejčastějšími důvody pro imigraci do města Teheránu bylo sledování rodiny, hledání práce a vzdělání. Z porovnání výsledků statistik z let 2015 a 2016 také vyplývá, že tempo růstu migrace do 22 oblastí města se snížilo. Mezi regiony Teheránu má region Teherán pátý nejvyšší počet přistěhovalců.

Čistá populace přidaná do Teheránu v posledních desetiletích je více než pět milionů lidí, což má rozsáhlé hospodářské a sociální důsledky. Podle šesti období sčítání lidu se počet obyvatel Teheránu pětinásobně zvýšil z roku 1956 na 2007 a tento růst byl větší v okolních městech než ve městě Teheránu. Obecně vzrůst města Teheránu v posledních desetiletích klesá a počet obyvatel v jeho okolí se zvyšuje.

Zatímco v roce 2009 Teherán hostil 646 000 zahraničních turistů co během daného roku navštívilo město Teherán a v Teheránu v hotelu, penzionu či jinde přenocovalo minimálně jednu noc, tak v roce 2012 toto číslo výrazně vzrostlo na 11,1 milionu těchto návštěvníků. N