Pohádka o Mášence a medvědovi (americká verze)

Byla jednou jedna holčička a té říkali Mášenka. Bydlela s tatínkem a maminkou v dřevěném domečku u lesa. Maminka vždycky Mášence říkala, aby do lesa nechodila. Byl totiž hluboký a Mášenka by se v něm mohla lehce ztratit.
Hluboko v tom lese bydlel v domečku medvěd Míša. K obědu si uvařil kaši a než trochu vychladla, šel na krátkou procházku.
Tou dobou se proti zákazu vydala do lesa také Mášenka. Po chvíli zjistila, že zašla příliš daleko a neví jak zpět. Bloudila lesem, ale ne a ne najít tu správnou cestu domů.
Až přišla Mášenka k domečku. Nahlédla okýnkem, ale nikoho neviděla. A tak vešla dovnitř. Bylo tam teplo a krásně to tam vonělo, až z toho Mášenka dostala hlad. V kuchyni byl velký stůl a židle. Vylezla na židli a tu uviděla na stole mističku s kaší. Kaše moc voněla a tak ji Mášenka celou snědla. U jídla se houpala na židličce a rozhlížela po světnici, až pod ní židle praskla. Poté vešla Mášenka do ložnice, kde byla postel. Bylo v ní teplo a byla tak pohodlná, až se Mášence začaly zavírat oči.
Jen co děvčátko usnulo, vrátil se medvěd z procházky do své chaloupky. „Kdo seděl na mé židli a celou ji polámal,“ řekl medvěd. „Kdo jedl z mé misky a všechnu kaši mi snědl?“, pokračoval. „Kdo ležel v mé posteli a celou ji rozházel?,“ zabručel. Rozzlobený medvěd probudil Mášenku a vyhnal ji z postele.
Jakmile však medvěd spatřil krásné děvčátko, přestal se zlobit. Mášenka medvědovi pověděla příběh o tom, jak se zatoulala, bála se a měla velký hlad a medvěd jí vše odpustil. Z Mášenky a medvídka Míši se stali nerozluční kamarádi a hráli si od rána až do večera.