Moudrost traumatu [dokument, CZ tit.]

Moudrost traumatu - Múdrosť traumy - The Wisdom of Trauma s českými titulkami

Link: https://www.csfd.sk/film/1040129-the-wis...

Zriekam sa všetkých práv.

dopis pre mamy (a otcov) na silné uvedomenie:
Maminko, máš mě ráda? Máš mě ráda, i když si zamažu kolena? I když mám takovou touhu objevovat svět, že někdy neodhadnu následky toho, co dělám? Máš mě ráda, i když na mě křičíš?

Tak moc si přeju, abys mě měla ráda, i když dělám věci, s kterými nesouhlasíš. Já si někdy nemůžu pomoct, víš? Ještě neumím ovládat projevy svých emocí tak, jak to umí dospělí. Potřebuju se to od tebe naučit. Pomůžeš mi?

Když pláču, křičím nebo se vztekám, volám: maminko, pomoz mi! Já to jinak neumím, promiň mi to. Ty se pak na mě někdy moc zlobíš a já nevím proč. Tolik to bolí. Moc potřebuju tvoji lásku, přijetí mých emocí a bezpečné objetí. Nevím, jak si o něj říct tak, aby tě to neštvalo. Promiň mi to. Jak to mám udělat? Prosím, nauč mě to. Já to tak strašně potřebuju! Křičím víc a víc a ty se na mě víc a víc zlobíš. Musím mlčet, abys mě měla ráda?

Mám vždycky takovou radost, když najdu něco nového, s čím si můžu hrát! Někdy udělám velký nepořádek a ty se moc zlobíš. Někdy mě i plácneš. Bolí mě to, ale ještě víc mě bolí tvoje odmítání. Nechceš zlobivé dítě, musím se naučit být hodné. Ale jak to mám udělat?

Někdy se hodně rozruším a moc potřebuju tvoji klidnou přítomnost a příklad, jak zvládat silné emoce, jinak se to nemůžu naučit. Když na mě místo toho křičíš, odmítáš mě nebo mé pocity, snažíš se je zastavit nebo je zlehčuješ, naučím se, že to, co cítím, je špatně. Já jsem špatně. Nesmím to cítit. Skryju své pocity hluboko uvnitř, aby je nikdo neviděl a já je nebudu cítit. Budeš mě pak mít ráda?

Jak porostu, budu možná pořád hledat bezpodmínečnou lásku. Možná ji budu hledat u lidí, možná v nějakých závislostech, třeba na jídle, práci, sociálních sítích, online hrách, pornu, cvičení, vzhledu, obdivu druhých, cestování, drogách, sexu, vztazích. Prostě na čemkoli, co mi pomůže necítit tu bolest, kterou si nesu uvnitř, co mi dá aspoň na chvíli pocit štěstí a umožní mi utéct od té černé díry v hloubi mě.

Možná budu tak moc toužit po tom, aby mě někdo miloval, že budu navazovat vztahy, které mi budou škodit. Možná budu žít s přesvědčením, že nejsem bytost hodná lásky, že každý nakonec přijde na to, jak špatný člověk jsem. Možná tedy budu odhánět nebo ničit ty, kteří by mě mohli skutečně milovat. Budu se neustále znovu přesvědčovat o tom, že za nic nestojím.

Možná se kvůli tomu, že mé emoce musí zůstat skryté, nenaučím soucítit. S ostatními, ale ani se sebou. Možná zapomenu, jaké to je být dítětem. A ke svým dětem se budu chovat stejně jako ty ke mně, maminko. Možná se nebudu umět ovládat, když mě emoce přemůžou. A budu toho litovat, protože budu ubližovat druhým a tím i sobě. Hluboko uvnitř budu cítit stud a vinu, ale to jsou tak ohrožující emoce, že je nesmím dát najevo. Raději se budu chovat agresivně, odsuzovat, nadávat, ponižovat. Nebo se budu snažit jakkoli zalíbit. Udělám vše, aby bylo to malé dítě, jímž pořád jsem, ochráněno.

Možná budu potřebovat cítit kontrolu nad vším a všemi okolo sebe, aby bylo ve světě alespoň trochu bezpečno. Když mi nepůjde svět ovládat, možná mě bude trápit úzkost a deprese. Možná dostanu nějakou diagnózu a léky. Možná mi pomohou, ale možná zároveň otupí mé smysly. Možná bez léků nebudu moci žít.

Maminko, věřím, že kdybys věděla, jak moc mě bolí tvé odmítání mých emocí, nikdy by ses tak nechovala. Věřím, že bys pochopila, jak tvé vlastní dětství postavilo základy toho, kým jsi. Věřím, že bys hledala cesty, jak se mnou žít jinak. Jak mi dopřát jiné dětství, než jsi měla ty. Jak mi pomoci vybudovat pevné základy sebepřijetí a sebehodnoty. Věřím, že bys vyhledala pomoc terapeuta, kdyby toho na tebe bylo moc. Věřím, že bychom společně rostli a rozvíjeli se. Věřím, že i ty bys byla šťastnější.

Moje milovaná maminko, nikdo na světě nade mnou nemá takovou moc jako ty. Nikdo na světě toho pro mě nedokáže tolik udělat - dobrého i špatného.

Maminko, miluju tě celou svou duší i tělem, ať uděláš cokoli. Když se ke mně chováš jako k někomu, kdo si zaslouží být trestán, budu s tímto sebeobrazem žít i v dospělosti. Když se ke mně chováš jako k někomu, kdo si zaslouží přijetí a lásku, ponesu si sebeobraz jiný.

Maminko, moc si přeju, aby ses i ty cítila milovaná a přijímaná. Kéž bych mělo moc tyhle tvé potřeby naplnit. Tolik se o to snažím. Ale jsem dítě, nejsem malý dospělý. Neumím ti dát to, co potřebuješ a není to mým úkolem.

Maminko, kéž bychom společně došli klidu v duši.
Zdroj dopisu : DĚTI JSOU TAKY LIDI - https://www.facebook.com/photo/?fbid=437...
Zdroj tituliek: https://www.plnevedomi.cz/